Skupinové nebo individuální porodní kotce ?
Zájem našich chovatelů skotu o výhody volného ustájení krav v průběhu celého mezidobí v poslední době významně narůstá. S tím také roste počet krav telících se volně, ve skupinových nebo i individuálních porodních kotcích. V naší chovatelské praxi až dosud, kromě vazných porodních stání, převládají skupinové porodní kotce, které jsou v povědomí chovatelů zafixovány jako funkční, organizačně jednoduché a také prý levné. Mnohé projekční organizace se jiným systémem než skupinovými kotci nezabývají, a to ze stejných důvodů, jak je výše uvedeno. Argumentace pro toto jednání je poněkud jednoduché. Chovatelé to prý chtějí a ono to také funguje. K tomu je nutné podotknout následující úvahu.
Zdá se, že v posledních letech v celém vyspělém chovatelském světě, tj. včetně naší republiky, začínají sehrávat vzrůstající úlohu práva zvířat. Toto je nejlépe patrné při nových projektových řešeních stájí. Vztahy mezi jednotlivými funkčními okruhy ve stáji, k tomu chování zvířat a nikoliv na posledním místě i pracovní postupy, operace a rutiny, musí při tvorbě stájových zařízení být maximálně zohledněny. Cílem by mělo být, aby se pro zvíře vytvářelo takové chovné prostředí, které by maximálně zohlednilo využití jejich užitkových schopností, a to i s ohledem na maximální pokles eventuálních. ztrát. Ztráty v prvních dnech života telat jsou v našich podmínkách vyšší než si chovatelé přejí. Zlepšení ustajovacích podmínek pro krávu a tele v období okolo porodu je tím nevýznamnějším prvkem, který by tento ekonomicky a chovatelsky významný problém mohl vyřešit.
Optimální odchov telat totiž začíná v prvních minutách života telete. Správná péče o krávu před otelením je významným prvkem pro nastartování laktace. Obtíže vzniklé v průběhu telení významně snižují užitkovost, ale také zhoršují plodnost, nehledě na zvýšení mortality telat, mnohdy i krav. A znovu je nutné zdůraznit nikoliv nevýznamnou nákladovou složku - náklady na veterinární péči.
Při tvorbě řešení telení krav je nutné zohlednit, že skot je druhem stádovým a tudíž potřebuje sociální kontakt, avšak na druhé straně se může dodržování tohoto pravidla na malé ploše, při nedodržení nutných individuálních vzdáleností, značně nevyplatit. Otázka zní, do jaké míry se tomuto požadavku a v tomto vysoce citlivém časovém období telení, musí vyjít vstříc. Na základě dlouholetých experimentů se autoři domnívají, že individuální porodní kotec je pro toto období krav i telat tím nejlepším řešením.
V následujících odstavcích se pokusíme sdělit chovatelům své názory a poznatky k tomu, aby se rozhodli při výběru technologií pro tu, která bude splňovat maximum pro chovaná zvířata a teprve v druhé řadě to, co vyhovuje chovateli.
Předně se musí konstatovat, že ve volných porodnách, ať individuálních, tak i skupinových, jsou daleko více respektovány biologické požadavky krav a telat. To se projevuje zcela novým způsobem jejich chování. Objev inprintingu a jeho existence u savců naznačuje, že právě v období nejčastějšího postnatálního vývoje získává mládě prostřednictvím svého kontaktu s matkou nejdůležitější informace o vlastnostech svého druhu a že právě toto senzitivní období má pro utváření psychického života, resp. příštích sociálních vztahů mláděte zásadní význam. Vztah mezi matkou a mládětem je oboustranně stimulující a jeho narušení může vést k oboustranné deprivaci.
Při celkovém pohledu na chování komplexu MATKA - TELE v prvních hodinách po porodu, respektive. po narození se zjistilo, že mezi aktivitami obou jedinců v normálních případech existuje vztah jakési zpětné vazby. Totiž aktivita telete stimuluje aktivity matky (olizování) a naopak, aktivita matky urychluje nástup pohybové aktivity telete. Celá řada autorů vyslovuje domněnku, že pro vytvoření mateřského chování je rozhodující senzitivní období prvních třech hodin po porodu. Tvrdí se, že pro vytvoření specifických mateřských vazeb postačuje styk krávy s teletem během 5 minut bezprostředně po otelení. Tato vazba trvá i tehdy, když je tele odloučeno od krávy na 12 hodin a pak opět navráceno. Po 24 hodinách odloučení telete projevuje kráva ještě příznaky nespokojenosti, ale vlastní tele již nedokáže při výběru ze dvou telat rozpoznat.
Z literatury je známý poznatek, že krávy na velkoplošné pastvě před otelením se oddělují od stáda i několik set metrů. Tento projev je motivován potřebou matky koncentrovat se na porod a na vlastní tele právě v kritickém období poporodní aktivity telat, která je téměř výhradně využívána k vyhledávání vemene. Teprve po dvou až čtyřech dnech se matka s teletem vrací zpět ke stádu.
K argumentaci pro užití skupinového a individuálního telení dlouho chyběly relevantní údaje. Zastánci skupinového telení dokonce často argumentovali zcela nepodloženými „fakty" o tzv. pomoci ostatních krav v počátcích života telete, o technologické jednoduchosti, menší organizační náročnosti apod.
Z orientačních sledování vykonaných již před 10 lety vyplývaly podklady pro tvorbu hypotézy o nutnosti individuálních porodních kotců (IPK) vzhledem k tomu, že telící se kráva vyžaduje splnění dvou základních předpokladů, a to času a klidu. A to jim může dát pouze lepší organizační systém celého období stání na sucho a telení.
Obecným požadavkem pro chov vysokoužitkových dojnic je, aby pokud možno po celé mezidobí byly ustájeny v jednotné technologii. Proto i stáje pro reprodukční část mezidobí by měly být koncipovány jako volné boxové. Měly by být členěny například na tři, respektive čtyři oddělení:
I. Krávy stojící na sucho 60 - 20 (14) dní před otelením
II. Předporodní oddělení 20 (14) - 0 dní před otelením (speciální krmná dávka, zvýšený dohled) - tzv. tranzitní krávy
III. Individuální porodní kotec (IPK) - krátkodobá výjimka z boxového ustájení
IV. Poporodní oddělení 0 - 5 (7) dní po otelení (nemusí být zřizováno.
Krávy v oddělení I., II. a IV. by měly být podobně jako krávy produkční ustájeny v boxových ložích. Kráva s pravděpodobným datem otelení, či přímo s příznaky začínajícího telení, by měla být převedena z předporodního boxového ustájení do přímo navazujícího IPK, o ploše min. 9 m2. Nejvíce se osvědčily kotce s podlahou ve spádu 5 až 7 %, který zvyšuje suchost podestýlky. Zajímavý je i poznatek, že v období otvírací fáze většina krav stojí či leží proti sklonu podlahy. Otázka zní: že by jim tento protispád napomáhal ? Bezprostředně po vypuzení plodu se poloha mění o 180o tak, že záď je výše. Ze současných poznatků (jak bude dále uvedeno), se především z chovatelského hlediska skupinové porodní kotce (SPK) pro výkonná stáda nedoporučují. Vyspělý chovatel je již považuje za nepřijatelné.
Jaká je organizace práce v IPK ?
Asi 20 dní před otelením se na sucho stojící krávy přesouvají do skupiny krav tzv. tranzitních. Zde se jim poskytuje zcela jiná péče a výživa, než v předchozí skupině krav stojících na sucho. Změna krmné dávky usnadňuje lepší připravenost k vlastnímu telení a následně nastartování laktace. Ze zkušeností a z experimentů VÚŽV zcela jasně vyplývá, že tato praxe je nejen únosná, ale i nutná. Při zřejmých příznacích telení se krávy přesouvají do IPK. Zde setrvají po dobu všech fází telení, vlastního porodu a prvotní péče o tele. Bezprostředně po tom (většinou 6 až 18 hodin po otelení) se kráva přesouvá do stáda. Někteří chovatelé vytváří s úspěchem tzv. rozdojovací skupinu, jiní se tím nezdržují a přesunují krávy s dobrým a zřetelným označením rovnou do první produkční skupiny. Ve sledovaných podnicích tak druhé dojení těchto krav probíhá již v dojírně do konví, s produkcí směsného mleziva určeného pro druhé, event. třetí a další napájení telat. Tzv. nezralé mléko se dá takto stoprocentně využít pro telata. Telata jsou samozřejmě po několika málo hodinách přesunuta do venkovních individuálních kotců.
IPK jsou v pravidelných intervalech odklízeny, čištěny a desinfikovány. Četnost těchto opatření je závislá na počasí. V letním období tato četnost je mnohem častější, než v období zimním. Tím se samozřejmě zamezí tvorbě škodlivých plynů z mrvy, ale i výskytu much. U farem s větším počtem krav (> 400 kusů) jsou tyto IPK obsazeny v podstatě nepřetržitě. Zde vzniká určité nebezpečí nepřerušení infekčního řetězce. Při nedostatečném či nepravidelném čištění a desinfekci a při spolupůsobení nepříznivých klimatických podmínek, může dojít až k explosivním onemocněním. Potom je účelné, aby skupina byla v letním období přesunuta na pastvu, kde by se odehrálo i telení krav. Tím by si porodní kotce dostatečně „odpočinuly" a připravily se po pravidelné desinfekci k provozu v dalších ročních obdobích.
Desinfekční prostředky musí působit nejen proti bakteriím, virům a plísním, ale také proti parazitům, mykobaktériím apod.
Přirozené telení má nesrovnatelné přednosti
Ideální je individuální porodní kotec - IPK, ve kterém se krávy mohou volně pohybovat. Bohužel, se s překvapením zjišťuje, že ještě na mnoha farmách jsou krávy při telení, či dokonce k telení uvázány nebo uvazovány, nebo dokonce zůstávají ve skupině v boxových ložích, kde se telí na hnojných chodbách, mnohdy sporadicky nastlaných.
Oproti tomu, IPK skýtá pro krávu a tele celou řadu předností:
1. Kráva si vybírá místo k telení, které ji vyhovuje a nikoliv to, ke kterému je donucena ostatními krávami.
2. Dobrou možnost pro přípravu k telení volbou optimální polohy při otvíracích fázích.
3. Dostatek klidu a času na přípravu i prvotní ošetření telete.
4. Vysušení novorozeného telete a zároveň jeho dokonalé prokrvení jeho intenzivním olizováním matkou.
5. Tato dráždivost, respektive olizování působí pozitivně zpětně na kontrakci dělohy a tím i na celou poporodní fázi.
6. Při tomto "kontrolovaném, ale přirozeném telení" je lidská pomoc při telení omezena jen na ty nejvíce obtížné případy.
7. Bezproblémová placentofágie (u multipar 92 %, u primipar 78 %).
8. Stoprocentní identifikace telat.
9. Lepší hygienou se snižuje infekční tlak na tele i krávu. Menší výskyt infekcí porodních cest, vemene, průjmy atd. je patrný.
10. Eliminace časných nákaz telat (rota a coronavirové enteritidy).
11. Novorozené tele zůstává u matky 6 až 12 hodin. To plně postačuje, aby bylo optimálně ošetřeno a zajištěno mlezivem. Toto však musí být chovatelem velmi pozorně sledováno.
12. Znemožnění vzájemného vysávání mleziva.
Pokud porovnáme tyto přednosti s možnostmi u SPK, pak vidíme bezkonkurenčnost IPK.
Při dlouhodobém sledování volného telení v optimálních podmínkách IPK pracovníci technologického oddělení VÚŽV v Uhříněvsi zjistili, že více než 92 % telení u multipar a více než 80 % telení u primipar probíhá samovolně, bez jakékoliv cizí pomoci. Dále se zjistil podstatně lepší zájem telete o napití mleziva. To se odehraje vesměs v prvních třech hodinách života telete. Z toho vyplývá velmi častá nezbytnost (10 až 15 % případů) vydojení alespoň 2 litrů mleziva a jeho podání přes cucák či sondou teleti, které tento zájem o napití neprojevilo. Tím se poskytla teleti "první pomoc" k zabezpečení imunitní ochrany.
K tomu dále přichází nutnost dohledu nad otelenými krávami. V IBK je to samozřejmě jednodušší nežli ve skupinovém kotci, či dokonce přímo ve volné stáji mezi na sucho stojícími krávami.
Ještě poznámka k placentofágii. Je žádoucí a přirozená a nemělo by se jí zamezovat. Pozření vlastní placenty působí příznivě na zčištění i na nastartování laktace.
Nejméně 9, ale lépe 12 až 16 m2 plochy na krávu
Při etologických studiích chování krav na pastvě lze jednoznačně pozorovat změny chování krav před otelením. To je výrazně rozdílné od chování krav ve stádu. Z tohoto sledování vyplynul pro chovatele jednoznačný požadavek. Vytvořit individuální porodní kotec, který poskytne krávě dostatek prostoru k výběru místa k telení, poskytnout prostor, který ji uchrání od přímého kontaktu od ostatních krav. Tak, jako je tomu ve volné přírodě, kdy kráva před otelením odchází od stáda i několik set metrů daleko. Po otelení se v průběhu několika málo dní vrací s teletem zpět ke stádu. To ale chovatel musí telící se krávě poskytnout nejméně 9 m2 ohraničené plochy. Samozřejmě, že více je lépe! Těch 9 m2 je únosné minimum, které by se v našich chovech mělo vyskytovat jen zřídka.
Důležité je zajištění vizuálního kontaktu se stádem. Proto je důležité uvažovat situování IPK do blízkosti dojírny, nebo cest do dojírny. To také snižuje spotřebu času na přesuny těchto zvířat. Při odklizu mrvy z těchto IPK se používají běžné prostředky pro vyhrnování, jako např. UNC apod. Situování porodních kotců ve volné boxové stáji je zřejmé z nákresů.
Telící se kráva preferuje flexibilní podestýlku, vyhovující obrysům těla. Tím se zvyšuje její komfort, respektive pohoda při ležení. Dobrým materiálem pro IPK je proto silná vrstva slámy, která těmto požadavkům plně vyhovuje. Je mimo jiné neklouzavá s dobrou nasákávací schopností. V letním období byl odzkoušen písek s dobrými výsledky. Je však enormně drahý.
Při stejnoměrném rozdělení telení v průběhu celého roku a jedno- nebo třídenním či dokonce týdenním pobytu krávy v boxu, musíme počítat s odlišným počtem IPK. To znamená, že u asi 360 kusového stáda se dá uvažovat při jednodenním pobytu a koeficientu na eventuální sezónní nevyrovnanost telení (2 až 2,5x), se 2 až 3 kotci, u 3 denního pobytu to již činí 6 až 8 kotců. Ze zkušeností předních chovatelů, kteří využívají principu ustájení tranzitních krav (tj. krav 20 až 0 dní před otelením) v tzv. předporodním oddělení, lze konstatovat, že většinou doba pobytu jejich krav nepřetrvává 18 hodin. Jen výjimečně, při eventuálních poporodních obtížích se tento pobyt prodlužuje na 3 dny.
Obě tyto rutiny jsou reálně zdůvodnitelné, ale přesto při vyšších stavech či nárazovém telení bude první rutina užívanější. Autoři mají velmi dobrý přehled o situaci, takže si mohou dovolit tvrdit, že tři až čtyři IPK jsou pro stádo o počtu 350 krav zvládnutelné bez krizových situací. Do těchto krizových situací nepočítáme, že 10 % telení se odehraje v IPK se dvěma krávami (v době přetlaku).
Požadavky na IPK - souhrn
2 IPK na 100 krav, 3-5 IPK na 350 krav,
čistý, čerstvě nastlaný kotec o minim. ploše 9 m2, lépe 12 m2 (3x4 m), nejlépe 16 m2,
1 kráva na 1 IPK, ve výjimečných případech 2 krávy, avšak v kotcích větších než 12 m2.
vizuální kontakt s ostatními krávami,
přístup k čerstvé vodě z obdobných napajedel jako v produkční stáji,
přístup ke krmnému žlabu flexibilně umístěnému na hrazení (při jednodenním pobytu nemají krávy o krmivo významný zájem),
pravidelné a důkladné čištění event. desinfekce, zvláště v letním období,
nastájení IPK - při prvních příznacích telení ze sousední skupiny tranzitních krav,
vystájení IPK - nejlépe po zřetelném označení krávy do produkční či rozdojovací skupiny v období do 24 hodin po otelení; problémové krávy buď přesunout do ošetřovny, nebo jejich několikadenní pobyt v IPK tolerovat,
možnost plně mechanizovaného odklizu mrvy a podestýlky vyhrnováním z jedné chodby na chodbu protilehlou,
sklon podlahy by měl být od 5 do 7 %.
Doporučuje se, aby i u malých stád byly alespoň dva IPK k zajištění výměny podestýlky, desinfekci či běžných oprav napajedel. Nic se samozřejmě neděje, když nějaký den si IPK „odpočine". Tím se chce říci, že doba obsazení přímo ovlivňuje infekční tlak.
Jako příklad může sloužit následující případ z chovatelské praxe.
IPK mají optimální rozměry 3x4 m, tj. 12 m2 plochy k využití. Čelo kotce je vybaveno posuvným či odnímatelným hrazením, na kterém mohou být (při plánovaném delším pobytu) či také nemusí, namontovány jednoduché závěsné krmné žlaby. Vedle tohoto žlabu je branka pro vstup krávy či ošetřovatele. Odnímatelné či otevíratelné hrazení je nutné pro snadné vyhrnování steliva, eventuálně. mrvy, v době nepřítomnosti zvířete v kotci. Opěrné kolečko při otvíravém hrazení ulehčuje manipulaci s hrazením.
Sousední IPK je zrcadlovitě stejný. Oba kotce mohou být spojeny brankou v příčném hrazení, která ulehčuje manipulaci se zvířaty při čištění boxu.
Optimální stájové klima a nezamrzající voda je důležitou podmínkou a mělo by toto být samozřejmostí. Neuplyne dlouhá doba a tyto kotce budou vybaveny průmyslovou televizí, jejíž ceny v těch jednoduchých variantách jsou přijatelné i pro středně velikou farmu.
Trochu údajů o etologii - porovnání IPK a SPK
Experimenty s volnými porodnami individuálními i skupinovými se pracovníci technologického oddělení VÚŽV zabývali již před 10lety. Od té doby zastávají názor, že telícím se krávám i telatům jsou „přátelské" individuální porodní kotce. Vyplývá to ze sledování chování telat a matek v průběhu 12, respektive 24 hodin věku telat.
Ve stejných stájových podmínkách byly situovány individuální porodní kotce s plochou 9 m2 na krávu a tele, resp. skupinové kotce s plochou 25 m2 pro 3 krávy. Na základě etologických záznamů se zjistily následující tendence v chování matek a telat.
Zajímavý z tohoto porovnání byl ten poznatek, že telata z individuálních kotců byla zřetelně životnější. Jejich zájem o okolí byl intenzivnější. To vyplynulo i z toho, že zájem matky o tele v IPK byl nesrovnatelně větší než u matek v SPK (viz údaje o olizování).
Pokud bychom popsali chování krav, jímž byla poskytnuta pomoc ošetřovatele při telení, pak zájem o tele projevovaly významně později. Bez ohledu na průběh sledování bylo poskytnuto nedojené mlezivo teleti do tří hodin věku, i pokud neprojevilo zájem sát z vemene. Tím bylo dosaženo první chovatelské povinnosti - poskytnout teleti kvalitní mlezivo od vlastní matky, alespoň do tří hodin jeho věku. Lze potvrdit, že u SPK se často vyskytly případy vyhledávání mleziva od cizích krav. Zdá se, že toto bude významným problémem SPK.
Lze se domnívat, že významným ukazatelem kvality IPK je ukazatel času prvního napití mleziva, který je velmi významně kratší u IPK. To svědčí o přirozenosti tohoto řešení. Obdobně i četnost sání v prvních šesti hodinách byla příznivější u telat v IPK. Zdůvodnění je opět nasnadě. Klid telat, přirozený vztah k matce, nenarušený ostatními krávami.
Výše uvedená sledování vycházela z relativně nízkého počtu ustájených krav v SPK (3 kusy). Bohužel chovatelská praxe je hrubě odlišná v neprospěch komfortu zvířat. To, že se setkáváme s „volnou porodnou", kde v kotci je 10 až 20 krav i s telaty, je bohužel tristní, ale dosti běžnou praxí. To, že prohloubení se neadekvátního chování krav a telat v takovýchto kotcích je dramatické, svědčí o nepochopení potřeb zvířat. To, že z takovýchto kotců nemohou být kvalitní telata, je každému dobrému a poučenému chovateli zcela jasné.
Z dlouhodobého sledování dále vyplynul zajímavý vztah mezi tvarem vemene a rychlostí návyku telat na sání. Zcela zřejmý byl opožděnější návyk na sání telat u matek s tzv. hlubokým vemenem, kde konce struků byly do 10 cm nad úrovní podlahy. Naopak rychlý zájem o dosažení struků byl u telat od matek s "vysokým vemenem", v průměrném čase do 120 minut. I z toho vyplynula nutnost u takovýchto krav oddojit první mlezivo a podat ho teleti přes "cucák".
Velice důležitý poznatek vyplynul ze sledování příjmu krmiva krávami po otelení. Obecně se zjistil nepatrný zájem o krmivo. Zatímco kráva v laktaci přijímá krmivo 240 až 330 minut za den, pak u otelených krav po prvních 6 hodinách to činí v průměru osm minut, prvních 12 hodin pouhých 25 minut. Čím si toto vysvětlit ? Je to patrně únavou po porodu, ale také starostí krávy o tele, její snahou o co nejužší a nejdelší kontakt s teletem v kotci.
Občas se vyskytnou i určité negativní projevy ve vztahu matka x tele. To se vyskytuje jak u IPK, tak i SPK. Dochází k úderům krávy na hlavu či záď telete. Ze záznamů vyplynulo, že toto se dělo většinou u krav - primipar nebo u krav se zánětem mléčné žlázy, pro které bylo sání telete bolestivé. V SPK se toto dělo, když telata "přikrádala" mlezivo u cizích matek. Bylo zaznamenáno i několik případů "osvojení" telete krávou, dosud neotelenou. To je obzvláště nebezpečné nejen pro tele, které neobdrží plnohodnotné mlezivo, ale také pro chovatele, který může snadno zaměnit původ telete, což může být zvláště nepříjemné při prodeji plemenných zvířat.
Z těchto pozorování vyplynuly následující poznatky:
Kráva má po otelení vstát a bezprostředně se o tele starat, především jeho olizováním.
Ošetřovatel by měl napomáhat - desinfekcí pupku, rozdýcháváním, ošetřením dutiny tlamní a nosní.
Tele má do dvou až tří hodin vstát a věnovat se vemeni matky.
Kontakt s vemenem však bohužel často neznamená příjem krmiva.
Matky se špatně tvarovým vemenem mohou teleti způsobit problémy při získávání mleziva.
Chovatel musí pozorovat chování telete, krávy.
Porodní kotec versus kotec pro onemocnělé krávy
Při projekci stájí se mnohdy vyskytují případy, že porodní kotce a ošetřovna krav jsou slučovány. To je očividně špatné řešení, protože krávy s infekčními onemocněními (chřipka, mastitida, endometritida atd.) v porodně nemají co hledat. Infekční prostředí pro novorozená telata představuje obrovské nebezpečí. Pro nemocné krávy má být vyhrazena speciální část farmy, s důsledným jejím oddělením od ostatních částí.
Zatímco IPK by měl být v blízkosti dojírny, tak oddělení pro nemocné krávy by mělo být výrazně vzdáleno. Nemocné krávy proto musí být co nejrychleji odděleny přesunem do oddělené části. Samozřejmě, že by bylo ideální, kdyby po dobu infekčního onemocnění nenavštěvovaly dojírnu.
Závěr
Individuální porodní kotce jsou předurčeny pro vyspělé chovatele, kteří vědí, že komfort krav není luxus. Lze se domnívat, že pochopení potřeb vysokoužitkových krav, zvláště v nejcitlivějším období telení, přinese nové pohledy nejen na projektování stájí, ale také na změny chovatelských rutin, které vyloučí úsloví "…ono to také funguje…".
Tento příspěvek vychází z řešení projektu NAZV č. QD 0176, za finanční podpory MZe ČR.
Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc., Daniela Černá
Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobry den chci se zeptat ...v zime u nas jsou kravy na zasnezene louce v zime v mrazu a potrava jim je dovazena traktorem (asi silaž) a predevcirem jsme na vlastni oci vydely jak krava na mrazu porodila telatko.Dnes jsme se sly podivat na kopec k lesu a to telatko lezelo na zemi a matka krava stala nad nim asi 2hodiny ,nevime jestli je telatko mrtve .Je normalni aby se toto delo? Mi vyme ze to jsou kravy ze sousedni vesnice a chodime se na ne divat denne ,jak je mozne ze krava se oteli aniz by to nekdo s majitelu vedel .