Ekonomická efektivnost chovu skotu je v popředí zájmu všech chovatelů. Snižování nákladů se zaměřuje na efektivní využívání biologického potenciálu stáda i prostředků vložených do jeho zušlechtění. Ekonomickým zájmem je zajištění využívání dostupných efektivních technologií, jejichž aplikací dojde k dosažení vyšší užitkovosti, včetně zlepšení výsledků reprodukce.
Výsledky dosažené v oblasti reprodukce podmiňují úroveň produkce mléka i masa a tím nepřímo ovlivňují ekonomické výsledky chovu skotu. Reprodukce představuje jednu z nejsledovanějších oblastí chovu hospodářských zvířat. Je komplexním znakem určovaným celou řadou dílčích ukazatelů či vlastností jedince a proto není lehké měřit ji v relaci k ostatním významným znakům. Z genetického hlediska jsou reprodukční výsledky ovlivňovány aspekty samčí i samičí fertility a koncepce, které vykazují určitou dědivost. Vývoj šlechtitelských metod začleňuje vybrané ukazatele reprodukce do kontroly dědičnosti a následně do selekčních indexů sloužících k přímé selekci dojnic.
Ekonomická situace chovu skotu je silně ovlivňována funkčními znaky, mezi které můžeme zahrnout plodnost a zdraví. Pro dosažení uvedených cílů je nutné vzít v úvahu všechny dosud známé informace o faktorech, které působí na reprodukční schopnosti jednotlivých dojnic i na reprodukční výsledky stád a populací.
Jednou z podmínek pro zlepšování ekonomiky, která je v současnosti nejdůležitějším parametrem, je zvyšování mléčné produkce a tržnosti mléka doprovázené zvýšením produktivity práce a omezováním vynakládaných prostředků na zajištění provozu. Kromě progresivních úprav prostředí a změn v řízení chovu je podstatnou podmínkou zvyšování genetické úrovně chovaného stáda. Z tohoto důvodu byly v posledních 10 letech do Čech uskutečněny rozsáhlé importy dojnic mléčných plemen z Evropy.
Dalším krokem pro dosažení výrazného pokroku v mléčné užitkovosti je intenzivní využívání importovaného genetického materiálu – inseminačních dávek či embryí a průběžné zlepšování odpovídajícího chovného prostředí.
Šlechtitelský cíl jde ruku v ruce s ekonomickými motivy farmáře. U mléčného skotu by měl zahrnovat mléčnou užitkovost, exteriér, stav tkání související se zdravím a metabolismem zvířete, neprodukční – sekundární znaky a dlouhověkost. Předmětem zájmů chovatelů je snaha o zařazení co možná největšího počtu genetických informací o funkčních znacích do šlechtitelského programu.
Pohled do zahraničí
Jedním ze základních předpokladů pro úspěšnost šlechtitelského systému je přesnost odhadu genetických parametrů na národní úrovni. Tyto parametry jsou ovšem klíčové i pro mezinárodní hodnocení. Jednotlivé chovatelsky vyspělé země používají při národním vyhodnocení odlišné hodnoty dědičnosti sledovaných vlastností a jejich opakovatelnosti, například Francie a Itálie používají dědičnost na úrovni 0,30 a opakovatelnost 0,50; USA dědičnost na stejné úrovni, ale opakovatelnost 0,55; Nizozemsko dědičnost 0,35 a 55% opakovatelnost a Španělsko dědičnost na úrovni 0,25 a opakovatelnost na hladině 0,40.
V některých zemích jsou již sekundární znaky různou měrou zařazovány do celkových selekčních indexů, i když se mohou vyznačovat poměrně nízkou heritabilitou při široké variabilitě. Například v Norsku jsou ukazatele plodnosti a zdraví součástí šlechtitelského programu. Jedním z funkčních znaků je odolnost mléčné žlázy vůči mastitidě, která byla začleněna do systému šlechtění již v roce 1978 a v současnosti má stejnou váhu jako produkce bílkovin. Oba tyto znaky představují 21% z celkového selekčního indexu pro hodnocení býků. Ve Francii bylo prováděno vyhodnocení vztahu obsahu somatických buněk v individuálních vzorcích a frekvencí výskytu klinické mastitidy. Výsledky prokazují, že nižší počet somatických buněk představuje nižší riziko výskytu klinické mastitidy. Genetická korelace mezi těmito znaky byla 0,72, což naznačuje, že selekce na nižší počet somatických buněk by měla zvyšovat odolnost mléčné žlázy vůči klinické i subklinické mastitidě. Dánské výsledky uvádějí, že kráva léčená na mastitidu podstupuje 1,69x vyšší riziko brakace ve srovnání se stejně starou zdravou krávou. Vztah mezi plemennou hodnotou pro rezistenci k mastitidě a dlouhověkostí dojnic je definován zápornou korelací –0,40. Z toho vyplývá, že vyšší rezistence je spojena s delším funkčním produkčním životem dojnice. Výzkum zaměřený na dlouhovýkonnost krav realizovaný v regionu Osnabrucku potvrdil h2 funkční délky produkčního života na úrovni 0,21. Podobnou hodnotu koeficientu heritability zjistili v Kanadě. Pro funkční délku produkčního života činil 0,147. Odpověď na selekci podle korelací určujících délku produkčního života se podle publikovaných výsledků očekává nižší než v případě selekce podle přímých reprodukčních ukazatelů.
V jednotlivých chovatelských zemích je poněkud odlišný cíl šlechtění a používají se částečně odlišné indexy.
Při vyhodnocení výsledků druhotných vlastností s využitím současných souhrnných indexů ke zlepšování mléčné užitkovosti je patrné, že se druhotné vlastnosti vesměs zhoršují, což se projevuje jejich ztrátou na úrovni 1,29%.
Pro výpočet efektivnosti selekčních opatření je nutné znát ekonomické hodnoty vyjadřující peněžní zisk ze zvýšení genetické úrovně všech vlastností, které jsou zahrnuty do selekčních indexů. V důsledku dlouhého generačního intervalu je potřebné pravidelně provádět odhady budoucích ekonomických podmínek.
Šlechtění ve stádě skotu je nástrojem, který musí být součástí celého managementu využívajícího i další metody. Genetické zlepšení je pouze jednou částí z produkčního řetězce, související s výběrem rodičů příští generace a s její produkcí. Management chovu a využití technologií, včetně prostředí, hraje další významnou roli v produkci zvířat. U znaků s vysokým h2 je okolo 40% fenotypu podmíněno genetickým založením dojnice. Zbývajících 60% fenotypového projevu znaků je určováno faktory prostředí.
Plemenné hodnoty
V rámci šlechtitelské činnosti slouží odhady plemenných hodnot k výběru rodičovských párů. U krav je pravidelně zjišťována přibližně o 40% vyšší variabilita v plemenných hodnotách než u plemeníků.
Odhad plemenné hodnoty je počítán vždy pouze pro konkrétní vlastnost dojnice nebo plemeníka. Vztahy mezi úrovní plemenné hodnoty pro mléčnou produkci a dalšími ukazateli charakterizujícími např. reprodukční schopnosti nebo metabolický stav organismu byly již mnohokrát studovány.
Ve většině modelů používaných pro odhad plemenné hodnoty je jedním z hodnocených faktorů vliv sezóny, ktery je nejčastěji obsažen uvnitř efektu stádo-rok-sezóna a formován jako seskupení po sobě následujících měsíců. Jako nejvhodnější je možné použít pro definici období sezóny 2 – 4 měsíců.
Při vyhodnocení konkrétních výsledků zjistili mnozí autoři tendenci prodlužování inseminačního intervalu a zhoršení koncepce u dojnic s nadprůměrnou plemennou hodnotou pro produkci kg mléka. Bylo zjištěno, že procento zabřezlých dojnic po 1. a 2. inseminaci bylo u skupiny dojnic s nadprůměrnou plemennou hodnotou výrazně nižší (P0,05). Z tohoto údaje vyplývá i vyšší inseminační index. Při hodnocení úbytku tělesné kondice v období od otelení do první inseminace byly zaznamenány větší ztráty tělesné kondice u dojnic s vysokou plemennou hodnotou. Současně u nich byla detekována nižší hladina koncentrací glukózy a insulinu ve srovnání s dojnicemi s průměrnou plemennou hodnotou. Ve vztahu plemenných hodnot a růstu či velikosti folikulů a doby od otelení do první ovulace nebyly zjištěny žádné tendence ani významné rozdíly. Naše pozorování potvrdilo výše uvedené závislosti.
Při dovozu výkonných plemen v minulém období bylo většinou nejslabším článkem systému chovu dojnic zajištění kvalitních chovatelských podmínek a výroba a konzervace krmiv. V současnosti se již situace stabilizovala a tak by se zdálo, že již nic nebrání dosažení maximálních užitkovostí. Intenzivní využívání zahraničních populací jako zdrojů genetického materiálu může však přinést i určité negativní projevy. Například ve Švédsku byla zjištěna zvýšená frekvence mrtvě narozených telat a je přisuzována napojení na import genetického materiálu ze Severní Ameriky.
Genetické závislosti ovlivňující užitkovost
Na výsledcích šlechtění se podílí kromě jiných genetických parametrů a začlenění vybraných ukazatelů do celého systému šlechtění také dědivost těchto parametrů. V roce 2000 byly publikovány výsledky heritability pro ukazatele produkce v rozmezí 0,27 – 0,43 a pro ukazatele reprodukce v rozmezí 0,25 – 0,56. Na základě nízkého koeficientu dědivosti je plodnost podle celé řady autorů determinována především faktory vnějšího prostředí.
Při začlenění určitých znaků užitkovosti do šlechtitelského programu je nutné počítat s genetickými vazbami k ostatním znakům produkce, reprodukce, zdravotního stavu či kvality produktů. Široká variabilita vlivu vnějšího prostředí (faktory stádo-rok-období) vyvolává negativní korelaci mezi reprodukcí a užitkovostí (bílkovina= - 98,42kg/rok), která je vysoce statisticky průkazná především ve vztahu k roku na hladině P0,001. Detailní genetický rozbor provedený u holštýnského skotu definoval aditivní genetickou směrodatnou odchylku na úrovni 440 kg, čili přibližně 10% z průměrné mléčné užitkovosti dojnic (CATILLO et al., 1995).
Odhady genetických korelací provádělo a provádí velké množství pracovišť či odborníků. Korelace mezi reprodukčními výsledky určujícími délku produkčního života byly o něco silnější než mezi produkčními výsledky určujícími produkční život. Tyto korelace byly pro délku inseminačního intervalu jako znaku determinujícího délku života 0,22 a inseminačního indexu 0,27. Toto konstatování definuje úzký vztah reprodukce a dlouhovýkonnosti dojnic jako významných znaků, které začínají nabývat na významu.
Při hodnocení výsledků reprodukce v průběhu počáteční fáze laktace je možné vycházet z faktu, že biologické maximum plodnosti je u dojnic dosahováno přibližně do 120. dne po otelení. V první fázi laktace dochází k výrazným snížení tělesné kondice dojnic. Korelace mezi tělesnou kondicí a ukazateli březosti se podle jednotlivých autorů rozcházejí. Negativní korelace se pohybuje od úrovně –0,4 a v kladných hodnotách zjišťujeme korelaci až +0,12.
Dalším faktorem ovlivňujícím produkční výsledky ve spojení s rozdílnými produkčními podmínkami jednotlivých stád jsou rozdílné genotypy plemen. Byly detekovány statisticky významné rozdíly v délce březosti (P0,01) a v interinseminačním intervalu (P0,05). Současně bylo potvrzeno, že rozdílná úroveň délky service periody, mezidobí, inseminačního indexu a procenta zabřezávání nebyla ovlivněna interakcí genotyp-stádo. Rozdílnost produkčních podmínek se projevuje i vlivem ročního období. U krav otelených v obdobích léto a podzim došlo ke snížení mléčné užitkovosti. U dojnic otelených na jaře a v letním období bylo zjištěno zhoršení reprodukčních ukazatelů, konkrétně mezidobí a inseminačního indexu.
Závěrem je možné shrnout, že při budoucím využití vlivu genetického základu dojnice či býka působícího na druhotné vlastnosti zahrnující oblast reprodukce, zdravotního stavu či dlouhověkost se musí ve šlechtění skotu vycházet ze základních genetických parametrů a všech korelací k ostatním vlastnostem. Výběr konkrétních sekundárních vlastností je v celém světě intenzivně studován. Mění se náhled na provozní i ekonomickou významnost jednotlivých sekundárních vlastností v závislosti na výsledcích výzkumu. Začlenění vybraných druhotných vlastností do šlechtitelských schémat je jedním z dalších kroků šlechtitelské práce v blízké budoucnosti.
Použitá literatura je k dispozici u autora.
Článek vznikl za podpory Výzkumného úkolu NAZV ev.č. QD1234/2001/01.
Ing. Luděk Stádník
ČZU v Praze
