Fosfor vázaný na fytáty v krmivech rostlinného původu je většinou pro prasata nedostupný se stravitelností v rozmezí 20 až 30 %, fytáty jsou také významné antinutriční faktory. Pro využití fosforu z fytátů se používají enzymy fytázy.
Fytáty jsou primárním úložištěm fosforu v krmivech rostlinného původu. Fosfor vázaný na fytáty je většinou pro prasata nedostupný se stravitelností v rozmezí 20 až 30 %. Fytáty také tvoří komplexy s bílkovinami a dalšími minerálními látkami a zabraňují jejich vstřebávání. Kromě toho mohou fytáty zvyšovat ztráty důležitých látek, které jsou v těle přirozeně vytvářeny. Hovoříme o ztrátách endogenních látek. Fytáty jsou proto považovány za antinutriční faktory pro prasata. Přežvýkavci mají fermentační proces, při kterém mohou být fytáty rozkládány bakteriemi, přičemž se uvolňuje fosfor, který je zvířetem absorbován (Humer et al. 2014, Gebhardt et al. 2021).
Vliv fytátů na minerály
Fytát je komplexní molekula, která dokonce i při nízkém pH (pH < 2,0) je stále negativně nabitá a zvyšuje svůj negativní náboj, když se pH zvýší. Když fytát prochází trávicím traktem, přechází z nižšího pH (v žaludku) do neutrálního pH ve střevě. Jak se tedy pH zvyšuje, fytát zvyšuje svůj negativní náboj a v důsledku toho i svou schopnost reagovat s kationty (především dvojmocnými kationty jako je vápník, zinek a měď). V důsledku toho se tvoří stabilní soli, které se vysrážejí z roztoku (Santos et al. 2012).
V praxi má největší význam negativní vliv fytátů na vstřebatelnost zinku, vápníku a fosforu. Zinek je nepostradatelný pro normální keratinizaci kůže. Zinek má také význam pro normální tělesný a sexuální vývoj. Je nezbytný pro funkci hormonů, především insulinu a glukagonu. Bylo rovněž zjištěno, že nedostatek zinku ovlivňuje negativně imunitní systém (Svoboda et al. 2010).
Nedostatek zinku způsobuje u prasat parakeratózu. Využitelnost zinku z krmiva snižuje jeho vazba na fytáty přítomné v krmivu (obsaženy např. v sóje). Vznik parakeratózy u prasat může být také vyvolán používáním vysokých koncentrací vápníku v krmivu. Onemocnění se nejčastěji vyskytuje u prasat mezi 6 až 16 týdny věku (Svoboda et al. 2010).
V těžkých případech bývá kromě postižení kůže zjišťováno i nechutenství a snížené hmotnostní přírůstky. Kožní forma onemocnění, tzv. parakeratóza se nejprve projevuje jako ohraničené oblasti zčervenání kůže na spodní části břicha a na vnitřní straně stehen. Tyto změny se později pokrývají šupinkami a posléze silnými krustami. Kožní změny jsou lokalizovány vždy symetricky. Krusty jsou zvláště patrné na uších v okolí ocasu a hlezenního kloubu. Tento nález může připomínat osutinu prasat (Svoboda et al. 2010).
Diagnostika se provádí na základě typických klinických příznaků a stanovení zinku v krevním séru. Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit svrab a osutinu.
Publikace byla podpořena projektem FVL/ ILLEK / ITA 2021, Veterinární univerzita Brno.
Literatura je k dispozici u autora.
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.,
Klinika chorob přežvýkavců a prasat
Kontakt: svobodama@vfu.cz
Celý článek najdete v Našem chovu 9/2022.
