Skladba těla byla vždy v popředí zájmu především u hospodářských zvířat chovaných pro produkci masa. Podíl libového masa, tuku a kostí je rozhodující především pro zpracovatelský průmysl. Cena vykupovaných zvířat se v posledních letech řídí především složením jatečných těl, takže chovatelé produkující zvířata na výkrm požadují od šlechtitelů plemenná zvířata zaručující u potomků požadovanou skladbu těla.
Sledování složení těla během různých fází růstu je dále významné i pro stanovení optimálních krmných dávek. Zvýšená tvorba tuku je neekonomická, vede nejen ke zhoršování kvality jatečných těl, ale také ke zhoršené konverzi krmiva, a tím k vyšším nákladům v chovu a výkrmu zvířat.
Spolehlivé informace o složení těla zvířat je možné získat pouze po usmrcení zvířat, zvážením jednotlivých částí – masa, tuku a kostí. Přesnější rozbory u malých zvířat se dají provést laboratorními metodami. Například obsah tuku se stanoví extrakcí organickými rozpouštědly a obsah energie se následně změří kalorimetricky. Nevýhodou těchto metod je jednak časová náročnost a vysoká nákladnost, takže lze zhodnotit jen omezený počet zvířat, jednak jsou zvířata vybraná pro analýzu nenávratně ztracena a vypadávají tak z procesu šlechtění. Analýza jatečných zvířat tak může poskytovat při šlechtění pouze informace o očekávané skladbě těla pro příbuzné živé jedince (rodiče, sourozence, polosourozence).
S ohledem na požadavky šlechtitelů byly proto hledány postupy umožňující určit skladbu těla živých zvířat. Jednou z metod, využitelných převážně u velkých hospodářských zvířat (prasat, ovcí, skotu), je ultrazvukové měření výšky tuku a svalu převážně na zádových partiích zvířat. Z těchto měření se pak odhaduje především podíl libového masa. Obdobně by bylo možné využít infračervené záření, rentgenové paprsky nebo magnetickou rezonanci. Přístroje pro tato měření jsou však nesrovnatelně dražší než přístroje ultrazvukové.
Jednou z metod odhadu skladby těla živých zvířat je stanovení aktivity jaterních enzymů, které jsou ukazatelem míry syntézy lipidů a následně rozhodují o ukládání tuků. Pro tyto analýzy je však nutný odběr krve, což znamená pro zvířata určitou stresovou zátěž.
Další z nepřímých metod, kterou je možné bez poranění zvířete odhadnout složení těla zvířat i obsah energie v těle, je měření celkové elektrické vodivosti – metoda TOBEC, což je zkratka anglického označení metody - Total Body Electrical Conductivity. Tato metoda byla vyvinuta pro chemickou analýzu potravin, konkrétně pro analýzu mletého masa. Později bylo modifikována pro klinické studie složení lidského těla. V medicíně slouží k určení chemické dospělosti, nutričních požadavků a tělesné kondice u pacientů na speciálních dietních programech. U dětí se využívá k určení vlivu různých dietetických programů. Získané informace jsou pro lékaře důležité při stanovení odpovídající výživy u rizikových skupin kojenců a batolat.
Princip metody TOBEC je založen na různém obsahu iontů v elektrolytických roztocích různých tkání. Libová tkáň vede elektrický proud 20x více než tuk či kosti. Zvířata nebo lidé jsou při vlastním měření vystaveni velmi nízkému elektromagnetickému záření, mnohem nižšímu než vytváří například malý rozhlasový přijímač. Přístroj zaznamená množství energie, které je měřeným objektem pohlcováno a na základě speciálních kalibračních rovnic (specifických pro každý druh zvířat nebo věkovou kategorii lidí) je proveden výpočet složení těla. Celkový proces trvá jen několik vteřin. Hlavními výhodami této metody je její jednoduchost, možnost opakovaného měření a minimální stresování živého jedince. Určitou nevýhodou je zatím vysoká cena přístroje, která činí v současnosti asi 340 000 Kč (včetně počítačového vybavení pro vyhodnocování měření a zaznamenávání dat).
Přístroj TOBEC je v podstatě otevřený válec (viz. obr. 1 a 2), který má různou velikost přizpůsobenou velikosti měřených jedinců. Zvířata není obvykle nutné pro měření uspávat (s výjimkou myší), drůbež se při měření položí například na záda, protože v této poloze zůstane nějakou dobu v klidu. Větší zvířata, jako jsou prasata, je možné postavit na pás, který s nimi projede přístrojem (viz obr. 3).
Tato technika se využívá především ve výzkumu a ve šlechtění zvířat. Byla již aplikována na poměrně širokou škálu hospodářských zvířat různých velikostí od malých křepelek až k prasatům nebo ovcím. Je využívána pro studium těla ryb i hmyzu, pro monitorování změn těla u hlodavců a tažných ptáků.V zemědělství je TOBEC používán například pro studium změn skladby těla brojlerových kuřat od vylíhnutí do 8 týdnů věku. V USA je nyní TOBEC představován jako jedna z metod umožňujících selekci na nízkou tučnost těla u brojlerů. Uvažuje se též o možnosti předpovídat podíl prsní svaloviny a abdominálního tuku u brojlerů na základě znalosti živé hmotnosti a hodnot naměřených TOBECem. Přesnost odhadu podílu tuku pomocí hodnot naměřených TOBECem je 0,92 až 0,97.
Podle vědeckých výzkumů je možné TOBEC využít i pro stanovení složení vajec a pro odhad životaschopnosti vylíhnutých kuřat. Tato metoda nevede k poškození vajec, jak tomu bylo u metod doposud používaných. TOBEC dokáže velmi dobře zjišťovat množství vody a tuku ve vejci i během inkubace. Tuk je pro vyvíjející se embryo nejdůležitějším zdrojem energie a jeho množství rozhoduje o životaschopnosti narozeného kuřete. Měření jsou vysoce spolehlivá a navíc pravidelně opakovatelná.
V současné době se TOBEC využívá v mnoha výzkumných centrech v Evropě i v zámoří, v USA jej například využívá USDA (Vládní zemědělský úřad Spojených států amerických).
Závěrem je tedy možno říci, že TOBEC poskytuje rychlou a nedestruktivní alternativu k tradičním metodám stanovení složení těla a v budoucnu se může stát jedním z postupů využívaných při selekci hospodářských zvířat i u nás.
Příspěvek byl zpracován za podpory Institucionálního záměru MZE-MO2-99-02 Financovaného Ministerstvem zemědělství, České republiky.
MVDr. Ahmed Mohsen PhD., Ing. Ludmila Dědková, CSc.
Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha-Uhříněves
