Článek se zabývá využitím funkčních aminokyselin u selat po odstavu a u starších kategorií prasat. Téma je velmi důležité z následujících důvodů: snaha o omezení rezistence vůči antibiotikům vedla k vytvoření nových pravidel pro jejich použití v krmivech a vodě pro hospodářská zvířata, kdy je možné antibiotika aplikovat pouze terapeuticky, nikoli však pro profylaktické (preventivní) účely.
Od roku 2006 také ve státech Evropské unie platí úplný zákaz používání antibiotických růstových stimulátorů. Cílem je omezit používání antibiotik a tam, kde je to možné, je nahradit alternativními postupy.
Účinný a komplexní program zdraví zvířat zahrnuje mnoho složek, jedním ze základních faktorů je adekvátní výživa a používání krmných přísad. Jednou z možností, jak přispět k řešení problémů spojených s narušením zdravotního stavu a navýšeným používáním antibiotik, je použití funkčních aminokyselin.
Funkční aminokyseliny
Aminokyseliny se dělí na esenciální, podmíněně esenciální a postradatelné. Aminokyseliny, které musí organismus přijímat v potravě, jsou esenciální, tedy nepostradatelné. Aminokyseliny, které si organismus dovede sám syntetizovat, nazýváme neesenciální, tedy postradatelné. Podmíněně esenciální aminokyseliny jsou pak ty, které jsou potřebné pouze v určitém životním období či za určitých podmínek. Funkční aminokyseliny jsou tradičně klasifikovány jako postradatelné aminokyseliny s dalšími biologickými funkcemi (Ji et al. 2020). Funkční aminokyseliny jsou definovány jako ty aminokyseliny, které se nevyužívají pouze k tvorbě proteinů, ale podílejí se i na regulaci základních metabolických funkcí za účelem zlepšení zdraví, růstu a vývoje organismu (Kim et al. 2007).
Úlohy funkčních aminokyselin v organismu lze shrnout následovně:
Některé aminokyseliny mohou regulovat intracelulární syntézu a degradaci proteinů. Aminokyseliny jsou navíc substráty pro syntézu mnoha biologicky aktivních látek, které jsou nezbytné pro zajištění užitkovosti hospodářských zvířat (Kim et al. 2007).
Aminokyseliny se speciálními funkcemi zahrnují arginin, aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (leucin, isoleucin a valin), glutamát, glutamin, tryptofan, glycin a taurin (Kim et al. 2007).
Úloha funkčních aminokyselin spočívá především v regulaci integrity střevní bariéry a v udržování zdraví střev selat po odstavu.
Odstav je pro selata stresující událostí. Stres po odstavu u selat způsobuje oslabení imunity, rozvoj průjmových onemocnění, nedostatečný příjem krmiva, zvýšení pH žaludku a změny ve složení střevní mikroflóry (Pluske et al. 2018). Odstavená selata jsou zvláště náchylná k vlivům vyplývajících z náhlé změny potravy založené na mléce na potravu založenou na obilovinách (Pluske et al. 2018). To vede ke změnám střevní mikroflóry, snížení absorpce živin a vyšší náchylnosti ke střevním onemocněním (Modina et al. 2019).
Z těchto důvodů je v tomto kritickém období velmi vhodné používat u selat tzv. růstové stimulátory, které dokážou tyto problémy potlačit a zlepšit tak jejich celkový zdravotní stav. Dělíme je na antibiotické a neantibiotické růstové stimulátory (Vondrušková et al. 2010).
Podávání antibiotických růstových stimulátorů je od roku 2006 zakázáno ve všech zemích Evropské unie z důvodu zvyšující se antibiotické rezistence různých typů bakterií a další možné kontaminace potravního řetězce rezidui antibiotik. Začaly se proto hledat alternativní způsoby, které by mohly nahradit užívání antibiotických preparátů, a přitom měly podobnou či stejnou účinnost a funkci.
Jedním ze způsobů, jak snížit následky stresu při odstavu u selat, je použití funkčních aminokyselin, které řadíme mezi neantibiotické růstové stimulátory. Po odstavu dochází ke zvýšení syntézy bílkovin ve střevě, což lze vysvětlit potřebou podporovat vývoj a adaptaci tkání ve střevech v tomto období. Odstav selat tedy zvyšuje potřebu aminokyselin, z kterých jsou bílkoviny tvořeny (Tang et al. 1999).
Jak uvádějí autoři Chalvon-Demersay et al. (2021), následkem odstavu může docházet ke změnám v metabolismu aminokyselin, zejména na úrovni střev. Bylo například zjištěno, že odstav za špatných hygienických podmínek ovlivnil metabolismus tryptofanu a threoninu v celém organismu selat (Le Floc'h et al. 2009). Bylo také zjištěno, že u selat infikovaných enterotoxigenní Escherichia coli došlo ke zvýšení potřeby tryptofanu (Trevisi et al. 2009). Dále bylo prokázáno, že endogenní tvorba argininu v enterocytech (buňky sliznice střeva) je po odstavu snížena. To by mohlo vést k jeho nedostatku (Wu a Knabe 1995).
Publikace byla podpořena projektem FVL/ILLEK/ITA 2022, Veterinární univerzita Brno.
Literatura u autorů
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.,
Klinika chorob přežvýkavců a prasat, VETUNI Brno
svobodama@vfu.cz
MVDr. Nikola Hodkovicová, Ph.D.
Oddělení infekčních chorob a preventivní medicíny, VÚVeL Brno
nikola.hodkovicova@vri.cz
Celý článek nejdete v Našem chovu 5/2023.*
