K varroatoleranci vede jen cesta tvrdé selekce. „Dnes už se roztočů Varroa destructor nebojím, mé včely si to už vyřešily – včetně virů. Naše včelstva může spíše ohrozit malý úlový brouk,“ vyjádřil se v neděli 28. října v plzeňském společenském centru Secese Daniel Weaver, světoznámý chovatel včel z Texasu. Konferenci s mezinárodní účastí a výjimečnou nadčasovou náplní uspořádala Mendelova společnost pro včelařský výzkum. Včelaři si k státnímu svátku nadělili notnou dávku poznání a prozření.
Přední americký chovatel a šlechtitel matek Daniel Weaver provozuje včelařství až o 10 000 včelstvech. Se šlechtěním na varroatoleranci začal v roce 1992, kdy ponechal bez ošetřování tisíce svých včelstev. V té době do Texasu pronikly tzv. afrikanizované včely (s podílem A. m. scutellata). Začal tedy zušlechťovat hybridní populaci včely vlašské, včely tmavé, kavkazské a zmíněného afrického genotypu. Přirozená selekce však byla opravdu tvrdá. Asi po dvou letech mu zbylo jen pět včelstev, které odolaly přemnožení kleštíka a virózám s tím spojených. Tato včelstva položila základ jeho dalšímu chovu. V průběhu 15 let soustavné selekce přišli Weaverovi o tisíce včelstev, ale oběti nebyly marné.
Dnes rodinné včelařství Weaver Apiaries neaplikuje do včelstev žádná léčiva proti roztočům, ani organické kyseliny ani přírodní látky. Včelstva mají určitou hladinu roztočů, ale ty je neohrožují. Daniel Weaver zmínil hypotézu, že s odolností proti roztočům jde ruku v ruce s odolností proti včelím virózám. Proto jeden z ukazatelů pro nekompromisní brakaci včelstva je výskyt viru deformovaných křídel…
Článek přinese jedno z příštích čísel Našeho chovu.*
