Chov prasat, zabezpečující v tuzemských podmínkách více než jednu polovinu spotřeby masa u obyvatelstva, je limitován řadou vnitřních a vnějších vlivů, z nichž výživa, její kvalitativní a kvantitativní stránka, sehrává v ekonomice výroby vepřového masa, rozhodující roli.
O efektivnosti výživy prasat rozhodují především:
faktory determinující schopnost odezvy organismu na předkládané živiny (genetický potenciál užitkovosti zvířat, jejich zdravotní stav, věk, pohlaví a další vlivy vnitřního charakteru),
faktory podmiňující úroveň inhibice daného typu užitkovosti zvířat (kvalita ustájení, funkčnost technologií, zoohygiena, výskyt rušivých vlivů, úroveň organizace apod.),
faktory ovlivňující velikost projevu výkonnosti organismu a úroveň využití dědičně založené užitkové vlastnosti. Jedná se především o kvalitu diety (její stravitelnost, plnohodnotnost, vzájemnou vyváženost s potřebami organismu), úpravu a konzistenci krmné dávky (dostupnost živin, podporu apetitu zvířat, eliminaci rizikových a antinutričních látek, využití ochranných, podpůrných, event. stimulačních látek), techniku krmení (sledující přísun odpovídajícího množství živin do organismu a jejich optimální využití) a napájení (kvalitu vody, její potřebné množství a teplotu).
Do výživy prasat stále výrazněji zasahují další fenomény. První z nich sleduje zdravotně-hygienickou nezávadnost živočišných produktů. K minimalizaci výskytu reziduí nežádoucích látek v čerstvém vepřovém mase a sádle směřují přísní restrikce obsahu všech rizikových látek (mykotoxínů, těžkých kovů apod.), včetně vybraných krmných aditiv (kupř. stimulátorů růstu aj.). Druhý, je orientován na ochranu zvířat před škodlivými vlivy a týráním. V tomto směru musejí být přehodnocovány systémy ustájení, způsoby osvětlení, formy transportu, zdravotní zásahy a vhodnost některých krmiv. Posledním fenoménem je minimalizace zátěže přírody (vody, půdy, ovzduší) kontaminací látek (příkladně nitrátů), kumulací sloučenin (fosforu a draslíku) a zplodinami metabolismu živin zvířat (čpavek, sirovodík).
Živinová potřeba mladých, rostoucích prasat je ve srovnání s ostatními kategoriemi specifická v tom, že v jejich těle probíhají současně tři zcela odlišné procesy, které musejí být živinově uhrazeny. Jedná se jak o kvalitativní změny (postupný vývin), tak o kvantitativní hromadění stavebních substancí (růst) a ukládání tuku (výkrm).
Během růstu dochází k výrazným změnám v proporcích jednotlivých tkání (masa, tuku, kostí), což s sebou přináší změnu chemického složení přírůstku a odvozeně i potřeby živin.Rozhodující příčinou vysoké potřeby esenciálních aminokyselin u selat a rostoucích prasat moderních genotypů je tedy ohromná schopnost tvorby libové tkáně (svaloviny). Příznivá konverze krmiva má zase své logické kořeny v nižší energetické náročnosti tvorby přírůstku, ve kterém je tuk nahrazován vodou.
Poměr lysinu a energie
Energetická a aminokyselinová potřeba všech živočichů je velice úzce spjata a jejich vzájemný vztah musí být plně respektován. Proto v živinových doporučeních pro prasata, parametrem stěžejního významu, který harmonizuje výživu, je množství lysinu (g) připadající na jeden MJ metabolizovatelné energie (tab. 1).Uvedené znamená, že nelze v žádném případě kompenzovat nedostatek energie, nadbytkem aminokyselin v dietě, nebo naopak.
V tuzemských podmínkách, snaha o minimalizaci cen krmných směsí (příkladně prostřednictvím otrub či hůře stravitelných komponentů apod.) vede velice často ke snížení energetického potenciálu diet a tím i možnosti využít disponibilních aminokyselin krmiva na tvorbu produkce. Ke stejně nepříznivému efektu dochází při zhoršování jak zdravotního stavu prasat, tak i podmínek chovu. V obou případech narůstající záchovná potřeba energie odčerpává energii z produkční části krmné dávky, což se projevuje poklesem intenzity růstu. Z tohoto pohledu se nezdá být rozumné využívat, za nepříznivých situací v chovu, energeticky chudých (levných) nebo na aminokyseliny bohatých (drahých) krmných směsí.
O velikosti přírůstku a efektivnosti využití krmiva rozhoduje především denní ukládání proteinu v těle prasat. Tuzemská doporučení kalkulují s tím, že jednotka uloženého proteinu u prasat vyvolává zhruba pětinásobné zvýšení přírůstku, zatímco jednotka uloženého tuku, pouze stejně velký přírůstek. Tento efekt uloženého proteinu je v přímé vazbě s věkem prasete a v průběhu života zvířete nepřetržitě klesá. Z uvedeného faktu vyplývá nezbytnost akcentace na plné využití genetického potenciálu syntézy proteinu v těle a výkrm co nejmladších prasat. Jedinou cestou k tomuto je zvládnutý odchov selat.
Odstav – kritické období života selat
Největší zátěžovou situací je pro selata odstav, při kterém jsou mláďata vystavena mnoha stresorům – výrazným změnám, a to jak prostředí a hierarchie mezi zvířaty ve skupinách, tak charakteru a úrovně výživy. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že časný odstav probíhá v období, kdy selata nemají dostatečně vyvinutý obranný systém organismu (tvorbu vlastních protilátek), ani trávicí trakt, včetně dokončené adaptace enzymatického systému trávení. Důsledky uvedeného stavu se pravidelně opakují a projevují se zpomalením růstu. Vždyť zhruba 40 let nezaznamenáváme nějaký progres hmotnosti selat ve věku 2 měsíců (odpovídající změně genotypu), spíše stagnaci. Příčinou jsou zdravotní poruchy (průjmová a jiná onemocnění) a nedostatečné vykrytí živinových a zejména energetických potřeb selete. Právě tento moment – negativní energetická bilance – způsobuje nevratný zásah do intenzity resorpce živin a involuci klků tenkého střeva.
Trávicí trakt sajícího selete je přizpůsoben živinovému složení mléka prasnice, ve kterém rozhodujícím energetickým zdrojem je tuk a laktóza, a zdrojem aminokyselin – lehce stravitelná mléčná bílkovina. Oproti tomuto, v běžných směsích řady ČOS je hlavním zdrojem energie špatně stravitelný škrob, směsi nebývají tukované a mléčných komponentů (pro nepříznivou cenu) obsahují minimum. Pro vysoký obsah obtížně stravitelných rostlinných bílkovin a levných (špatně využitelných) minerálních sloučenin, mají vysokou pufrační schopnost, a obsahují spíše antinutriční látky než ochranné faktory.
Prestartérová směs (použitelná od prvních dnů života do asi týdne po odstavu) má především provokovat příjem pevného krmiva selaty, což urychluje adaptaci trávicího systému, a minimalizovat výskyt gastrointestinálních komplikací. Proto je kladen velký důraz na chuťovou atraktivnost (sladidla, aromata), maximální stravitelnost (výběr komponentů a jejich úprava) a dostatečnou energetickou hodnotu (14,5 – 16 MJ MEp/kg) směsi. Startérová směs má již produkční charakter, musí předcházet trávicím poruchám a negativní energetické bilanci (13,5 MJ MEp/kg). Vztah mezi energetickou hodnotou (MJ MEp) a obsahem první limitující aminokyseliny (g – LYS) by měl být maximálně vyrovnaný (1 : 1). Pro obě tyto směsi by mělo být typické využití :
mléčných komponentů (laktóza fermentací na kyselinu mléčnou reguluje pH v žaludku a distální části střeva, napomáhá trávení bílkoviny a ovlivňuje mikrobiální osídlení ve střevě
sušené krevní plasmy (100% stravitelnost, vhodná aminokyselinová skladba, imunitní vlastnosti)
nejstravitelnějších bílkovinných a minerálních komponentů (omezení pufrační schopnosti směsi) a doplňků syntetických aminokyselin
úprav (příkladně hydrotermických) ke zlepšení stravitelnosti škrobu a přídavků enzymatických preparátů
acidifikátorů a povolených stimulátorů
Předpokladem žádoucí intenzity růstu běhounů je dostatečný příjem krmiva (viz tab. 2). Na jeho velikost působí kapacita trávicího traktu a schopnost prasete zpracovat přijatou energii. První faktor se uplatňuje především u mladých zvířat v předvýkrmu, kdy ani vynikající apetit mnohdy nestačí zabezpečit přísun živin na úrovni, potřebné k plnému projevu růstové výkonnosti zvířete. V pozdějších fázích výkrmu je kapacita trávicího traktu již dostatečná. Nastupuje však druhý faktor, množství přijaté energie, dané schopností jejího zpracování. Takový potenciální příjem energie je tvořen součtem energetických potřeb na záchovu a produkci. Lze tedy říci, že energeticky náročnější syntéza produkce (s větším zastoupením tuku) se projeví větší žravostí. Stejnou logiku (při nárůstu záchovné potřeby) má i vliv nižší teploty vzduchu. Se zhoršeným apetitem se obráceně musíme setkat při výkrmu prasniček či supermasných prasat.
Dynamika příjmu krmné směsi
Příjem kompletní krmné směsi by se měl, v počátečním období předvýkrmu i v závislosti na genotypu, pohybovat kolem denní hodnoty 800 až 1000 gramů. Potom by se měl při adlibitním podávání krmiva každotýdenně zvyšovat v průměru asi o 150 gramů. Pokud skutečný příjem krmiva neodpovídá tomuto trendu, projevuje se to nižší intenzitou růstu a prodlužováním celého předvýkrmu. Příčiny daného stavu je možné hledat ve vyšším věku zvířat (závady při odchovu selat), změně zdravotního stavu (potřeba včasné léčby), zhoršené kvalitě stájového prostředí (mikroklimatu i hygieny ustájení), nedostatečném napájení (poruchovost a malá vydatnost napáječek), poruchovosti krmných linek(nálepy, kysání, špatné dávkování) a neodpovídající kvalitě krmiva (nevhodné skladování, použití závadných komponentů, nevhodná recepturální skladba).
Při shrnutí uvedené problematiky lze konstatovat, že o úspěšném odchovu selat a předvýkrmu prasat (a odvozeně i efektivní výrobě vepřového masa) rozhoduje především zdraví zvířat, jejich věk, velikost denního příjmu krmiva a kvalita všech faktorů vnějšího prostředí.
Doc. ing. Alois Kodeš, CSc., Ing. Boris Hučko, CSc.
ČZU v Praze
