Na tiskové konferenci konané v Hamburgu při příležitosti nadcházející podzimní výstavy Eurotier 2000, vystoupil se svým příspěvkem Klaus D. Schumacher ze společnosti Toepfer International se sídlem vHamburku. Jde o jednoho z nejvýznamnějších evropských dodavatelů pro krmivářský průmysl.
Během minulých 25 let rostla ve světě výroba krmiv přibližně stejným tempem jako narůstal počet obyvatel, tedy v průměru o 1,5 % ročně. S produkcí okolo 605 miliónů tun v roce 1997 tak vývoj dosáhl svého maxima.
Finanční krize, která poté proběhla v Asii, vedla ke snížení spotřeby živočišných produktů a v roce 1998 došlo k rozsáhlému snížení produkce krmiv, a sice o 5 % na 575 miliónů tun. Hospodářské zotavení v Asii a i v jižní Americe však způsobilo, že propad byl v roce 1999 zcela srovnán na úroveň roku 1997. V letošním roce je očekáván další vzestup, a sice o 2,5 % na 620 miliónů tun.
Asie se stala s produkcí 140 miliónů tun v roce 1999 nejvýznamnějším regionem v oblasti produkce krmných směsí. Z toho připadalo na Čínu zhruba 40 % (60 mil. tun). Po Asii je již dlouhodobě na druhém místě EU s roční produkcí 122 miliónů tun v roce 1999.
Obchod s krmivy
Nejdůležitějšími regiony pro obchod s krmivy se stala Asie a Evropa. Pro mnohé může být překvapením, že dovoz do EU stoupl v minulém roce na více než 40 miliónů tun, o 4 milióny oproti předešlému roku. Důvody proč k tomu došlo jsou dva, především vzestup početních stavů hospodářských zvířat a nižší ceny za krmiva v roce 1999. Tak se vyvíjela kupříkladu vloni v Německu cena sójového extrahovaného šrotu od 400 DM/t na 230 DM/t, což představuje pokles o více než 40 %. Tento silný pokles vedl k tomu, že výrobci krmných směsí zvyšovali podíl bílkovin v krmných dávkách, proto byly v EU zapracovány do krmných směsí šroty olejnin a další bílkovinná krmiva a jejich podíl dosáhl 42 %. K tomu pro porovnání: v roce 1996 a 1997 se pohyboval tento podíl na úrovni v krmných směsích 37 %.
V letošním roce 2000 se počítá s nižším používáním šrotů olejnin a tím i nižším dovozem do EU. Například cena sójového šrotu v Německu se průměrně pohybuje opět na úrovni okolo 400 DM/t.
Zatímco do EU se dovážejí především neobilné suroviny, nachází se těžiště dovozu do Asie v krmném obilí a sójovém šrotu. V právě probíhajícím hospodářském roce 1999/2000 překročí dovozy do Asie poprvé 11 miliónů tun, což je meziroční nárůst o více než 2 milióny tun. Dovozy kukuřice, další důležité obiloviny, se odhadují na 35 miliónů tun. Toto množství je sice nižší než dovezené v roce 1995/1996, je ale o 2 milióny tun vyšší než v loňském roce. Znatelné jsou především přesuny mezi dovozními zeměmi. Čína v roce 1999/2000 vyveze do ostatních asijských zemí 10 miliónů tun v porovnání oproti 3 miliónům v loňském roce, tím znatelně ztrácí trh USA. Vysoký čínský vývoz je způsoben v první řadě velmi dobrou sklizní a i rozšířením osevních ploch.
Čínské vývozy jsou možné především z důvodů exportní dotace, protože cena v zemi je vyšší než světová. Se vstupem Číny do WTO (předběžně v první polovině příštího roku) je možné, že Čína vyveze méně kukuřice, protože bude mít povinnost vyplývající ze vstupu, bezprostředně po vstupu musí zrušit exportních subvence. Díky tomu se může dojít k vyšším dovozům z USA.
Bilance šrotů olejnin
Spotřeba 12 nejdůležitějších šrotů olejnin (sójový, řepkový, slunečnicový, podzemnicový, bavlníkový, lněný, palmojádrový, kokosový, sezamový šrot, dále šrot z kukuřičných klíčků, rybí moučka a kukuřičný lepek) dosáhne v roce 1999/2000 nové rekordní výše 196 miliónů tun , což je o 5 miliónů více než v minulém roce a o 15 % výše než v roce 1995/96. Asie zůstává nejdůležitějším spotřebním regionem s více než 60 milióny tun nebo s téměř třetinovou světovou spotřebou, následovaná EU s asi 51 milióny tun (26 %) a USA s 36 mil. tun (19 %).
Téměř 11 mil. tun, což je přes 60 %, připadá na spotřebu sójového šrotu. To že má rozhodující význam pro tvorbu cen na mezinárodním trhu krmiv tedy nemůže nikoho překvapit. Světový obchod se sójovým šrotem v roce 1999/2000 dosáhne 36 mil. t, což je mírně pod rekordním výsledkem roku předešlého. S dovozem okolo 15 mil. t zůstává EU nepopiratelně nejdůležitějším světovým dovozcem.
Zatímco téměř všechny asijské země své dovozy sójového šrotu v tomto hospodářském roce zvyšují, Čínská lidová republika dovoz snižuje. Předběžně bude podobně jako v loňském roce dovezeno méně než 2 mil. tun, zatímco v roce 1997/ 98 to bylo ještě 3,6 mil. tun. Důvodem je změněná dovozní politika čínské vlády, která zvýšila clo od počátku roku 1999 za dovoz produktů zpracování olejnin a šrotů na 13 %, zatímco sójové boby mají celní přirážku jen 3 %. Zároveň snížila silně vláda vydávání dovozních licencí pro rostlinné oleje. Obě tato opatření vedla k tomu, že se stalo výhodnějším zpracovávat olejniny v zemi. Přestože v Číně budují vlastní olejářský průmysl a produkce se za posledních 10 let zdvojnásobila, vnitřní nabídka nepokrývá potřebu a musely být dovozy olejnin zvýšeny. Celkem čínské dovozy v roce 1999/ 2000 poprvé překročí 10 miliónů tun, pro porovnání před rokem dosáhly méně než 5 mil. a před dvěma lety se toto číslo pohybovalo pod 3 mil. tun.
Také v oblasti obchodu s olejninami však bude muset Čínská lidová republika svou politiku po vstupu do WTO změnit. Dovozní kvóty pro rostlinné oleje musí být otevřené, a budou zatížené jen minimálním clem. Dovoz olejnin do Číny a produktů jejich zpracování se tak může v příštím hospodářském roce stát výhodným.
EU a Agenda 2000
Dnem 1. července 2000 vstoupí EU do druhé fáze své reformy zemědělské politiky, známé jako Agenda 2000. Tato část balíku opatření obsahuje další pokles intervenčních cen za obilí celkem o 15 %, který bude probíhat ve dvou krocích, 1. července 2000 a 1. července 2001 a bude činit 7,5 %. Touto reformou se úroveň cen v EU bude dále vyrovnávat na mezinárodní úroveň cen obilí.
EU tak může v budoucnosti, tedy od hospodářského roku 2001/2002 mnohem pravidelněji bez subvencí vyvážet obilí, především pšenici. Současně budou zcela přirozeně světové ceny mnohem více ovlivňovat poklesy a vzestupy cen v EU.
Nižší ceny za obilí zvýší dále konkurenční schopnost krmného obilí. Zatímco během poslední reformy, takzvané McSharryho reformy, stoupla spotřeba krmného obilí v EU o téměř 20 mil. tun, na 110 mil. tun. Poklesy cen díky již uvedené Agendě 2000 učiní obilí ještě více konkurenceschopné. Můžeme tak počítat během příštích dvou až tří let se vzestupem spotřeby obilí pro krmné účely ve směsích ve výši 6 až 10 mil. tun. Zemědělci budou v daleko větší míře zkrmovat vlastní obilí a méně nakupovat komerčních směsí. Zároveň pravděpodobně stoupne podíl obilí v krmných směsích, i když pomaleji než v případě McSharryho reformy. Zvýšené využití obilnin jako krmiva povede k tomu, že podíl ostatních komponent, a tím obsah živin v krmných směsích, bude snížen. Tomu bude odpovídat pravděpodobné snížení dovozů krmiv. Vývoj situace je však závislý na aktuálních cenách jednotlivých krmiv a rovněž na celkovém vývoji početních stavů hospodářských zvířat, která úroveň dovozů ovlivňují.
Nižší ceny obilí snižují provozní náklady v oblasti živočišné produkce. Dále se lze nadít od Agendy 2000, způsobující pokles cen, i zlepšení konkurenceschopnosti vývozů masa z EU a dalších živočišných produktů. Od toho si EU slibuje, také v mezinárodním měřítku získat pozice na rostoucím trhu.
Krmiva a biotechnologie
Od roku 1996 do roku 1999 rostly závratně osevní plochy plodin vyšlechtěných pomocí geneticky modifikovaných organismů (GMO), z výše z plochy okolo 2 mil. ha na více než 40 mil. ha, přičemž nejvyšší podíl ( 50 %) těchto celkových ploch připadá na sójové boby, které jsou následovány kukuřicí a řepkou.
Je známé, že existuje silný odpor proti GMO, především v zemích EU a ostatních evropských zemích. Hovoří se stále více o oddělení tradičně vyrobených produktů a produktů geneticky modifikovaných. Zatímco diskuse zpočátku probíhala jen na úrovni surovin, např. slunečnice, kukuřice nebo řepky, koncentruje se dnes také stále více na již upravené produkty, jako je sójový šrot, kukuřičný gluten nebo řepkový šrot.
Až dosud je poptávka po tradičních produktech stále nízká v porovnání s celkovým trhem. Cenové přirážky na tradiční výrobky nenacházejí na trhu velký ohlas. Dále neexistuje žádný jednoznačný trend, který by nasvědčoval tomu, že poptávka po tradičních krmivech vzroste, a který by zdůvodňoval investice do této produkční cesty. Další vývoj tohoto trhu je třeba pozorovat, v současné době však nevykazuje žádné změny.
Klaus Schumacher uvedl zajímavé údaje o podílech pěstování GMO (v % z celkové plochy) plodin ve světě:
2000 1999 1998 1997 1996
USA – sója 51 50 36 13 2
- kukuřice 35 40 27 9 1
Kanada – řepka 65 67 45 33 5
- sója 35 29
- kukuřice 50 49
Argentina – sója 81 73 2
- kukuřice 5 1
Brazílie – sója 15 0
V Argentině je vidět snaha o využívání všech možností ke snížení nákladů. V Brazílii se naopak oficiálně uvádí, že nejsou GMO odrůdy pěstovány. Do EU je dováženo 14 až 15 mil tun sóji, pokud jde o možnost stanovení GMO odrůd, lze uvést toleranci 2 až 3 %. Odhaduje se, že pokud budou v Evropě pěstovány odrůdy tradiční, bude cena vyšší o 20 až 30 %.
Dlouhodobé prognózy
Počet obyvatel ve světě roste o v průměru 1,2 až 1,5 % ročně. Každý rok je nutné nasytit o 90 až 100 miliónů lidí více. Až do roku 2025 vzroste počet obyvatel na zeměkouli na 8,4 miliardy v porovnání k nynějšímu počtu 6 miliard. Což je dvojnásobek obyvatel Číny a znamená to, že jestliže chce každý dost jíst (počítá se s denním příjmem v kcal okolo 2700), během 25 let musí být rovněž zdvojnásobeno množství vyprodukovaných potravin, to je ohromný úkol pro zemědělce a celkově pro zemědělský sektor, který nabízí dobré šance i zemědělskému obchodu.
Aby se najedlo stále více lidí, musí světová produkce obilí narůst v příštích 15 letech z nynějších 1,45 miliardy tun na 2 až 2,2 miliardy.
Jak již bylo uvedeno, bude se produkce krmiv zvyšovat více či méně paralelně s nárůstem počtu obyvatel. Stoupající poptávka se nebude omezovat jen na obilí, nýbrž vždy se bude týkat i živočišné produkce. Tak lze počítat s celosvětovým nárůstem produkce krmných směsí z nynějších 605 miliónů tun na více než 700 miliónů tun v roce 2005 – to je skutečně dobrá vyhlídka pro krmivářský sektor.
Podle přednášky Klause D. Schumachera
Hana Adamová
