Pokud se jedná o vlastní chov, afričtí pštrosi dvouprstí se chovají v párech, ve skupinách nebo tzv. triádách jednoho kohouta se dvěma slepicemi. Snáškové období začíná brzy na jaře a trvá do konce srpna, přičemž domestikovaná pštrosice snese až 80 vajec. Po dvaačtyřiceti dnech se líhnou kuřata, která jsou velmi náročná na podmínky stájového prostředí, a to jak ve vztahu k mikroklimatu, tak i zoohygieně.
K nastartování toku, páření a následné snášky vajec se osvědčují tzv. reprogranule, v nichž je optimalizovaný poměr potřebných živin, včetně minerálních látek a vitamínů. Snesená vejce o délce 14 až 18 cm, šířce 12 až 15 cm a průměrné hmotnosti 1,5 kg se skladují v temnu při teplotě nepřevyšující 15 °C nejdéle deset dnů. Po důkladném mechanickém očištění a dezinfekci se umísťují do předlíhně, kde jsou při teplotě 36,1 °C a vlhkosti 20 % čtyřicet dnů. Na zbývající dva dny inkubace se přemísťují do dolíhně s teplotou o něco nižší. Po vylíhnutí se kuřata ponechají v líhni, dokud neoschnou a po dezinfekci pupku se přemísťují do odchovny pod infralampy, pod nimiž se udržuje teplota v rozmezí od 30 do 35 °C. Teplota se denně snižuje o jeden až dva stupně až na konečných třiadvacet stupňů, které je nutné udržet zvláště během noci a při studeném a vlhkém počasí, aby pštrosí kuřata neprochladla.
Důsledné dodržování zoohygieny je základním předpokladem zdárného odchovu. Největší ztráty jsou u kuřat do jednoho měsíce věku, ale až u pštrosat ve věku čtyř měsíců je riziko úhynu minimální. Podle výsledků Státního veterinárního ústavu v Praze Lysolajích se ve většině případů uhynulých pštrosů chovaných na domácích farmách jedná o polyfaktoriální onemocnění doprovázené záněty tenkého střeva, dýchacích orgánů, žaludku a končetin. Spolupodílejí se na něm infekce virového a bakteriálního původu, řada plísní a parazité. Z infekcí vyvolaných prvoky je to více než deset nejrůznějších střevních, orgánových a krevních parazitů a minimálně stejný počet většinou střevních parazitických červů v podobě nematodů a helmintů.*
