Státní veterinární správa ČR,Veterinární a farmaceutická univerzita,Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně a Svazy chovatelů českého strakatého, holštýnského a masných plemen skotu uspořádaly 18. ledna 2001 na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně celostátní seminář zaměřený na problematiku programů ozdravování v chovu skotu. Seminář za všechny pořadatele zorganizovala zdravotní komise Svazů chovatelů skotu v ČR.
Cílem akce bylo seznámit chovatele i veterinární službu s aktuální nákazovou situací v chovu skotu, problematikou závažných chorob, stupněm a možnostmi dalšího ozdravování stád, ale i se závěry výzkumných prací a jejich praktickým využitím a nabídkou veterinárních ústavů při této praktické realizaci.
Odborné přednášky k chorobám skotu byly rozděleny na vystoupení Prof. MVDr. Zdeňka Pospíšila, DrSc. Z ústavu infekčních chorob FVL VFU Brno k problematice BSE a IBR.O nemoci BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) byla podány obsáhlé informace o historii vzniku, prvého zjištění u ovcí, skotu, lidské populace (Creutzfeldt-Jakobova choroba v roce1920), nové variantě z roku 1996 (nv CJD), geneticky podmíněné vnímavosti, velmi složité diagnostice (imunohistochemie). Názorně byly předvedeny důsledky zkrmování infikované masokostní moučky, výskyt BSE v jednotlivých zemích a výsledky výzkumu v této oblasti. Odborné sdělení obsahovalo cennou informaci, že nebyl zjištěn výskyt ve svalovině, mléce, a důležitý je rovněž fakt, že pokud se BSE vyskytne ve stádě, postihuje jen několik zvířat (1 až 3 jedince) a nevznikne plošné onemocnění. Léčba BSE není dosud možná, zvíře musí být zlikvidováno (spálení). Prevence onemocnění je zaměřena na zákaz dovozu zvířat ze zemí, kde byla nákaza prokázána, a zákaz zkrmování masokostní moučky.
V diskusi vystoupil ústřední ředitel SVS, MVDr. J. Holejšovský, který doplnil informace o současném stavu BSE v Rakousku, o nově vzniklém krizovém štábu, který je připraven k jednání při možném výskytu BSE v ČR.Uvedl, že nebyla prokázána stejně jako v mase a mléce přítomnost u pohlavních buněk (spermie) a embryí. Dr. Holejšovský předal další informace o opatřeních přijatých v EU a v ČR od 1.1. 2001, které zahrnují zákazy dovozů živých zvířat, masokostní moučky, povinnosti.postupně vyšetřit vyřazená dovezená zvířata do ČR (asi 5000 kusů), diagnostikovat vyřazený skot na sanitních jatkách, identifikovat veškerá vyřazená zvířata a další. Zdůraznil povinnost identifikace skotu ihned po narození, oznamování všech přesunů (změn chovatele) až po vyřazení zvířete či přesunu na jatky, kdy by každý masný produkt měly provázet informace o zvířeti až ke konečnému spotřebiteli.
V dalším příspěvku, který se týkal nemoci IBR popsané od roku 1946 (USA), byl rovněž uveden současný stav v souvislosti s respiračním syndromem telat, infekcí pustulární vulgovaginitidy (uzlíčky, puchýřina), intrauterinní infekcí, která ovlivňuje zabřezávání plemenic(přebíhání), aborty(do 35 dnů po inseminaci,vstřebání plodu), porody s malou životností telat a dalšími zdravotními změnami (encefaliditidy, enteritidy, aj.).
Hlavní problém u IBR lze spatřovat v latentní infekci, kdy původce nákazy je skryt v organismu a aktivuje se stresem.Ozdravování od IBR je uplatňováno od osmdesátých let, kdy se radikálně ozdravily chovy plemenných býků (inseminační stanice, odchovny plemenných býků), velká část šlechtitelských chovů a testačních stájí matek býků. Ozdravování dále pokračuje pomalu, eliminační metodou za využití vakcinace. V diskusi vystoupil ústřední ředitel SVS, zástupci výzkumu (MVDr. Štěpánek), vyšetřovacího ústavu v Jihlavě (MVDr. Barták) s názorem pokračovat v ozdravování IBR, vytvořit úzkou spolupráci managementu zemědělských podniků, veterinářů, vyšetřovacích ústavů při zpracování programu a při jeho realizaci, tj. plnění souboru všech chovatelských a veterinárních opatření.Chovatel musí dostat seriózní informaci o možnosti vakcinace s finančnímí požadavky a časovým předpokladem ozdravení. Chovatelé v diskusi dále požadovali posoudit možnosti realizace státní podpory na prevenci nákazy, diagnostiku a vakcinaci inaktivovanou vakcínou. Ozdravování od IBR vzhledem ke konkurenceschopnosti plemenných zvířat při vstupu do EU má velikou motivaci, rovněž prodej, výstavy plemenných zvířat v rámci ČR vyžadují rozšíření ozdravení. Rozšíření IBR bylo výrazně ovlivněno organizovanými přesuny, velkou koncentrací skotu v mezikrajských okresních kooperačních seskupeních a při slučování zemědělských podniků. Protože se většinou tyto přesuny skotu organizovaly z titulu realizace politických usnesení, mělo by současným chovatelům být poskytnuta ekonomická pomoc při likvidaci následků v podobě rozšíření nemoci IBR.
K onemocnění BVD přednesl odborné stanovisko MVDr. Ivan Pšíkal, CSc., z VÚVeL Brno. Popsal postup monitorování zdravotní situace ve stádech skotu, vyhledávání a odstraňování infekčních nositelů (PI), likvidaci telat a mladého skotu - růstové kategorie zakrslíků, zvířat se zkrácenou spodní čelistí, zavedení laboratorní diagnostiky sérologickými a virologickými testy, vakcinace a revakcinace u ozdravených stád a další opatření. Motivací ozdravování jsou opět veliké ztráty chovatele vznikem subklinických akutních infekcí,opakovanými poruchami reprodukce, výskytem abortů a mumifikace plodu, slizničních chorob, virového onemocnění (SUD) a další. Po rozsáhlé diskusi byl podpořena myšlenka vytváření podmínek pro ozdravování chovů, vytváření souvislých oblastí s pravidelnou kontrolou přes bazénové vzorky mléka, sérologické vyšetření části krav a telat (do 10 kusů).
MVDr. Pavel Barták ze SVÚ Jihlava doplnil obě vystoupení k IBR a BVD o konkrétní postupy ozdravovacích programů, diagnostické, vyhledávací a kombinační metody.Vysvětlil postupnou eliminaci s vakcinací pozitivních zvířat, uvedl ceny a organizační opatření.
Paratuberkulózu skotu, rozsah nákazy, její chronické příznaky a ozdravování popsal Doc. MVDr. Ivo Pavlík, CSc. z VÚVel Brno. Jde o nákazu „dovezenou po roce 1990 s dováženým skotu“, kde u 30 000 dovezených zvířat byl v 53 % stád zjištěn její výskyt. Zemí, ze které byla zvířata přivezena, byla v 50 % Francie, ve 29,5 % Německo a 10,5 % tvořily jiné země. Doc.Pavlík uvedl rozdíl ve frekvenci nákaz podle plemen, například český strakatý skot není na nákazu vnímavý. Paratuberkulóza se projevuje klinickými příznaky, střevní sliznice je bledá a zesílená, jsou zvětšeny mízní uzliny, vnímavost u telat je do 2 až 3 měsíců. Dalšímu rozšíření výskytu paratuberkulózy lze zabránit zastavením nebo omezením dovozu zvířat, zabezepečením uzavřeného obratu stáda, dobrou zoohygienou na pastvinách, ve stájích i dobrou úrovní chovatelské práce. Ozdravování vyžaduje vyšší finanční prostředky na diagnostiku, úzkou spolupráci chovatele a veterinárního lékaře po delší časové období. Protože jde o chorobu s dlouhou likvidační dobou, je v mnoha zemích její ozdravování zastaveno, a podle názoru diskutujících je potřeba tuto dovezenou chorobu u holštýnského a monbeliardského skotu zlikvidiovat.
MVDr. Jan Bažant ze SVS Praha uvedl problematiku onemocnění oparu lysivého (trichofytózy - herpesu), proti kterému je v ČR prováděna vakcinace od roku 1976.Výskyt byl v minulých letech již zcela zastaven, ale poté se bohužel od vakcinace ustoupilo a po roce 1990 se rozšířil do 70 ohnisek. Jde o vážné onemocnění přenosné na lidskou populaci, vyžaduje pořádek, péči a dodržování ozdravovacího programu. K likvidaci onemocnění je využívána řada vakcín a dalších prostředků.
Vzhledem k velikému rozsahu diskuse zůstalo na poslední, velmi důležitou přednášku kolektivu z FVL o kvalitním řízení stáda méně času. Přesto MVDr. Miloslav Skřivánek, CSc. přesvědčil všechny přítomné o zavedení pořádku ve všem, co podmiňuje dobré zdraví, permanentní pohodu chovaných zvířat (welfare), dobrou fyzickou kondici.V chovu skotu by neměla přetrvávat nesystematická a neujasněná práce ve šlechtění, výživě, ozdravování od nemocí, obratu stáda, při odchovu nebo při řešení reprodukce či budování nových technologií. Stejně jako v úvodu prof. Rudolf Dvořák i on zdůraznil význam preventivní veterinární medicíny s cílem vychovat veterinární lékaře, kteří budou poradci chovatelů při vytváření homogenní produkční skupiny zvířat. Veterináři by měli společně s managementem zemědělského podniku vytvářet podmínky nejvhodnějšího prostředí pro prevenci onemocnění a při výskytu nákazy řídit její ozdravování.
Z celé diskuse vyplynulo, že existují průkazné souvislosti mezi zdravím, plemenářskou a chovatelskou prací. Proto byl seminář na uvedené téma vysoce aktuální a přinesl řadu nových poznatků a doporučení pro chovatele i veterináře. V této situace je zdravotní komise svazu chovatelů příkladem, jak lze o konfliktních otázkách chovu skotu mezi chovateli a veterináři otevřeně společně jednat, prosazovat opatření k ozdravování, prevenci, či opatření v chovatelské práci ve složitém období přípravy skotu na začlenění do obratu stáda v rámci EU. Zdravotní komise požádala přednášející o zpracování jednotlivých vystoupení a diskuse do samostatného písemného sborníku, který vydají svazy chovatelů pro své členy a členy plemenné knihy.Tím by mohl být vytvořen předpoklad, že se informace dostanou pro všechny uživatele v krátkém čase a přispějí k rychlejší realizaci, zvýšení úrovně a konkurenceschopnosti všech plemen skotu v ČR.
Ing. Jaroslav Vetýška, Svaz chovatelů českého strakatého skotu
