Vyrobit kukuřičnou siláž v optimální kvalitě lze jen za předpokladu, že rostlina má v době sklizně odpovídající obsah sušiny (v rozmezí od 30 do 35 %) a že se dodržují zavedené technologické postupy. A to nejen s doporučením na délku řezanky, ale i rychlost navážení, řádné dusání, naplnění a zakrytí silážního žlabu.
Obsah sušiny silážované píce je bezpochyby jedním z nejdůležitějších technologických faktorů, kterým lze výrazně ovlivnit nejen vlastní průběh fermentačního procesu, ale i výslednou kvalitu siláží. Současný ráz počasí však některým podnikům, zejména těm, které sklízejí kukuřici na písčitých půdách, kde se srážkový deficit promítl do vyšší sušiny (i 38 %), výrobu siláží komplikuje.
Dalšími faktory ovlivňujícími kvalitu siláží je obsah cukrů v silážované píci a včasné vytvoření anaerobních podmínek. Nezbytnou podmínkou pro dosažení požadované kvality je silážování zdravotně nezávadných krmiv. V takových případech navozený fermentační proces přemění snadno rozpustné cukry na kyselinu mléčnou, která je dokonalým konzervantem. Za technologickou pojistku považovaná silážní aditiva pak mohou příznivě ovlivnit nejen kvalitu vlastního fermentačního procesu, ale současně posílit také aerobní stabilitu siláží, dále zlepšit jejich hygienickou jakost i vlastní nutriční hodnotu.
Pro zabezpečení vhodného prostředí pro činnost bakterií mléčného kvašení je klíčové rovnoměrné rozvrstvení naskladňované píce do maximální vrstvy 30 cm, kterou tak lze dokonale udusat a ze silážovaného materiálu vytěsnit vzduch, čímž se zkrátí první aerobní fáze kvašení. Na závěr se silážovaná hmota zakryje nejen svrchu, ale i z boku vzduchotěsnou, dostatečně zatíženou fólií.*
