Výskyt houbových chorob kukuřice

V letošním roce je zaznamenáván v souvislosti s výskytem „vzdušných palic“ označovaných také jako latovitost palic v porostech kukuřice i zvýšený výskyt sněti kukuřičné (Ustilago maydis).

Výskyt sněti kukuřičné představuje poměrně rozšířenou houbovou chorobu, a to nejen v ČR, ale i v ostatních zemích. Tato houbová choroba snižuje krmnou hodnotu kukuřičných siláží (snížení koncentrace energie až o 19 %, SNL o 28 %). Sněť kukuřičná způsobuje dále snížení obsahu škrobu v kukuřici. Výskyt sněti kukuřičné je často doprovázen zvýšeným nálezem i polních plísní (Fusarium), kvasinek a bakterií. Tato houbová choroba se vyskytuje všude tam, kde jsou vhodné podmínky k jejímu výskytu a napadá rostliny komplexně na všech nadzemních částech (palice, stébla, listy, zrna, kolénka, části květu – blizny u obnažených klasů za vzniku specifických deformovaných útvarů (hálek), v nichž se vytváří tzv. diploidní chlamydospory (zimní výtrusy), které jsou dále roznášeny vzduchem. Hálky (tumory) dorůstají různé velikosti od několika centimetrů až po velikost míče. Během růstu hálky praskají a uvolňují masu spor, které roznáší vítr na další rostliny. Výskyt sněti na kukuřici se vyznačuje velkou variabilitou. Velká variabilita je i v toxicitě vlivem zastoupení hyfových forem. Značným faktorem přenosu této houbové choroby v porostech kukuřice jsou také typické povětrnostní podmínky, zejména vítr. Tato houba může infikovat porost kukuřice po celou vegetační dobu a vyskytuje se i na odumřelé biomase. Větší výskyt sněti kukuřičné je zaznamenáván zejména v teplých letech se suchým nebo velmi vlhkým počasím. V těchto podmínkách má sněť pro svůj růst a šíření velmi vhodné podmínky (teplo a vlhko). Často mohou vytvořit i několik generací zárodků – chlamydospor (Shurtleff, 1978). Chlamydospory mají dlouhou životaschopnost a klíčí při optimální teplotě 25–34 °C. Z přezimujících chlamydospor na poli vzniká klíčením nejprve promycelium a z nich vznikají jednobuněčné buňky (haploidní sporidia), které jsou schopné přežívat pouze na odumřelé organické hmotě, ale mohou infikovat i živou rostlinu. V další vývojové fázi se vytváří vlákno, které umožní spojení pohlavních buněk a tím dochází k infekci živé rostliny. Tato houba proniká do rostlin v místech porušení pletiv v důsledku mechanického poškození. Snadnější průnik usnadňuje také výskyt vody, která umožňuje lepší uchycení spor. Proto zvýšený výskyt latovitosti palic představuje poměrně velké riziko otevřené cesty k infekci touto houbou.

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.,

Dr. Ing. Jiří Třináctý*,

doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček,

Ing. Jan Pazdera, Ph.D.**

Mendelova univerzita v Brně,

* AgroDigest s.r.o. Pohořelice,

** KWS Osiva, s. r. o., Velké Meziříčí

Foto Dr. Ing. Jiří Třináctý

Celý článek autorského kolektivu najdete v časopise Krmivářství 6/2025.