Nový předseda Svazu chovatelů českého strakatého skotu Ing. Roman Šustáček uvedl na členském shromáždění několik úkolů, které považuje v činnosti svazu za klíčové a hodlá je prosazovat. Jak míní postupovat a jaké má představy do budoucna, to bylo obsahem několika otázek, na něž odpověděl týdeníku Zemědělec.
Můžete se čtenářům krátce představit?
Absolvoval jsem střední zemědělskou školu v Bystřici nad Pernštejnem, zaměření chovatel, po té Vysokou školu zemědělskou v Brně (nyní Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně), obor zootechnický. Po studiu jsem nastoupil v roce 1992 do ZD Radešínská Svratka, nyní Proagro, a. s., Radešínská Svratka, jako hlavní zootechnik, respektive manažer živočišné výroby. Od roku 1994 jsem byl členem rady Svazu chovatelů českého strakatého skotu.
Zlepšit image svazu – jak na to půjdete?
Image svazu jako zájmové organizace chovatelů strakatého skotu je důležitý úkol, na kterém omlazený aparát našeho svazu začal pracovat již v průběhu uplynulého období. Podle mých zkušeností a informací ze zahraničí je teď svaz, možná trochu paradoxně, vnímám především za hranicemi naší republiky jako dobře fungující a prosazující zájmy plemene. O tom svědčí mimo jiné i loňská volba ředitel svazu dr. Josefa Kučery na post viceprezidenta WSFF (World Simmental Fleckvieh Federation). Myslím, že stejně aktivně je třeba přistoupit ke zviditelnění svazu také na domácí půdě, ukázat, že svaz není spolek konzervativních chovatelů. Na dobré cestě v tomto směru je určitě úroveň zpravodaje našeho svazu či webových stránek. Zlepšení si rovněž slibuji od intenzivnější komunikace s ostatními chovatelskými svazy.
V jakém směru chcete vést dialog s ostatními svazy?
Čísla prezentovaná na posledním členském shromáždění jak zástupci svazu, tak MZe ČR, či Zemědělského svazu ČR jsou pro mne jako chovatele a nyní také představitele svazu více než alarmující. Myslím, že v některých okamžicích je třeba skutečně zapomenout na „barvu kůže“ a sejít se u jednoho stolu. Jenom tak se může podařit zvrátit kritickou situaci v chovu skotu. Důležitá je pro mne rovněž komunikace s dalšími svazy jako akcionáři Českomoravské společnosti chovatelů.
Tak, jak jsem ale uvedl ve Větrném Jeníkově, nechci omezovat tento dialog pouze na diskuse mezi chovatelskými svazy. Dialog musí být veden i s ostatními subjekty – ať už nevládními organizacemi či MZe ČR. Je třeba se pokusit spojit síly k prosazení společných zájmů a ne je zbytečně tříštit šarvátkami osobního charakteru. Domnívám se, že například podpora skotu v rámci top up (platba na VDJ) je jednoznačně tématem, na které musí mít každý chovatel stejný názor.
Co je třeba měnit ve vztahu ke šlechtění?
Svaz chovatelů je garantem šlechtění příslušného plemene. Myslím, že pozitiva i slabá místa šlechtitelského programu, na která bude nezbyté se zaměřit, zazněla rovněž na členském shromáždění. Svaz chovatelů českého strakatého skotu je nositelem fungující plemenné knihy, která odpovídá legislativě EU. Pro zajištění konkurenceschopnosti plemene se však bude třeba věnovat oblastem, ve kterých nám chybí plemenné hodnoty nebo je třeba tyto hodnoty zpřesnit. Hlavní prioritou letošního roku pro svaz vidím v práci na oblasti plemenných hodnot masné užitkovosti. Na tento bod apeloval rovněž dr. Kučera ve svém vystoupení, tato oblast je uvedena jako hlavní priorita svazové činnosti pro další období a je součástí usnesení členského shromáždění. Je nezbytné využít všech dostupných zdrojů dat pro odhady plemenných hodnot masné užitkovosti a využít spolupráce se zahraničím. Za důležité rovněž považuji všechny aktivity související s harmonizací hodnocení exteriéru strakatého skotu napříč Evropou. Spokojeni určitě nemůžeme být ani s absencí údajů z oblasti fitness.
Jak si představujete spolupráci se zahraničím?
Forem, úrovní a možností spolupráce vidím několik. První úrovní spolupráce je pravidelné setkávání domácích a zahraničních kolegů při příležitosti výstav, ale i exkurzí do jednotlivých podniků.
Druhý stupeň vidím na úrovni svazové činnosti. I tady svaz určitě nastartoval dobře a zaměstnanci svazu jsou zváni jako rozhodčí na výstavy či přednášející na semináře a školení. Z této neformální formy spolupráce se pak může vyvinout i další stupeň, o který se nyní svaz pokouší v rámci programu Interreg III.A. Spolu se svazem chovatelů v rakouském Freistadtu bude v případě schválení projektu realizován společný záměr, na jehož konci by měl stát dvojjazyčný informační portál pro chovatele skotu.
To všechno jsou kroky, které podle mého názoru musí do budoucna vyústit do vzájemného propojení evropské populace strakatého skotu a patrně také k propojení postupů v oblasti genetického hodnocení zvířat. Musím však zároveň zdůraznit, že se chceme na všech úrovních aktivně podílet na těchto procesech, nikoli být pouze v pozici uživatelů.
Zahraniční spolupráce je pro mne také naše aktivní členství v Evropském sdružení chovatelů strakatého skotu a Světové federaci. Naše postavení musí být aktivní – Česká republika se každoročně podílí téměř 10 % na počtech celosvětově testovaných býků.
