První červnový týden se v jihočeských Rakovicích u Čimelic konal v pořadí již čtvrtý ročník setkání chovatelů, který pořádala společnost Mikrop Čebín. Řečníci se zaměřili zejména na výživu skotu i prasat.
Seminář zahájil zástupce společnosti Noack Milan Douša, který se věnoval výživě dojnic v přechodném období. Následující minuty patřily řečníkům pořádající společnosti Mikrop Čebín. Ing. Tomáš Paradovský hovořil o výživě selat a možných poodstavových problémech. Co bychom neměli ve stájích přehlížet a jak bychom měli předcházet vzniku potíží se zvířaty, názorně na mnoha fotografiích připomenula Ing. Vlaďka Jáchimová. Plynule na její přednášku navázal Ing. Pavel Koukal. Jeho slova se týkala poporodních problémů dojnic a možností jejich řešení.
Dojnice před porodem
Co se děje s dojnicí před porodem bylo nosným tématem povídání Milana Douši. Pro chovatele je nejdůležitější laktace a aby dojnice dala každý rok tele. Ovšem pro dojnici je nejpodstatnější záchova. Potom je prioritou březost, zachování rodu. Dále v pořadí důležitosti stojí růst. Pokud jde o jalovice na první laktaci, kráva ještě roste. Následuje laktace, to znamená schopnost dojnice nakrmit svoje potomstvo. Tento žebříček priorit je zcela logický. Pokud nebude dojnice schopná uživit sama sebe, nebude mít laktaci a tím pádem její potomstvo zahyne. Pokud však ona sama přežije, může mít nové potomstvo. Proto je z hlediska dojnice laktace až na čtvrtém místě. Když úspěšně zvládne laktaci, přichází období, kdy by se měla připravit na nový cyklus. To znamená, že musí vyčerpané zásoby tuku a bílkovin ze svého těla znovu obnovit.
Období stání na sucho je velice důležitá fáze cyklu. Dnes se říká, že laktace nezačíná otelením, ale již zasušením dojnice. Musí obnovit svoje zásoby, epitel mléčné žlázy a celkově se připravit na porod a nadcházející období laktace. Během stání na sucho dojnice nesmí ztratit schopnost trávit vlákninu. Musí tedy přijímat větší množství vlákniny a méně koncentrátů. Pokud bude mít dostatek koncentrovaných krmiv, nebude mít potřebu přijímat žádoucí množství objemných krmiv. Tím se sníží kapacita bachoru a potom po porodu nastává okamžik, kdy se všechny tyto funkce musí znovu nastartovat. Pokud se kapacita bachoru během stání na sucho sníží na minimální objem, není dojnice po porodu schopná přijímat odpovídající množství sušiny a vyrovnat se tak s prudkým nárůstem potřeby živin a dávat tak žádoucí množství mléka. Žádoucí objem bachoru udržíme například díky přidávání většího množství strukturální vlákniny (sláma, seno), nižší dávky koncentrátů a kukuřice.
Co se děje s imunitou dojnice těsně před porodem a po něm? Dojnice se velkého množství své imunitní výbavy zbaví těsně před porodem a po něm, kdy ji ve formě mleziva předává svému potomku. Na jeho úkor se vlastně velice oslabí. Porodem se zvyšuje zatížení dojnic imunosupresivními vlivy, tedy virovými a bakteriálními vlivy, mykotoxiny a špatnou výživou. Dojnice je tedy v tomto období nejvíce náchylná ke všem zdravotním problémům.
Řešení problémů po porodu dojnic
„Tím, jak krávu připravíme na porod, rozhodujeme o její následující laktaci, jestli bude úspěšná nebo jestli se budeme potýkat s různými metabolickými problémy, které mohou vyústit například v poruchy reprodukce,“ uvedl Ing. Pavel Koukal. Kráva, aby se vyrovnala se změnami, které s sebou porod a nástup laktace nesou, musí během dvou až tří týdnů po porodu třikrát až sedmkrát znásobit metabolismus glukózy, metabolismus aminokyselin dvakrát až třikrát, někdy až čtyřikrát, u mastných kyselin až sedmkrát, u vápníku dvanáctkrát až dvacetkrát. Pokud se kráva s tímto intenzivním metabolismem glukózy nevyrovná, upadne do ketózy, pokud se nevyrovná s nárůstem metabolismu aminokyselin, zhroutí se její imunitní funkce, pokud se nevyrovná s nárůstem metabolismu mastných kyselin, ztuční jí játra a stanou se nefunkčními. Pokud se nevyrovná s nárůstem metabolismu vápníku, upadne do hypokalcemie, která může vyústit v ulehnutí, zadržení lůžka a další metabolické poruchy.
Když se kráva otelí, přesouvá se většina metabolizované glukózy do mléčné žlázy pro tvorbu laktózy tak, aby kráva byla schopná nadojit co nejvíce mléka. Zdrojem glukózy je zčásti dieta (do 10 %), rezervy z glykogenu v játrech (zásoby maximálně na 24 hodin), ale zásadním zdrojem je glukoneogeneze, která probíhá v játrech. Tvoří se především z propionátů, které vznikají fermentací škrobu v bachoru, a aminokyselin. Zvláště v raném stadiu laktace, kdy vzroste potřeba glukózy pro tvorbu mléka, je důležité, abychom poskytovali dojnici dobré zdroje propionátu, krmili ji škroby, a aby měla dostatek metabolizovatelného proteinu.
Většina plemenic, které produkují velké množství mléka není schopna v začátku laktace pokrýt veškeré své energetické a proteinové potřeby z diety, proto v tomto období více nebo méně pokrývá dojnice tyto potřeby odbouráváním tukové tkáně a často i svaloviny. Odbourávání tukové tkáně je řízeno dvěma hormony, inzulínem a hormony nadledvinek – adrenalinem a kortizolem. Tuková tkáň se rozkládá na glycerol a neesterifikované mastné kyseliny. Z glycerolu se v játrech tvoří glukóza, kterou využívá mléčná žláza pro tvorbu mléka a neesterifikované mastné kyseliny mohou sloužit jako zdroj energie pro tělní buňky, svalové buňky. Velkou část těchto kyselin vychytává i mléčná žláza a vytváří z nich mléčný tuk. V prvních dvou až třech týdnech laktace je 40 – 60 % mléčného tuku tvořeno právě ze zdrojů získaných z odbourané tukové tkáně.
V závislosti na koncentraci neesterifikovaných kyselin v krvi se tyto kyseliny zachytávají v játrech a játra je oxidují na ketolátky, které slouží některým tělním tkáním jako zdroj energie. Pokud jich není mnoho, je vše v pořádku. Pokud je lipomobilizace intenzivní, játra nestačí ketolátky vyexportovat ven, skladují je ve svých buňkách a tím se stávají nefunkčními. V tomto případě mluvíme o tukové degeneraci jater. Játra nejsou schopna produkovat glukózu, což způsobí, že klesne produkce, klesne hladina ketolátek v organismu, dojnice vykazuje klinické projevy ketózy, a to navodí další mobilizaci tukových rezerv. Hovoříme o lipomobilizačním syndromu. Zvlášť postihuje tučné prvotelky, které si zanesou játra tukem během několika hodin a těmto jalovicím už není pomoci.
Jak odchovat co nejvíce selat
Jak dosáhnout odchovu co nejvyššího počtu vitálních selat? Máme k dispozici genetický, fyziologický a biologický potenciál prasete a je na managementu, chovatelích a ošetřovatelích vytvořit mu odpovídající podmínky, abychom tato selata zdárně dovedli do odchovny a na předvýkrm.
Většina poodstavových problémů začíná podle slov Ing. Tomáše Paradovského již v období březosti. Deset dní po zapuštění by prasnice měla být krmena maximálně 1,8 kg směsi KPK. Pokud se krmí více, zvýší se hladina progesteronu a nebudou nidovat vajíčka. Důležitý je přívod vitamínů, především lipofilních A, D, E, K a B skupiny (kyselina listová a biotin). Karoten zvyšuje kvalitu embryí, kyselina listová se podílí na snížení embryonální mortality a biotin zvětšuje délku děložních rohů, čímž zvětšuje kapacitu dělohy až o dvacet procent a hlavně zvětšuje rozměry placenty, to znamená, že mnohem lépe můžeme řídit výživu na konci březosti. Posledních čtrnáct dní, kdy sele naroste až 70 % své porodní hmotnosti, lze přívodem živin přes placentu mnohem snáze ovlivňovat porodní hmotnost selat.
Prasata jsou ze všech hospodářských zvířat nejcitlivější na mykotoxiny. Jsou mnohem citlivější než třeba drůbež. Například zearalenon, což je běžný mykotoxin, se podílí na zvýšené rané embryonální mortalitě, nižší hmotnosti narozených selat a hlavně přechází v laktaci do mléka prasnice a vyvolává imunosupresi u kojených selat, která jsou vnímavější k infekci. Obranou proti tomu je kontrola obilovin, vyšetření na mykotoxiny a periodická asanace zásobníků krmných směsí.
Porod selete je začátek postnatálního vývoje selete. Pokud vezmeme v úvahu, že sele je šest měsíců ve výkrmu a před tím je téměř čtyři měsíce v děloze v těle matky, tak z deseti měsíců tráví prase 40 % času v těle matky. Proto klademe velký důraz na výživu prasnic v období březosti. Období po porodu je pro sele kritickým obdobím. V těle matky má stálou teplotu a vlhkost, přednostní přísun živin od matky a rodí se do prostředí, kde je průvan, vysoký infekční tlak, nízká teplota. Sele je pro tyto podmínky špatně vybaveno. Nemá vlastní termoregulaci, začíná se vyvíjet až 72 hodin po narození a má málo glykogenu. Ten mu stačí na to, aby se dostalo z místa porodu ke struku prasnice, ale nestačí na to, aby je zahřálo. Velice důležité je tedy po porodu zabránit podchlazení a zajistit přístup k energii a imunitě, tedy k mlezivu. O přežití selat rozhoduje prvních 24 hodin po porodu.
Sele zdvojnásobí svoji porodní hmotnost do deseti dnů po narození (člověk za šest až sedm měsíců). Ovšem pouze v případě, že má k tomu optimální podmínky. U selat na porodnách se neustále chovatelé potýkají s nedostatečným příjmem vody u selat. Pro selata jsou nevhodné napáječky, umístěné na tlakovém potrubí. Jakmile se sele chce napít, tlaková voda jej ostříkne, sele se lekne a minimálně 24 hodin se napít nepůjde. Je tedy třeba, aby voda volně odkapávala z napáječky a aby hned vedle byla miska s krmením tak, aby sele mohlo pít a žrát a nemuselo přecházet přes celý kotec.
Skladba aminokyselin, respektive bílkovin z mléka prasnice je pro selata ideální. Bohužel, absolutní přívod aminokyselin je malý. Proto je důležité tento deficit bílkovin krýt jiným zdrojem, jako jsou prestarter a starter pro selata. Mléko prasnice obsahuje málo glutaminu. Ten má specifickou úlohu v aktivaci imunitního systému a hlavně v udržení integrity trávicího traktu. Hlavním úkolem chovatelů v době odstavu je právě udržet tuto integritu, nedovolit, aby atrofovaly střevní kliky. Arginin zase u odstavených selat zvyšuje výšku hřbetního tuku. Je tedy důležité sledovat množství těchto aminokyselin v prestarteru.
Odstav je po porodu asi nejkritičtějším obdobím v životě selete. V přírodě trvá odstav deset až dvanáct týdnů. Je to přirozený proces. V chovu však naráz odebereme selata od matky a přemístíme je do úplně jiných podmínek, což je velice stresující. To může vést až k zastavení příjmu krmiva. Naší snahou by mělo být co nejvíce tyto stresující faktory eliminovat. Pasivní imunita u selete končí někdy kolem 21. až 22. dne a začíná se tvořit aktivní imunita. Z tohoto pohledu je tedy nejhorším obdobím pro odstav právě 21. Den. Mnohem lepší je z hlediska imunity odstav v osmnácti nebo až v osmadvaceti dnech.
Výživa po odstavu se vlastně rovná boji o co největší výšku střevních klků. Nejdůležitější je proto příjem energie. Používat by se měly maximálně stravitelné suroviny, jako jsou rybí moučka, mléčná bílkovina a bramborová bílkovina. Nestrávené krmivo se totiž skladuje v tenkém střevě, kde slouží jako živná půda pro patogeny. Tak vznikají často dvoudenní až třídenní průjmy po odstavu, kdy selata ze stresu den nebo dva nežerou, potom sežerou velké množství krmiva, a to nestráví úplně.
Čemu věnovat pozornost ve stáji
Dostatečnou pozornost by chovatelé měli věnovat tomu, jak vypadá žlab. Podle návodu Ing. Vlaďky Jáchimové si chovatelé sami mohou udělat ve stáji analýzu tak, že si schovají do igelitky krmení z jednoho dne a do ledničky a porovnají je s krmením podávaným druhý den. Někdy může být překvapivá i jen rozdílná barva těchto dvou krmných dávek. Lze z toho usuzovat třeba na různé množství senáže nebo siláže zamíchané v TMR a vyhodnotit tak vyrovnanost podávané krmné dávky. Zmiňované dva vzorky lze porovnat ještě s krmivem, které zbude ve žlabu. Někdy je zajímavé podívat se i na obsah žlabu třeba ve večerních hodinách a zhodnotit tak kvalitu krmiva.
Výživář by měl průběžně v chovu sledovat kondici zvířat, držení těla, lesk srsti, konzistenci výkalů, přežvykování a kulhání. Do sledování by měli být zapojeni i ošetřovatelé. I když je nutné v tomto případě počítat s „provozní slepotou“, kdy člověk, který je mezi zvířaty denně, si nevšimne všech detailů na rozdíl od těch, kteří do chovu přichází v delších, například měsíčních intervalech.
Pokud jde o ustájovací podmínky, nemělo by se zapomínat na minimální prostorové požadavky zvířat, které se odvozují od velikosti zvířat a jejich tělesného rámce. Na užitkovost a produkční aktivitu zvířat má vliv kvalita podlah a stání. Lehací boxy by v ideálním případě měly krávy využívat alespoň z devadesáti procent. Obsazenost postýlek mají ošetřovatelé sledovat v době klidu, například kolem poledne. Naprosto nevhodné je pozorovat zvířata po navážení krmení nebo po jakékoli proceduře, která ve stáji probíhá a dojnice ruší.
Nesmírně důležitý je správný management čela silážní jámy. Mnohdy se zkrmují zaplísněné a nahnilé siláže. Z čela jámy by se mělo odebírat alespoň patnáct centimetrů denně. Zvlášť v období horka a sucha, kdy se výrazně mění sušina a kvalita odebírané siláže.
