Kozy zakrslé pocházejí z Nizozemska, kde se jen tak pro radost chovají více než padesát let. K nám se dovezla první čistokrevná zvířata za účelem produkce plemenného materiálu v roce 2008 a o tři roky později byly kozy zakrslé v tuzemsku uznané jako domácí plemeno.
K hrstce chovatelů uvedeného zájmového plemeno, kteří se zaměřují na produkci plemenného, patří i manželé Miroslav a Silvie Dopitovi. S bezmála stovkou zvířat zahrnujících 35 matek, z nichž je 18 čistokrevných, devět plemenných kozlů sedmi linií a více než padesát letošních kůzlat lze tak jejich farmu na Stráni v katastru obce Lány u Libice nad Doubravou považovat za bezkonkurenčně největší chov zakrslých koz u nás. Nejen o chovatelských začátcích, ale i o záměrech do budoucna jsme hovořili s majitelkou farmy a místopředsedkyní Klubu chovatelů kozy zakrslé v jedné osobě MVDr. Silvií Dopitovou.
Byly kozy zakrslé holandského typu vaší první chovatelskou zkušeností?
V naší rodině se vždy chovala hospodářská zvířata, takže se dá říci, že jsem mezi zvířaty vyrůstala. Sama jsem začala s chovem zvířat v posledním ročníku na vysoké škole v roce 2006, kdy jsem si koupila třicet čistokrevných bahnic a dva plemenné berany plemene suffolk. Měla jsem v Koclířově starý statek a pár pronajatých pozemků. Skoro hektarová zahrada u statku byla tak zarostlá, že jsem nebyla schopna ji udržovat. Proto jsem si v tomtéž roce pořídila první zakrslé kozy na spásání zahrady. Můj chov zakrslých koz holandského typu však odstartovalo až v roce 2012 seznámení s Jiřím Švandou z Malé Veleně, od něhož jsem koupila první čistokrevnou kozu a plemenného kozlíka linie Otis. Následující rok jsem pořídila ze stejného chovu další kozu a kozla linie Ram. Postupně jsem nakoupila špičková zvířata také od Marcely Staňkové z Liběšic a od Petra Kříže ze Sedlčan.
Co rozhodlo ve prospěch uvedeného zájmového plemene koz?
V roce 2014 se mi konečně podařilo za podpory a pomoci přátel koupit vysněnou nemovitost k bydlení a k chovu zvířat. Jednalo se o bývalou hájenku v CHKO Železné hory, která dříve patřila k zámku v Libici nad Doubravou. K domu patřilo také asi osm hektarů pozemků, převážně svažitých luk, které se nachází v první zóně Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Agentura ochrany přírody a krajiny nám na pozemky nastavila management pro extenzivní pastvu ovcí a koz, avšak pro chov ovcí masného plemene suffolk byly pastviny naprosto nevhodné.
Jak náročný je chov miniaturních koziček?
Kozy zakrslé jsou velice nenáročné plemeno. Řečeno s nadsázkou, když se mají kam schovat a co žrát, tak o nich v podstatě ani nevíte. Na naší farmě mají kozy k dispozici původní dřevěné boudy a nové mobilní kozince, které lze připojit za traktor a odtáhnout do libovolného výběhu. Všechny přístřešky i kozince jsou celoročně otevřené s neomezeným přístupem na přilehlé pozemky nebo zimoviště. Kozy nepotřebují zateplené budovy, jen nesmí prochladnout od země a nesmí mít průvan.
A co v době porodů?
Porody jsou většinou bezproblémové a kozy jsou dobré matky. Březí kozy rodí na místě, které si sami vyberou. Po porodu matku s kůzlaty přemístíme do porodních kotců v jednom z kozinců, kde jsou dva až tři dny. Po třech dnech v kotci přemístíme matku s kůzlaty do vedlejšího výběhu se samostatnou boudou, kde je pro kůzlata zřízeno příkrmiště. Kozy ještě asi měsíc krmíme granulovanou krmnou směsí, kůzlata přikrmujeme zvlášť granulemi ČOJ a senem. Kozlíky odstavujeme ve čtyřech měsících, kozičky necháváme ve stádu s matkami.
Jaké jsou vaše záměry do budoucna?
Naším cílem je nadále produkovat kvalitní chová zvířata. Jelikož v současné době není možné importovat „novou krev“ ze země původu, snažíme se v našem chovu zachovat v rámci plemenitby již dovezené linie. V Čechách je chováno osm linií kozlů, přičemž na naší farmě jich máme sedm. A to linie Ram, Charlie, Phineas, Sire, Igorwolf, Bartho a Zoro. Rádi bychom získali i poslední linii Otis.*
