Asi nikdo z nás nebude pochybovat o tom, že kvalitní výzkum je jedním z rozhodujících faktorů rozvoje daného oboru. Zootechnický výzkum patří obecně mezi finančně velmi náročné obory. Přináší vysoké požadavky na technické vybavení pracovišť a je spojen se značnými finančními nároky na realizaci experimentů, především u velkých hospodářských zvířat. Je zcela evidentní, že omezené zdroje, které jsou u nás pro zootechnický výzkum k dispozici nedávají prostor pro kvalitní vybavení všech výzkumně aktivních pracovišť.
Je obecně známou skutečností, že výzkum by měl být doménou mladých, progresivních lidí. Prakticky velký podíl výzkumné práce na předních světových pracovištích je realizován doktorandy, či pracovníky do 35 až 40 let. Z tohoto pohledu není věková struktura na našich pracovištích ideální a výrazné snížení počtu pracovníků v zemědělském výzkumu bylo do značné míry zaviněno odchodem mladých výzkumníků do finančně daleko atraktivnějších sfér. Nemalou příčinou nižší atraktivnosti zemědělského výzkumu je i výše uvedené horší vybavení výzkumných pracovišť, které sebou přináší i nižší kvalitu vědecké výchovy mladých pracovníků ve srovnání se světem.
Dobrá perspektiva zootechnického výzkumu je odvislá do určité míry od schopnosti soutěžit o finanční prostředky na výzkum na mezinárodní úrovni i o prostředky mimo zdroje zemědělství. Tato schopnost je dána výkonností jednotlivých týmů a jejich aktivitou. Výzkum je týmovou prací a odborný růst lidí je prakticky dán výkonností tohoto týmu. Vezmeme-li v úvahu počet aktivních výzkumných pracovníků zabývajících se problematikou živočišné výroby u nás, pak dojdeme k číslu cca 220 až 250 pracovníků ovšem s tím, že působí na 8 pracovištích. Porovnáme-li tento stav například s Dánskem, pak jenom v Dánském ústavu živočišné výroby se výzkumu věnuje 400 pracovníků. Poměrně velká roztříštěnost našeho zemědělského výzkumu je jeho značnou nevýhodou a v tomto směru bychom se měli snažit o urychlenou materiální, ale především personální integraci. Pro zabezpečení dobré perspektivy je proto potřebné ve velmi krátké době realizovat v oblasti zootechnického výzkumu následující: Najít společnou řeč pro efektivní a neformální spolupráci pracovišť ústavů a zemědělských universit a to jak v oblasti výzkumu, tak zejména v oblasti výchovy mladých vědeckých pracovníků. Tato spolupráce musí především zahrnout cílené využívání dobře vybavených zařízení pro experimentální práci doktorandů i nadaných studentů. Musíme společně docílit toho, že každý absolvent doktorandského studia bude plně připraven pro vědeckou práci a její součást, tedy publikování výsledků v impaktovaných vědeckých časopisech.
V daleko větší míře se pak musíme věnovat cílené mezinárodní spolupráci v perspektivních oborech a v tomto směru bychom měli integrovat jak prostředky, tak i lidský potenciál. Kariérní růst mladých vědeckých pracovníků bez absolvování dlouhodobých stáží a pobytů na předních evropských pracovištích není podle mého názoru možný a přes finanční potíže, které jistě všichni máme musíme najít potřebné prostředky pro jejich realizaci. Znamená to ale výrazné zvýšení aktivity i mladých pracovníků, neboť efektivnost této stáže závisí ve značné míře na jejich připravenosti. Toto je dlouhodobě realizovaný trend ve světě a jeho efektivnost vidíme ostatně i na našich pracovištích. Týmy, které se zformovaly okolo lidí s mezinárodními kontakty a zkušenostmi vykazují ve vysoké míře velmi dobrou výkonnost a nemají v podstatě problémy v získávání zdrojů pro svoji práci.
Ing. Josef Bouška, CSc., ředitel Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze - Uhříněvsi
