Tento článek je zakončením problematiky zabývající se šlechtěním mateřských populací prasat na úroveň některých reprodukčních ukazatelů ve vztahu ke zmasilosti prasnic, tak jak jsme je publikovali v NCH 7, 11/2000.
Výška hřbetního tuku patří mezi jedno ze základních selekčních kritérií našich i zahraničních hybridizačních programů. V současné době jsou plemena prasat šlechtěna na produkci libového masa. Na nedostatek informací zabývajících se zmasilostí ve vztahu k reprodukci prasat upozorňují Rothschild a Ruvinski (1998). Určitá výška tukového krytí je vždy nezbytně nutná pro správnou funkci reprodukčních orgánů. Cole a Close (2000) považují za optimální výšku hřbetního tuku při prvním zapuštění 18 až 20 mm (P2). Z dalších funkcí tukového krytí můžeme jmenovat: zásobárna liposolubilních vitamínů, energetický zdroj v době kojení, odolnost proti nemocem, určité množství tuku je rovněž předpokladem úspěšného zabřezávání. Dále mohou tukové buňky sloužit jako rezervoár steroidních hormonů a při jejich nedostatku mohou jejich potřebu vyrovnávat nebo se v nich mohou hormony přímo vytvářet.
Vliv výšky hřbetního tuku na plodnost
V tabulce je zachycena fenotypová úroveň plodnosti prasnic našich nejběžněji používaných mateřských plemen bílé ušlechtilé (BU) a landrase (L). Údaje pocházejí z kontroly užitkovosti a dědičnosti prasat podle ČSN 46 6164. Z údajů v tabulce lze vysledovat, že se zvyšujícími se hodnotami výšky hřbetního tuku nebyly u obou plemen zjištěny vyšší počty všech, živě narozených a dochovaných selat. U takto hodnoceného souboru nebyla prokázána statistická průkaznost mezi výškou hřbetního tuku a plodností, přičemž sledování probíhalo na početně významných souborech prasnic ve ŠCH (BU - 8835 kusů a L - 3090 kusů) v podmínkách ČR.
Dále jsme sledovali vliv výšky hřbetního tuku na věk prasniček při I. zapuštění.
Graf zaznamenává v podstatě lineární pokles věku prasniček při prvním zapuštění se zvyšujícími se hodnotami výšky hřbetního tuku. Porovnání věku při 1. zapuštění můžeme u obou analyzovaných plemen zjistit trend poklesu, řádově v několika málo dnech. Výjimkou je interval s rozpětím hřbetního tuku 8,1 až 10,0 mm u prasniček plemene BU, kde došlo k vzestupu o 1,5 dne.
Z předložených výsledků je možné konstatovat, že stanovení optimální úrovně výšky hřbetního tuku není zcela jednoduché. Na jedné straně je zde požadavek zákazníka na produkci libových finálních jatečných hybridů s minimálním obsahem tuku a na druhé straně pak negativní působení nízké výšky hřbetního tuku na věk prasniček při prvním zapuštění. Podstatná je však skutečnost, že nízké hodnoty výšky hřbetního tuku nepůsobily negativně na plodnost prasnic vyjádřenou počtem všech, živě narozených a dochovaných selat. Tato zjištění snad částečně rozptýlí obavy některých chovatelů, kdy problémy s reprodukcí jsou dávány do souvislosti s vysokou zmasilostí prasnic. Rezervy pro zvyšování fenotypové úrovně plodnosti je zapotřebí hledat ve zlepšování podmínek prostředí.
Ing. Zdeněk Tvrdoň, Ph. D., Genoservis, a. s., Olomouc
Doc. Ing. Marie Čechová, CSc., MZLU, Brno
