Posuzování vlivu výroby potravin na životní prostředí je dnes věnována poměrně velká pozornost. Jednotlivé země, které se zavazují podpisy svých státníků pod tzv. protokoly (Kjótský, Pařížský, aj.), na sebe berou odpovědnost, že svými vnitřními rozhodnutími omezí vznik skleníkových plynů na svém území. Poměrně nová metoda, která se zkráceně nazývá LCA (Life Cycle Assessment) hodnotí celkové množství skleníkových plynů, které vzniká při výrobě krmiv v celém cyklu – od prvního zpracování půdy až po poslední zpracování odpadů z výroby.
S tématem o hodnocení krmiv metodou LCA vystoupil na konferenci Aktuální poznatky ve výživě a zdraví zvířat a bezpečnosti produktů prof. Ladislav Zeman z Mendelovy univerzity. Zmínil, že vyspělé ekonomiky za svoji výrobu „skleníkových plynů“ neplatily nic a dnes chtějí po rozvíjejících ekonomikách, aby svou výrobu omezily a zdražily opatřeními na pokles tvorby těchto plynů. To se samozřejmě nemůže obejít bez problémů. V loňském roce jsme například v Číně v denním tisku zaznamenali velkou diskusi o tom, zda se má Čína zavázat podpisem „Pařížského protokolu“ k finančním závazkům ve výši přibližně 80x přesahující český rozpočet po roce 2025 anebo v konečném důsledku to údajně povede ke zdražení potravin až 3,5x. Právě argumenty o zdražení potravin v důsledku omezení tvorby „skleníkových plynů“ jsou příčinou toho, že mnoho vědců se zamýšlí nad tím, jak a která část výroby potravin přispívá k produkci „skleníkových plynů“. Bohužel seriózně se tato oblast nezkoumá a často se argumentuje spíše „přáními“ než vědeckými argumenty.
Zeman upozornil, že pojem „skleníkový efekt“ se používá v běžné řeči k označení dvou rozdílných věcí, jde o přírodní skleníkový efekt a antropogenní skleníkový efekt.
Na uhlíkovou stopu navázalo hodnocení LCA
Protože skleníkových plynů je celá řada, začal se na koncem tisíciletí pro jejich produkci používat jednotný přepočítávací faktor oxid uhličitý ekvivalent - CO2eq, Jde o průměr všech klimatických relevantních emisí, které mohou přispívat ke vzniku skleníkových plynů.
LCA hodnoceni krmiv je novější metoda, která poměrně objektivně hodnotí celkové množství skleníkových plynů (CHG), jenž vzniká při výrobě krmiv v celém cyklu (od prvního zpracování půdy až po poslední zpracování odpadů z výroby (exkrementy, posklizňové zbytky, atd.).
Emise z výroby kukuřičné siláže
Základním principem metody LCA je posuzovat produkty v celém cyklu jejich použití. Jako příklad uvedl přednášející výrobu kukuřičné siláže: Vycházíme z předpokladu, že pole pro setí kukuřice se musí upravit (orba, smykování, aj.), hnojit (velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi), pak osít osivem, kultivovat po vzejití, postříkat proti plevelům (velké rozdíly podle místa pěstování). Dalším krokem je vlastní výnos hmoty (uhlíku a dusíku) z hektaru, sklizeň, doprava do silážních prostor (žlaby, věže, silážní vaky), udusání, zakrytí, přidání konzervačních prostředků aj. Následuje výběr krmné hmoty (frézování, „vykusování“, doprava krmným vozem, přihrnování krmiva). Vlastní konzum silážní hmoty zvířaty (tvorba metanu a oxidu uhličitého), uložení exkrementů (výkalů, kejdy, moče), přeprava do polních hnojišť, ošetřování polního hnojiště, doprava hnoje (kejdy, močůvky, aj.) do půdy a její zapracování pod povrch půdy tak, aby nedošlo k navýšení úniku skleníkových plynů.
„Ze všech systémů hodnocení krmiv podle posuzování životního cyklu – LCA má v současné době velkou naději metoda zpracovaná podle univerzity ve Wagenningenu a dr. Blonka. Pro Českou republiku však bude třeba určit pravidla, metodické postupy a případně program používající k výpočtu LCA (či CHG) podle parametrů platných pro české zemědělce,“ hodnotil v závěru prof. Ladislav Zeman.
Konference uspořádaná Výzkumným ústavem živočišné výroby, v. v. i. v Praze Uhříněvsi se dále mimo jiné zabývala studiem antibakteriálního účinku 8-hydroxychinolinu, který by mohl být v budoucnu využitelný proti nekrotické enteritidě drůbeže (doc. Eva Skřivanová a kol.) a hledáním dalším možných látek, které by fungovaly jako náhrada antibiotik.
