Východofríská ovce, která se řadí k dojnému typu a k nejužitkovějším plemenům na světě, pochází z Německa. V České republice je ale základní populace omezená v plemenné knize údajem 630 bahnic.
Jedno z největších stád v republice chová Rudolf Vichera v Pertolticích pod Ralskem na farmě se vznešeným jménem von Pertoltitz.
Charakteristika plemene
vysoká plodnost (přes 200 %, ani trojčata nejsou vzácností),
ranost (do plemenitby se dají zařadit jehnice ve věku sedmi až osmi měsíců při dosažení živé hmotnosti alespoň 50 až 55 kilogramů),
dobrá výkrmnost (denní přírůstky jehňat dosahují 300 až 400 gramů),
vysoká mléčnost (400 až 600 kilogramů mléka za laktaci při obsahu tuku sedm procent),
výborné mateřské vlastnosti,
dobrá produkce vlny (dvojstřižná ovce, při střiži zhruba pět kilogramů vlny na bahnici a rok se výtěžnost pohybuje kolem 65 až 70 procent),
potenciál pro užitkové křížení (berana lze úspěšně připustit na všechna plemena ovcí pro zlepšení zejména plodnosti a mléčnosti).
Nelehké začátky
Farma začínala od nuly. Na rozdíl od mnohých restituentů neměl chovatel původně se zemědělstvím nic společného. „V roce 1994 jsme od restituentů koupili poměrně zdevastovanou usedlost, kterou za komunistů spravoval státní statek Zákupy. Stodola prošla generální opravou, investovali jsme i do dalších budov“, říká Rudolf Vichera.
Spolu se statkem koupili manželé Vicherovi i dva hektary přilehlých pozemků, dnes jich mají celkem dvacet, z nichž je větší část (asi 12,5 ha) pronajatá. Chov ovcí se od počátku podnikání utěšeně rozrůstal, ovšem jen do okamžiku, kdy na hospodářovy pozemky uhodil blesk. Nešťastnou náhodou přímo do stromu, pod nímž leželo stádo bahnic s jehňaty. Farmář tak ztratil sedmnáct bahnic a ve stádě jich zbylo pouhých patnáct. Proto byl také nucen dočasně pozastavit prodej chovného materiálu a všechny narozené jehničky použít k obnově stáda.
Proč se zaměřil na šlechtění, vysvětluje farmář následovně: „Pokud jste schopni zajistit kvalitu genetického materiálu, máte zajištěn i rozdíl v ceně proti výrobě masa, o vlně ani nemluvě. Východofríská ovce je v České republice málopočetným plemenem a díky svým kvalitám je žádána hlavně v čistokrevné formě, a to nejen v Čechách, ale i na blízkém Slovensku,“ dodává Vichera.
Kde se pase
Pastviny jsou rozděleny na šest oplůtků, v jedné části pobývají bahnice s jehnicemi a ve druhé berani a beránci. Na pastvinách jsou ovce od časného jara do pozdního podzimu a do stáje se stahují pouze na veterinární ošetření či jiné nezbytné zákroky.
Bahnění probíhá v zimě (konec prosince až leden), což je podle Vicherových slov sice poněkud ekonomicky náročnější (je nutný příkrm jehňat a laktujících matek), ale na pastvu jdou již vyspělá zvířata. Ze stejného důvodu nezapouští farmář jehničky ve věku osmi až devíti měsíců, kdy dosahují pohlavní zralosti, ale vyčkává s plemenitbou až do zralosti tělesné, tedy do věku asi 1,5 roku. Ekonomický přínos je podle něj diskutabilní, ale kondice ovcí je výrazně lepší. U laktujících plemenic se zaprahuje zhruba tři týdny před očekávaným připuštěním, odstav beránků se praktikuje ve 4,5 měsících, jehniček zhruba ve věku půl roku.
Plány do budoucna
Řadu chovatelských vítězství Farmy von Pertoltitz (vítěz druhé národní výstavy ovcí a koz Pragaagro 2001, absolutní vítěz Pragaagro 2002, absolutní vítěz výstavy Zemědělec 2003) přerušil již zmíněný blesk. V letošním roce čeká Rudolfa Vicheru výstava Zemědělec 2005, bonitace a aukční trh dvou beránků, u kterých věří, že dosáhnou hodnocení exteriéru elita record (ER) a celkové plemenné hodnoty na téže úrovni. Jak totiž na závěr podotýká, o beránky s i jen o bodík nižší plemennou hodnotou valný zájem není.
