Výskyt dusičnanů a dusitanů v objemných krmivech – silážích

Vysoká intenzifikace rostlinné výroby v dřívějších letech souvisela s aplikací vyšších dávek minerálních hnojiv do půdy a byla příčinou zvýšeného ukládání dusičnanů v rostlinných produktech (krmivech) a následně pak docházelo k dietetickým a zdravotním problémům u zvířat. Nesprávné zkrmování takto poškozených krmiv (s vysokým obsahem dusičnanů) vedlo v minulosti nejen ke snížení užitkovosti zvířat, ale i dalším zdravotním poruchám.

U skotu byla v minulosti registrována více než 1/3 otrav způsobených právě dusičnany. Problematika ukládání dusičnanů v píci není zcela jednoduchá a úzce souvisí vedle intenzity hnojení porostů a jejich vegetačním stupněm vývoje, také s rozsahem mineralizace dusičnanového N a dále závisí i na povětrnostních podmínkách.

 Dusičnany a hygiena krmiv

Kdy lze předpokládat vyšší obsah dusičnanů v píci?

Dusičnany jsou jako nejvhodnější forma dusíku ukládány do buněčné šťávy dříve, než je rostliny využijí k tvorbě vlastních bílkovin. Potom při zkrmování (pasení) mladého porostu intenzivně hnojeného mohou být zpravidla vždy příčinou zdravotních problémů u pasoucích se zvířat. Zvýšený výskyt dusičnanů zaznamenáváme obvykle  vždy, pokud:

• je v půdě nadměrný obsah N (vysoké dávky N hnojiv)
• jsou mladé rostliny zkrmovány krátce po hnojení porostů
• když je počasím výrazně omezena fotosyntéza rostlin
• když je nedostatek vláhy (za suchého počasí), nebo i za oblačného počasí
• pomrznutím porostů plodin.

V období sucha, kdy je vlivem intenzivní mineralizace organicky vázaného N velmi omezen příjem živin rostlinami a po následných dešťových srážkách dojde k velkému uvolnění dusičnanů (do 3 až 5 dnů).

Nebezpečné pro vysoký obsah dusičnanů jsou dále také rostliny poškozené suchem, nebo zavadlé rostliny, které mají sníženou aktivitu nitrátreduktázy. Vysoký obsah dusičnanů je diagnostikován často také např. v mrazem poškozených porostech ovsa, hořčice, brukvovitých plodin obecně, které mají vysokou schopnost k akumulaci dusičnanů. Vysokou tendenci akumulovat dusičnany v biomase mají také travní porosty, např. jílky, bojínky, zejména, pokud byly dávky dusíkatých hnojiv vyšší než 100–150 kg/ha plochy. Z dřívějších výsledků pokusů Barančice a kol. (1980) je známo, že dochází ke zhoršení silážovatelnosti pícnin, a tím i výsledné kvality travních siláží. Vyšší dávky dusíku vedou ke zvýšení produkce hmoty a obsahu dusíkatých látek, ale zároveň ke snížení obsahu sacharidů při současném zhoršení silážovatelnosti a výsledné kvality travních siláží.*

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.;

1. hab. Inź. Katarzyna Szwedziak, prof. PO¹⁾;

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc., dr.hc.,

1. Inź. Ewa Polanczyk¹⁾;
2. hab. Inź. Gniewko Niedbała, prof. UP²⁾.

Mendelova univerzita v Brně;

¹⁾Politechnika Opolska, Opole;

²⁾Uniwersytet Przyrodniczy w Poznaniu

Kontakt: petr.dolezal@mendelu.cz

Celý článek najdete v NCH11/2020.