V současné době rozšířené používání porodních kotců, které omezují pohyb prasnice, bylo poprvé zavedeno v 60. letech 20. století a vedlo k významnému snížení mortality selat z důvodu zalehnutí. Tento jev však stále patří mezi významné příčiny úhynů u sajících selat. Cílem předloženého článku je podrobněji popsat příčiny tohoto problému.
Podle toho, jak definujeme tento pojem, může pod zalehnutí patřit i to, že prasnice selata přišlápne, dojde k namáčknutí selete na hrazení kotce nebo doslovně prasnice ulehne na sele a svou vahou ho rozdrtí. K tomu dochází, když prasnice uléhá, aby si odpočinula nebo nakojila selata. Příčiny zalehnutí mohou pocházet ze strany selat, tj. sele nedokáže uniknout nebo ze strany matky, tj. z důvodu jejího onemocnění nebo poruch chování.
Faktory příčin zalehnutí ze strany selat
Mezi důvody, které přicházejí v úvahu ze strany selat, je o hladovění, které vede k tomu, že se selata opakovaně pokoušejí sát, čímž se dostávají do nebezpečné oblasti. Příčinou je nedostatečná tvorba mléka prasnicí.
Dalším faktorem je neadekvátní teplota pro selata v oblasti hnízda. Nízká teplota vede k tomu, že selata ulehají blízko prasnice a tak se vystavují riziku zalehnutí. Stejně tak příliš vysoká teplota v hnízdě vede k tomu, že selata unikají do nebezpečné oblasti blízko prasnice. Mezi další příčiny patří onemocnění, která snižují pohyblivost selat nebo způsobují jejich slabost. Jedná se o následující onemocnění:
Vzniká sekundárně při nedostatku mléka (poporodní dysgalaktický syndrom) a při nízkých teplotách prostředí.
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přežvýkavců a prasat,
VFU Brno
Více najdete v Našem chovu 4/2020.
