„Naše husa je hvězdou mezi vodní drůbeží. Je sněhově bílá, má blankytně modré oči a na rozdíl od kachen krásně voní,“ tvrdí Miloš Roule, vedoucí šlechtění a produkce hus Rybářství „Petrův zdar“ s. r. o. Nové Hrady a dodává: „Samozřejmě nejvíce voní dozlatova upečená a jak by řekl Milan Pitkin, vo tom to je.“
Jediný šlechtitelský chov hus v České republice v Byňově u Nových Hradů vyprodukuje každý rok od šesti tisíc hus kolem 80 tisíc housat. Jen pro porovnání, stavy chovných hus se v ČR ke konci loňského roku ustálily na počtu 24 tisíc, z toho je 18 tisíc matek a šest tisíc houserů.
Pokud jde o plemennou skladbu, možná někoho překvapí, že v Byňově nešlechtí českou husu, s kterou se můžeme ještě setkat u drobnochovatelů, ale hybridní kombinaci husy románské, rýnské, italské a částečně i dánské a izraelské. Základem šlechtitelského chovu je pět čistých linií, 65 kmenových chovů, testy a předkmeny. Vylíhlá jednodenní housata z kmenových chovů se sexují a značkují, v 56 dnech se hodnotí a na podzim se selektují. Nejlepší jedince, které se opět zastavují do chovu, pak vybere počítač.
Velký zájem o housata
Z Byňova jde plemenný materiál do rozmnožovacích chovů a vzhledem k tomu, že se jedná o kombinace čistých linií, mají v nich husy automaticky lepší užitkovost. Živý „šlechtitelský odpad“ se potom prodává v drobném hlavně na Martina a před Vánocemi. „Dříve jsme rozmnožovacím chovům, jejichž potomstvo je určeno na výkrm, dodávali plemenný materiál každý rok,“ vysvětluje M. Roule a pokračuje. „Dnes, když husa vydrží v chovu až pět let a počet rozmnožovacích chovů se snížil z 25 na devět, je jejich potřeba nižší. Proto část housat sami odchováváme a dodáváme je jako mladý chovný materiál nebo jednodenní housata prodáváme v drobném různým výkrmcům či zbylá housata sami vykrmíme a dodáváme zpracovatelům. Ve společnosti Jihočeská drůbež v Mirovicích dokončili koncem roku novou porážku vodní drůbeže, která splňuje parametry Evropské unie, což určitě ovlivní odbyt jatečných hus na českém i zahraničním trhu. Mohu potvrdit, že naši husu všichni chválí, a proto je také o housata velký zájem i v zahraničí. Před několika lety šla do Německa dokonce veškerá produkce a velká poptávka je tam i dnes. O náš plemenný materiál se zajímají i v Rusku, kde jsou nevyužité pozemky i peníze, ale vše ostatní včetně plemenného materiálu tam chybí.“
Když zazní startovní výstřel
Pomyslný startovní výstřel zazní v Byňově po Vánocích, kdy se začíná prodlužovat den a krmit bohatá kompletní krmná směs. V půlce února začínají husy trousit, 1. března je připravena první násada 6200 vajec a 1. dubna se vylíhne prvních 5000 housat. Do konce června se obdobný cyklus zopakuje ještě osmnáctkrát.
Umytá, dezinfikovaná a označená vejce se ukládají do vozíků v chladírně, kde jsou jeden až sedm dnů při teplotě sedm stupňů Celsia a 70% relativní vlhkosti. Zde se třikrát denně naklápějí. Pak se na 28 dnů přemístí zaplněné vozíky do předlíhní a poslední tři dny do dolíhni. Ihned po vylíhnutí se housata značí, sexují, stříhají se jim nehty a rovnou se expedují, nebo se přesouvají do teplých odchoven s topením, elektrickými kvočnami a výběhy. Chovný materiál zůstává v teplých odchovnách do 17. dne a potom se přesune na studené odchovy u rybníků. Zde jsou husy ještě asi 30 dnů zavřeny a teprve pak se vypouštějí na vodu. Huse zima nevadí, vydrží i minus 40 stupňů Celsia, nesnáší však průvan a mokro pod sebou. Naopak v odchovu housat závisí hodně na teplotě (první dny vyžadují teplotu 30 stupňů Celsia), ale i čistotě a zacházení, nosí se výhradně za krk, stejně jako dospělé husy.
Výrazný genetický pokrok
Po třiceti letech šlechtění se rodičovské kombinace hus, které odcházejí do rozmnožovacích chovů, vyznačují vysokou užitkovostí, pevným zdravím, vysokou adaptabilitou na vnější prostředí a tradičně i velmi dobrou kvalitou peří. Pokud jde o reprodukční parametry rodičů, za jeden snáškový cyklus vyprodukují 35 housat, za dva snáškové cykly téhož roku pak 45 housat. Finální hybrid dosahuje v 56 dnech hmotnosti 4500 gramů (husička) nebo 4800 až 5200 g (houser), což je o kilogram více než před dvaceti lety. Ve 115 dnech výkrmu se hmotnost finálních hybridů pohybuje od 5800 do 6000 gramů. Co je to ale proti Maďarsku, kde chovají i těžkou husu s hmotností až 9000 gramů. „S přimícháním německé husy bychom obdobný kolos dokázali vyšlechtit také, ale český spotřebitel požaduje maximálně pětikilovou husu, velká se mu nevejde na pekáč,“ říká vážně Miloš Roule. „Problém však vidím v tom, že se u nás husa neporcuje, ač je to v Evropě zcela běžné. Podle mě celá šestikilová husa hledá svého zákazníka jen obtížně, ale řada lidí by si určitě koupila na neděli stehno nebo čtvrtku.“
Genetický pokrok je vidět nejen u snášky, hmotnosti, či kvality peří, ale také u zmasilosti a obsahu tuku. Tyto ukazatele samozřejmě pozitivně ovlivňuje i krmením, kdy původní míchanice nahradily vyvážené kompletní krmné směsi. Letos však skončilo používání masokostní moučky, která tvořila podstatnou část krmné směsi. Vedoucí šlechtění vůbec netuší, jak se přechod z živočišné bílkoviny na rostlinou projeví na užitkovosti hus, zejména při snášce na jaře, nehledě na to, že zařazením sóje do krmných směsi se krmení výrazně prodraží.
Na hranici rentability
Husa je živočich, který půl roku přináší užitek a půl rok se krmí zadarmo, pomineme-li skutečnost, že po celý rok nahradí domácího psa – na soukromý pozemek se bez jejího hlasitého varování nikdo nedostane. Proto se i ekonomika chovu pohybuje podle roku mezi nebem a zemí, přitom rentabilita poslední dobou spíše klesá. Rostou totiž vstupy, především cena energie, krmiva a práce, naopak tržby klesají. O značnou část peněz přijdou možná v Byňově v příštím roce, pokud vejde v platnost zákaz podškubu živých hus (považuje se za týrání). Ze tří až čtyř škubání za rok získají v Byňově přibližně tunu peří, což při ceně 300 korun za kilogram nebude zanedbatelná ztráta.
Přestože stát finančně přispívá na šlechtění, záleží zejména na tom, co šlechtitelský chov vyprodukuje a především prodá. Letos to byl veškerý plemenný materiál, 16denní chovné house za 350 Kč, 60denní chovnou husičku nebo housera za 750 Kč. „V porovnání s cenou na evropském trhu, kde jednodenní house stojí 42 euro, je tato cena pro chovatele určitě výhodná, i když pro nás je na hranici rentability. Proto hledáme další finanční zdroje,“ vysvětluje M. Roule. „Dříve jsme v halách pro teplý odchov chovali mimo sezónu kuřata, dnes však pro ně nemáme vyhovující technologii, nehledě na to, že za jednodenní kuře bychom zaplatili deset korun a za kilogram vykrmeného kuřete dostali dvacet korun. Obdobný cenový nepoměr je také u vykrmených hus, které zpracovatel vykupuje za 42 korun za kilogram živé hmotnosti, přitom v obchodech se prodává kilogram jatečné husy za 127 korun a více.“ A jakou šanci vidí vedoucí šlechtění po vstupu České republiky do unie? „Ze vstupu a tím i z konkurence obavy nemám, naopak se zjednoduší obchod se zahraničními partnery. Poměr export versus domácí trh je odlišný podle roku, jednu dobu jsme vyváželi skoro všechny housata, dnes dominuje domácí prodej. Když si každá rodina v České republice koupí jedenkrát za rok vykrmenou husu, problémy s odbytem nebudou.“
