Na jihu Moravy se pštrosům daří

To, že první zmínka o založení faremního chovu pštrosa dvouprstého pochází z Afriky asi většinu z nás nepřekvapí. Již méně známou informací je ale skutečnost, že s chovem tohoto největšího nelétavého ptáka na planetě za účelem produkce peří, kůže masa a vajec se začalo již v polovině 19. století.

Z jihoafrické farmy v Little Karroo pocházející domestikované pštrosí linie, které vznikly křížením jihoafrického podruhu (Struthio camelus australis) se severoafrickým (Struthio camelus) se staly výchozím genetickým materiálem mnoha farem po celém světě. O tom, že středoevropské klima zmiňovaným africkým běžcům svědčí, ukazují také výsledky pštrosí farmy v Doubravicích nad Svitavou, kde momentálně mají asi sedmdesát chovných ptáků.

Pštrosí farmu v Doubravicích nad Svitavou najdete na okraji Moravského krasu na úpatí Drahanské vrchoviny. Poblíž krasové oblasti známé především díky bezmála 140 metrů hluboké propasti Macocha zde můžete kromě afrických pštrosů dvouprstých vidět ještě další dva zástupce podtřídy běžců, a to jihoamerického nandu pampového a australského emu hnědého.

„Chov jsme založili v roce 1996 nákupem dvaceti kuřat afrického černokrkého pštrosa z farmy Oryx Služovice. O rok později jsme pořídili ze zahraničí ještě tři variety modrokrkého pštrosa - zimbabwe, namibijského a botswana, které jsou v porovnání s černokrkým větší. Rozdíl v hmotnosti u jednotlivých poddruhů dospělých samců může představovat až 50 kilogramů. Rozdílná je pak samozřejmě i jatečná výtěžnost těchto ptáků, kteří se porážejí ve 12 až 14 měsících věku. Zatímco černokrcí pštrosi v této době dosahují hmotnosti v průměru okolo 80 až 90 kg, jejich modrokrcí vrstevníci jsou až o 40 kilogramů těžší. V chovu máme celkem 70 chovných pštrosů umístěných na dvou farmách, z nichž jedna slouží také k agroturistice. Druhé středisko, kde je i líheň a odchovna pštrosat  je výhradně produkční. Od roku 2001 máme uznaný šlechtitelský chov,“ představil v úvodu farmu jeden z jejích dvou spolumajitelů Marek Kubíček.