Článek se zabývá aktuálním tématem v chovech prasat, a to využitím funkčních aminokyselin u dospělých prasnic a jejich potomků, konkrétně sajících selat.
Dlouhodobá snaha zamezit použití antibiotických preparátů jako stimulátorů růstu v chovech prasat vedla až k úplnému zákazu jejich použití pro tyto účely v roce 2006 pro členské státy Evropské unie (nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/6). To vedlo k nárůstu snahy o nalezení vhodné alternativy, která by nezvyšovala antibiotickou rezistenci, ale zároveň měla dostatečný potenciál podpořit produktivní růst prasat a kvalitu masa. V posledních letech se do popředí zájmu dostaly funkční aminokyseliny (z angl. Functional amino acids, FAAs) jako vhodná alternativa neantibiotických stimulátorů růstu.
Co jsou funkční aminokyseliny?
Aminokyseliny dělíme podle jejich nutnosti příjmu v potravě, a to na esenciální (nezbytné), semiesenciální (podmíněně nezbytné, tzn. je nutné podpořit jejich příjem jen za určitých podmínek), a neesenciální (postradatelné) aminokyseliny. Jako FAAs jsou označovány postradatelné aminokyseliny, které mají výraznou biologickou funkci, tzn. nejsou nutné pouze pro syntézu peptidů a bílkovin, ale mají funkci také v regulaci metabolických drah nutných pro udržení celkového zdravotního stavu jedince, jeho přežití a vývoj (Kim a kol. 2007).
Obecně mají FAAs v organismu několik primárních úloh (Wu a kol. 2013):
V posledních letech jsou v praxi používány vysokoprodukční prasnice, kdy vyšší počet narozených a následně odstavených selat na cyklus vede k vyšším nárokům na nutriční příjem. Aby mohla být tato vysoká produkce zachována i s ohledem na udržení adekvátního zdravotního stavu a welfare prasnic, je důležité optimalizovat jejich výživu a používat vhodné krmné přísady. FAAs se během posledních let ukázaly jako krmné přísady s vysokým potenciálem tyto nároky splnit.
Použití FAAs v chovech prasnic a sajících selat
V chovech prasnic a sajících selat je důležité udržet nutriční požadavky především s ohledem na zamezení časné embryonální smrti plodu (nejčastěji během 12. až 25. dne po inseminaci), a následně pak pro udržení gravidity. V průběhu gravidity může z nutričního nedostatku docházet např. k nedostatečnému vývoji placenty či nedostatečné kapacitě dělohy, obojí může vést k mortalitě plodu, jeho nedostatečnému vývoji, či předčasnému porodu.
MVDr. Nikola Hodkovicová, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přežvýkavců a prasat, VETUNI Brno
Kontakt: nikola.hodkovicova@vri.cz
Celý článek najdete v Našem chovu 6/2023.*
