Termín a podmínky našeho vstupu do EU nabývají i v oblasti zemědělství včetně chovu prasat ostřejších kontur. Ze strany zemědělských firem, které se chovem prasat zabývají a počítají s ním jako s trvalou součástí své výroby i do budoucna, je třeba věnovat mimořádnou pozornost nově vznikajícím, zásadním a pro budoucnost chovu prasat v mnoha firmách i existenčním otázkám.
Podle Kuhlmanna (2002), existují tři typy zemědělských podniků, které:
1. sledují kam se vývoj ubírá, přijímají na budoucnost orientovaná opatření, která realizují;
2. pasivně přihlížejí kam jde vývoj bez toho, aniž by na něj reagovali;
3. diví se, kam se ten svět ubírá a jak je to vůbec možné.
Obsahově podobnou kategorizaci používá Čuba (2001), když uvádí, že naše zemědělské podniky lze rozdělit do čtyř kategorií a to na primitivní, rutinní, odborně řízené a vědecky řízené. Snahou Svazu chovatelů prasat je, aby v odvětví chovu prasat převažovaly podniky první kategorie (podle Kuhlmannovy klasifikace).
Náš vstup do Evropské unie se blíží mílovými kroky a je nutné, aby všichni chovatelé a zejména ti, kteří patří do zmíněné první kategorie, udělali všechno proto, aby v podmínkách otevření hranic nejen čestně obstáli, ale úspěšně konkurovali chovatelům ze stávajících členských států.
Co je třeba brát v úvahu
Chov prasat má z hlediska pravidel platných v Evropské unii v porovnání s přežvýkavci či ostatními odvětvími zemědělské výroby poněkud odlišné postavení, ze kterého je třeba vycházet. O jaké změny z hlediska našich současných zvyklostí půjde?
Změny související s uplatněním CAP (společná zemědělská politika)
- orientace na trvale udržitelné, multifunkční a konkurenceschopné zemědělství v celé Evropě,
- trvalá udržitelnost života ve venkovském prostoru,
- akceptuje závěry světové konference (1992) o trvalé udržitelnosti života na zemi,
- zajištění kvality a nezávadnosti potravin, ochrany životního prostředí a ochrany zvířat,
- produkce jatečných prasat je uvnitř EU vystavena plnému působení tržních sil
Změny vyplývající z harmonizace legislativy (princip práce EU)
- čtyři základní svobody v EU:
- volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu,
- potřeba podobné legislativy,
- směrnice Rady EU,
- povinnost zapracovat obsah směrnic do národních legislativ.
Změny v tržním prostředí
- v EU volný trh bez celních bariér,
- cena produktu se nebude příliš odchylovat od průměru v zemích EU (tabulka),
- bude se sjednocovat požadavek na kvalitu,
- bude větší tlak na snižování nákladů.
Co se bude muset stát nedílnou součástí výroby
Cílem každé hospodářské činnosti, odvětví chovu prasat nevyjímaje, je tvorba zisku. Na tomto principu vstup do EU nic nemění, naopak stane se základním předpokladem přežití subjektů podnikajících v tomto odvětví. Cesta k dosahování zisku bude náročnější a složitější, protože bude nutné do výrobních faktorů začlenit další, doposud méně akcentovaná nebo vůbec neakcentovaná hlediska. V řadě případů jde o faktory, které nezvyšují objem výroby ani její intenzitu, ale budou zvyšovat náklady. Jsou to požadavky na :
- ochranu životního prostředí,
- ochranu zvířat,
- kvalitu a nezávadnost výroby vepřového masa,
- transparentnost výroby „od koryta prasete až po pult obchodu“,
- dokumentace a zpětná zjistitelnost průběhu výroby v celém výrobním řetězci, prvovýrobu nevyjímaje,
- zavádění metod řízení výroby podle kvality (ISO 9000, HACCP koncept).
Podle signálů přicházejících z EU se zdá, že kandidátským zemím nebudou ve výše citovaných požadavcích udělovány žádné úlevy nebo jen zcela výjimečně. Jasně to dokumentuje (mimo jiné) i oficiální stanovisko DBV (obdoba naší agrární komory v SRN) k rozšíření EU o země střední a východní Evropy, cituji:
„Cílem musí být dopracovat se celoevropské společné Agrární politiky, která bude bránit oslabování hospodářské soutěže a samostatným přístupům zemí a která nabídne perspektivu zemědělcům jak ze zemí EU, tak přistupujících (kandidátských) zemí.
Prioritou pro DBV je převzetí standardů EU na ochranu zdraví spotřebitelů, jakož i ochrany prostředí a zvířat přistupujících zemí. Případné výjimky musí být úzce věcně i časově vymezeny. Stejné šance v soutěži závisí rozhodujícím způsobem na porovnatelných výrobních standardech, ale i ochrana zdraví spotřebitele poskytuje jasná a jednoznačná pravidla standardů. DBV očekává s rozšířením ostřejší hospodářskou soutěž, ale také zvyšující se exportní příležitosti.“
Z citátu jasně vyplývá, o co půjde. Stručně řečeno, od samého začátku stejné podmínky a pak se ukáže kdo z koho, kdo si zajistí větší podíl na jednom z největších trhů světě. Stávající členské země předpokládají, že to budou právě oni, protože mají v některých oblastech náskok. Není tomu však všude a někde je naše výchozí pozice i lepší. Pro nás z toho vyplývá „neházet flintu do žita“, uvědomit si, kam se vývoj ubírá, a přijímat ve svých podnicích urychleně taková opatření, která budou rozdíly minimalizovat či zcela eliminovat a stavět nás do pozice konkurenceschopného odvětví i po přistoupení.
Ochrana životního prostředí – zákon o IPPC
Vedle celé řady zákonů upravujících ochranu životního prostředí je třeba upozornit na zákon 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), který má vstoupit v platnost k 1. 1. 2003. Navrhovaná právní úprava je v souladu se směrnicí Rady Evropské unie 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (směrnice o IPPC). Cílem je zajištění trvale udržitelného rozvoje cestou maximální možné prevence znečišťování všech složek životního prostředí realizované prostřednictvím:
integrovaného zhodnocení všech vlivů současných a budoucích provozů v rámci povolovacího řízení,
stanovením podmínek integrovaného povolení provozu zařízení na základě nejlepších dostupných technik (BAT),
vzájemné komunikace a vyjednáváním mezi žadatelem a povolujícím subjektem, které povede ke stanovení vhodných opatření a podmínek provozu zařízení jak pro životní prostředí, tak pro provozovatele zařízení,
zabezpečení výměny informací o BAT,
zveřejňování údajů o tocích vybraných znečišťujících látek pomocí integrovaného registru znečišťování životního prostředí (IRZ).
Zákon o IPPC se bude vztahovat na všechna odvětví, v resortu zemědělství se týká (převzato z návrhu zákona):
6.4. a) jatek o kapacitě porážky větší než 50 t denně,
b) zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv
- ze živočišných surovin (jiných než mléka), o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně,
- z rostlinných surovin, o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí),
c) zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok).
6.5. Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně.
6.6. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než:
a) 40 000 kusů drůbeže,
b) 2000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo
c) 750 kusů prasnic.
Výše citovaná zařízení (výrobní kapacity) se musí přizpůsobit požadavkům směrnice o IPPC nejpozději do osmi let od nabytí její účinnosti v EU (30. října 1999), tj. v ČR nejpozději do 30. 10. 2007.
Navrhovaný zákon by měl být speciálním zákonem ve vztahu k ostatním právním předpisům na úseku ochrany životního prostředí, veterinární péče a ochrany zdraví.
Stěžejní role ve výkonu státní správy podle tohoto zákona připadne krajům (v přenesené působnosti). Odbornou podporu by měla zajišťovat zejména Agentura trvale udržitelného rozvoje. Krajům jsou svěřena také oprávnění kontrolovat podmínky integrovaného povolení nebo provoz zařízení, kromě případů, kdy tuto kontrolu provádí MŽP. Kraj bude ukládat i pokuty.
Integrované povolení bude nahrazovat rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, které jsou vyžadovány podle jiných právních předpisů, pokud je jimi dáván souhlas k provozu zařízení nebo k činnosti provozované v zařízení. Stavební povolení k výstavbě zařízení podle zákona o integrované prevenci nelze vydat bez pravomocného integrovaného povolení!
Realizace směrnic na ochranu zvířat
Za účelem prosazení minimálních požadavků na ochranu prasat byla vydána směrnice EU 91/630/EWG. Ta byla v závěru loňského roku doplněna změnami a doplňky zakotvenými ve směrnici 2001/88/EG. Zakotvení uvedených směrnic do českého právního řádu zatím chybí. Nejpozději do termínu přistoupení k EU však tomu nepochybně dojde. Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě vědom si důležitosti těchto požadavků a nezávisle od absence zákonných předpisů informoval chovatelskou veřejnost vydáním brožurky „Welfare v chovu prasat“ už v roce 2000, jejíž text si lze také stáhnout z našich webových stránek www.schpcm.cz pod heslem publikace. Doplňky a změny vydané závěrem loňského roku jsou obsaženy v článku uvedeném v NCH. 2/2002. Jde tedy o problematiku, která není našim chovatelům cizí a neznámá. Je třeba pouze zdůraznit, aby chovatelé brali požadavky na welfare vážně a ve vlastním zájmu započali s jejich uváděním do života dříve, než jim to uloží zákon. Dokonalou znalost požadavků na welfare by měli mít dodavatelé technologií, nelze však na to stoprocentně spoléhat. Odpovědnost před zákonem ponese chovatel, nikoliv dodavatel technologie.
Kvalita a nezávadnost potravin
Současný požadavek na kvalitu a nezávadnost potravin prosazující se v EU, v našem případě vepřového masa a výrobků z něho, je zcela odlišný od dosud známého stavu, a i naše odvětví chovu prasat by se s ním mělo velmi vážně zabývat. Dokladem toho je založení již déle signalizovaného Evropského úřadu pro potraviny. Jde o poměrně složitou záležitost, která se týká celého výrobního řetězce (dále jen řetězec) jednoduše vyjadřovanou sloganem „od koryta prasete po pult obchodu“. V praxi to znamená důsledné sledování výroby (transparentnost) od enterálních či parenterálních vstupů do živého organismu (krmivo, léky) přes jatky, zpracovatelský průmysl, dopravu, skladování, maloobchod až ke spotřebiteli (viz schéma). Doprovodnými činnostmi jsou označování zvířat, evidence, dokumentace, vnitřní i vnější audit a certifikace. Ty by byly těžko představitelné bez využití informačních technologií. Cílem doprovodných činností je tzv. „zpětná zjistitelnost“, což znamená stav, že v případě zjištění závadnosti potraviny ve kterémkoliv bodě jejího pohybu v řetězci bude možné se zpětně dopátrat, kde se stala chyba která k závadnosti potraviny vedla, a kdo za to nese odpovědnost. V řetězci, kde se na výrobě jako v případě masa podílí více účastníků, je zpětná zjistitelnost možná jen tehdy, když jsou všichni účastníci výrobního procesu datově vzájemně propojeni a všechna podstatná data o produktu a jeho původu jsou zjišťována a předávána spolu s cestami výroby. Výroba zboží musí být doprovázena tokem dat.
Ze zmíněného požadavku lze logicky odvodit, že každý článek řetězce bude nucen při předávání produktu následujícímu článku deklarovat nezávadnost potraviny (jatečného prasete, masa, masných výrobků). Tuto deklaraci bude muset v případě potřeby (podezření apod.) doložit, že u něho se chyba nestala, což znamená dokumentaci časově probíhajícího výrobního procesu a po určitou dobu její archivaci. Od vedoucích pracovníků a manažerů si to vyžádá zcela nový přístup a využití poznatků řízení výroby podle kvality od zavádění správné chovatelské praxe přes ISO 9000 až po koncept HACCP.
Co to znamená pro prvovýrobce?
Přibližme si dopady na úrovni prvovýroby. První seznámení se s touto problematikou vyvolá nepochybně zděšení a ostře odmítavé reakce. Později pochopíme, že nebude zbytí a že se budeme muset přizpůsobit.
Řízení podle kvality je v živočišné produkci nepochybně komplikovanější než v jiných článcích řetězce (krmivářský průmysl, jatka apod.). Důvodem proto je, že biologické procesy, na kterých je postavena mají stochastický charakter. Vztah mezi příčinou a účinkem je pravděpodobnostní povahy na rozdíl od průmyslu, kde je více deterministický, tj. přímý a vypočitatelný. Je skutečností, že praktické zkušenosti s řízením podle kvality v novém pojetí v prvovýrobě u nás zatím nejsou. I ve vyspělých evropských zemích (Dánsko, Nizozemsko, Německo) jde spíše o první vlašťovky a vhodné postupy pro širší aplikovatelnost v zemědělství se i tam teprve hledají. Nástroje známé a uplatňované v průmyslu (HACCP), podle kterých se zatím postupuje, zaváděné dnes u nás v široké míře do zpracovatelského průmyslu, budou nalézat uplatnění i v zemědělské prvovýrobě. Podle prvních zkušeností ze zahraničí se však zdají být postupy uplatňované v průmyslu pro prvovýrobu příliš složité a objevují se názory, že je potřeba je více zjednodušit a přizpůsobit potřebám prvovýroby s cílem vytvořit koncepty řízení kvality průchodné a praktické pro zemědělce.
Současné i budoucí koncepty kvality vychází z cíle chybám předcházet (vyvarovat se jim) než chyby pouze následně odhalovat. Prvovýrobce, který bude obklopen články řetězce, které budou řízení podle kvality uplatňovat (krmivářství, jatky), bude donucen doplnit, popř. změnit výrobní postup zavedením opatření k zabezpečení kvality spojené s její trvalou a stálou dokumentací. V opačném případě se může stát, že jeho produkci jatky neodeberou.
Vývoj v zahraničí
Velmi poučný je v tomto směru vývoj v sousední SRN, kde byla nedávno založena společnost „QS-kvalita a bezpečnost GmbH“, jejímž cílem je zajištění bezpečnosti a nezávadnosti potravin v celém výrobním řetězci, tj. od výrobce až po spotřebitele. Zúčastněné subjekty zůstávají po právní stránce samostatné, propojení je řešeno na smluvní bázi. Společnost vytvořily svazy organizací krmivářského průmyslu, zemědělských prvovýrobců, jatek a zpracovatelského průmyslu, obchodu s potravinami a marketingová společnost německého agrárního sektoru. Je to tedy významná iniciativa nevládních organizací.
Úkolem společnosti QS je vytvořit nový široký koncept pro kvalitu a bezpečnost původu masných produktů, který zajistí pro spotřebitele kvalitu a nezávadnost masa a uzenin a obnoví důvěru spotřebitele.
Náplní činnosti QS bude:
- zavedení systému zaručené kvality a kontroly, který zahrne všechny kroky od narození zvířete přes jeho porážku, rozbourání a zpracování, dále dopravu, skladování, až po pult obchodu,
- zajistí transparentnost na všech stupních výroby od narození až po obchod,
- zajistí zpětnou zjistitelnost původu surovin použitých ve výrobním procesu,
- zahrne i ochranu zvířat (welfare).
QS předepíše všem stupňům spolehlivou dokumentaci a vlastní vnitropodnikovou kontrolu výroby. Vlastní kontrola bude podléhat neutrální superkontrole.
QS zahrne:
- bezpečný původ se zpětnou zjistitelností,
- začlenění výrobců ze zemí EU i třetích zemí do kontroly,
- dodržení přísných standardů na všech stupních výrobního procesu, tj. od narození, přes odchov a výkrm, krmiva, ochranu zvířat, porážení, bourání, zpracování, zpeněžování a obchod,
- předkládání všech receptur akreditovaným kontrolním místům,
- kontrolu všech stupňů od zemědělce po obchod prostřednictvím nezávislých zkušebních institutů akreditovaných podle EN 45011,
- sankční opatření při prohřešcích a nedostatcích
Pro nás je neopominutelným signálem to, že stejné kvalitativní požadavky bude muset beze zbytku splnit každý, kdo bude chtít do SRN dovážet nejen vepřové maso, ale potraviny obecně. Proto je nutné otázkám kvality a nezávadnosti potravin, jakož i transparentnosti, dokumentaci a zpětné zjistitelnosti věnovat ve stejné době, kdy se v EU rodí, mimořádnou pozornost. Ale nejen pozornost, nýbrž hledat cesty, jak v našich podmínkách obdobnou kvalitu a transparentnost zajistit.
Jak reagovat na historickou výzvu?
Realizace a dodržení nových podmínek výroby jatečných prasat si vyžádá nové vklady do výroby, nové investice. Častá reakce domácího myšlení jak zajistit rentabilitu je „státe, dej nám peníze“, či požadavek na zvýšení ceny, kterou by měl podle idejí protagonistů těchto názorů, garantovat stát. Obojí je poplatné plánovitému řízení hospodářství, cenovým úřadům a pevně stanoveným cenám. Logicky naprosto neslučitelné s principy tržního hospodářství. Musí se jít cestou, která je trnitější, ale jediná povede spolehlivě k cíli, a tou je snižování jednotkových nákladů prostřednictvím:
zvyšování koncentrace výroby při respektování nových požadavků,
zvyšování produktivity práce,
Ø používání výkonného genofondu,
Ø zlepšení zdraví zvířat,
Ø intenzifikace výroby, tj. zvyšováním užitkovosti,
Ø zavádění progresivních know-how a inovací technických a technologických postupů,
Ø využití informačních a komunikačních technologií,
Ø zvyšování kvalifikace personálu,
Ø zavádění výroby podle zásad správné chovatelské praxe a konceptů řízení kvality,
Ø integrací prvovýrobců do výrobních řetězců
na smluvní bázi
na bázi vlastnictví (integrátor).
V oblasti zvyšování koncentrace výroby nelze jednoznačně říci, že ta či ona koncentrace je optimální. Vždy bude záviset na konkrétních podmínkách a možnostech, ve kterých se výrobce (potenciální investor) nachází. Směr vývoje uvedu na příkladu Dánska, které má současně okolo 12 miliónů prasat na 13 230 farmách. Očekávají, že v roce 2010 bude ne menší počet prasat chován na 7800 farmách, z čehož počet farem s 500 a více prasnicemi se ze současných 300 chovů zvýší na 800. V současné době je ve výstavbě asi 50 až 60 farem pro prasnice s koncentracemi 600 až 1000 kusů, a to jako rodinné farmy. To jasně signalizuje směr vývoje. Porovnání s našimi podmínkami nechť si udělá každý čtenář sám. Výstavba musí samozřejmě odpovídat výše zmíněným novým požadavkům (ekologie, welfare aj.).
Produktivita práce je dalším důležitým faktorem při snižování nákladů. Za dobrý ukazatel jsou v západní Evropě považovány hodnoty:
- maximálně 14 pracovních hodin na jednu prasnici za rok,
- maximálně 1,1 pracovních hodin na jedno ustajovací místo ve výkrmu
Přepočteno na roční pracovní dobu to činí asi 150 až 160 prasnic na jednoho ošetřovatele, nebo 1900 až 2000 prasat ve výkrmu. Při tom se rozumí všichni pracovníci, tedy včetně techniků.
Intenzifikace výroby a dosahování vysoké užitkovosti sehrává mimořádnou úlohu při snižování nákladů. Zde je žádoucí dosáhnout, nebo se alespoň přiblížit k hodnotám, které jsem již vícekrát prezentoval:
- 25 a více odchovaných selat na prasnici a rok,
- 850 gramů přírůstek ve výkrmu na kus a den,
- 2,5 kg spotřeba krmné směsi na 1 kg přírůstku,
- 56 až 58 % podíl libového masa,
- jednotnost a vyrovnanost jatečných prasat,
- minimálně 1,5 % obsah intramuskulárního tuku.
Je v zájmu každého chovatele prasat, který chce dlouhodobě tuto výrobu provozovat, aby se vydal výše naznačeným směrem.
Úloha státu by měla spočívat v účinném motivování prvovýrobců tak, aby nastoupili tento směr vývoje, ať už jako kritéria podmiňující poskytování prostředků z PGRLF, či užitím jiných motivačních prostředků, které povedou k žádoucímu cíli.
Správná chovatelská praxe
Jde o přesný popis průběhu výroby a jejich jednotlivých dílčích článků, stanovení správných postupů, sledování důležitých bodů výroby, jejich důsledné dodržování a kontrolu. V případech poruchy o identifikaci příčin, jejich odstranění, zjednání nápravy a případné sankce. Správnou chovatelskou praxi lze přirovnat k výrobě průmyslového výrobku, pro kterou je stanoven přesný technologický popis (včetně maximálně povolených tolerancí), který je důsledně dodržován, kontrolován a udržován v trvale funkčním stavu, pokud jeho výroba trvá. Pro kvalifikované zootechniky nejde o věci neznámé, víme však, že v praxi jsou často obecně známé a správné principy hrubě porušovány.
Správná chovatelská praxe zahrnuje všechny důležité prvky a uzly výroby jako například:
- stanovení vhodného hybridizačního programu,
- stanovení optimální výživy jednotlivých kategorií,
- stanovení zoohygienických a preventivních zdravotních opatření,
- evidenci a dokumentaci druhu použitých léčiv, délky podávání a kterým jedincům,
- definování hodnot mikroklimatu, jejich monitoring a dodržování,
- systémy ustájení odpovídající požadavkům welfare,
- školení a péče o zdraví ošetřujícího personálu,
- průběžná kontrola a evidence parametrů výroby (přírůstek, spotřeba krmiva a jiné hodnoty).
Povýšením a dalším zpřesněním správné chovatelské praxe je koncept HACCP.
Metoda HACCP
Název pochází z anglického Hazard Analysis, Critical Control Point(s), což přeloženo znamená: analýza rizik a kontrola kritických bodů.
Je založena na sedmi principech:
1. Identifikace problému - možného nebezpečí ohrožujícího zdravotní nezávadnost a kvalitu potraviny, tj. biologických, chemických a fyzikálních činitelů, které mohou ohrozit zdraví spotřebitele;
2. Identifikace kritických bodů (CCP) v průběhu výrobního procesu, v nichž lze kontrolou průběhu procesu zabránit vzniku nebo uplatnění nebezpečí, případně lze snížit pravděpodobnost jeho výskytu na přijatelnou úroveň;
3. Určení kritických mezí hodnot nebo znaků veličiny, která určuje, zda je proces ve zvládnutém stavu pro každý kritický bod;
4. Určení postupů pro sledování veličiny určující, zda je proces ve zvládnutém stavu;
5. Určení nápravných opatření, která musí být přijata, pokud jsou překročeny kritické meze a proces se tak dostane do nezvládnutého stavu;
6. Zavedení dokumentace systému HACCP;
7. Zavedení ověřovacích postupů, které slouží ke zjištění, zda je systém HACCP funkční (tj. zda brání vzniku problémů – průniku zdravotně závadných potravin ke spotřebiteli).
Vidíme že výrobní proces, pro současnou praxi v novém pojetí, nabývá zcela jiné technologické, organizační a řídicí kvality. Vyžádá si ve firmách novou kvalifikaci, kterou bychom mohli označit jako zootechnik-manažer řízení kvality.
Detailnější popis správné chovatelské praxe a metody HACCP, která sama o sobě je značně rozsáhlá, přesahuje rámec tohoto příspěvku. Zájemce o hlubší poznání odkazuji na sborník ze semináře pořádaného SCHP v Průhonicích 28. 3. 2002 na téma Vstup ČR do EU a chov prasat, kde je o nich podrobněji pojednáno, popř. na speciální literaturu. Smyslem příspěvku je pokud možno syntetickým způsobem informovat o hlavním směru vývoje v souvislosti s blížícím se vstupem do EU a mobilizovat chovatelskou veřejnost k aktivní činnosti. Každý manažer ve firmě s chovem prasat by se měl:
1. důkladně seznámit s novými požadavky, včetně termínů,
2. porovnat je se stavem chovu prasat ve firmě,
3. zpracovat komplexní program cílového řešení s časovým realizačním plánem,
4. realizovat program podle časového plánu,
5. zavádět metody řízení podle kvality.
Konečným cílem, i po začlenění nových požadavků a potřeb, musí být snížení jednotkových nákladů výroby a dosažení špičkové úrovně v chovu prasat garantující plnou konkurenceschopnost v porovnání s ostatními státy unie. Volný přístup na trh EU-25, který bude zahrnovat 470 miliónů spotřebitelů, je příležitostí i pro naše firmy a chovatele. To je třeba mít na paměti.
Nečinnost a vyčkávání se založenýma rukama je prvním předpokladem k tomu, že toto odvětví živočišné výroby budete nuceni za čas opustit.
Literatura u autora
Ing. Čestmír Pražák, CSc., SCHP Praha
