Farma Ostaš ležící v Broumovském výběžku byla v ČR průkopníkem robotického dojení – první instalace robotů zde byla v roce 2006. Ačkoli především díky krachu výrobní firmy to s prvními roboty nedopadlo příliš slavně, vedení podniku v čele s Ing. Jaroslavem Ládem se myšlenky robotizované stáje, přesněji řečeno robotické dojírny, nevzdalo.
Stáj pro 400 produkčních dojnic byla postavena v roce 2005, v roce 2006 sem byly instalovány dojicí roboty RMS Zenith (2 x 4 tandemově). Bohužel zemědělské družstvo Ostaš se jako průkopník stalo obětí rizik vývoje nových technologií. Nevsadilo na správného koně. Dánský výrobce zkrachoval, změnilo se i obchodní zastoupení a postupem času nebyl žádný servis natož pak náhradní díly. Ještě že zařízení umožňovalo také manuální obsluhu a v Česku byl další vyřazený robot, ze kterého se daly použít součástky.
Deset let od první investice provedla firma DeLaval úplnou rekonstrukci robotnického dojení.
Ing. Pavel Kupka to komentuje slovy: „Byla to pro nás velká výzva. Museli jsme se přizpůsobovat daným podmínkám, robotická část se musela stavebně upravit, na přechodnou dobu instalovat mobilní dojírny. Nebylo úplně jednoduché splnit všechny představy zadavatele. Ale povedlo se.
Stáj je rozdělena na dvě zrcadlově protilehlé strany a tedy i dvě skupiny zvířat. Uspořádání se oproti minulému řešení nezměnilo. Pro každou stranu (max. 200 krav) jsou tři roboty. Na stáji je řízený pohyb stáda – tzv. milk first – nejdřív se podoj, pak můžeš ke žlabu. Uprostřed jsme instalovali dojicí roboty DeLaval VMS, tandemově za sebou. Soustředění všech dojicích robotů v jednom místě má totiž bezesporu své ekonomické a další výhody. Hodně se třeba ušetří na rozvodech mléka, vody, dezinfekcí, tepla, el. energie, podtlaku kdy pro šest robotů je jedna vývěva. Koncentrace robotů a zvířat je takto provozně a obslužně bezkonkurenční.
Stáje je rozdělena na tři sektory – zónu krmení, zónu dojení a zónu klidu. Krávy procházejí „chytrou“ identifikační brankou a systém rozhoduje, jestli je pustí do čekárny na dojení (směrem k robotů) nebo přímo ke žlabu. (žádné zbytečné návštěvy robota = maximální efektivní využití robotického času na dojení) Z dojicího prostoru jdou podojené krávy také ke žlabu. Od krmného stolu vede několik průchodů jednosměrnými brankami do prostoru odpočinku – boxových loží, drbadel a napajedel.
Do čekárny před roboty se vejde jen limitovaný počet krav, takže je na softwaru, aby rozhodl, kolik a které kravy pustí branka do prostoru před roboty, aby nebyl přehuštěn (stres). Kráva vychází z robotu opět do čekárny, ale „chytrá“ branka pouští z dojicího prostoru jen podojené krávy pouze ke krmnému stolu, nebo podle požadavku technika do přilehlé separace.
„Nemůže se stát, aby čerstvě podojená kráva zalehla do boxu s otevřeným strukovým kanálkem. Doba příjmu krmiva stačí na to, aby se strukový kanálek uzavřel, což přispívá k lepšímu zdraví mléčné žlázy. Tento systém také velice snižuje lidskou práci. Krávy procházejí chytrou brankou v průměru 18x denně, takže přesně tolikrát za den je možné některá zvířata oddělit od stáda a provést jakýkoli zákrok. Nahánění prakticky odpadá a skupina zvířat tak žije daleko více svým stádovým životem,“ komentuje Pavel Kupka.
„Lidé nesmějí bezdůvodně nuceně nahánět k robotům, potom je jediné omezení krav v tom, že jim systémem nedovolíme, aby obtěžovaly robot, když není čas jejich dojení,“ dodává k tomu předseda Lád.
Více informací přináší Náš chov 9/2015
