Průvodním jevem rostoucí užitkovosti zvířat je v celém světě, stejně jako v České republice, výrazné zlepšení technologií sklizně píce a její konzervace silážováním. Používají se nové, velmi výkonné a přesné stroje, přístroje a systémy, které často úplně mění tradiční technologii. Sortiment biologických i chemických přípravků se výrazně rozšiřuje a dochází k jejich specializaci. Stále větší důraz se klade na ekologii. To jsou hlavní změny a trendy v konzervaci píce a používání přípravků ke konzervaci objemných a koncentrovaných krmiv. Pojďme se touto problematikou zabývat trochu podrobněji.
Rostoucí užitkovost zvířat a zlepšení technologií
V úvodu bylo řečeno, že s rostoucí užitkovostí zvířat u nás lze pozorovat výrazné zlepšení technologií sklizně a konzervace píce silážováním. Možná bychom to ale měli formulovat jinak: zlepšení technologií sklizně a konzervace píce v ČR se významně podílelo na zvýšení užitkovosti zvířat.
Je ale zvýšení užitkovosti opravdu tak výrazné? Podívejme se na údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ). Určité zvýšení užitkovosti je sice patrné (viz tab. 1), ale například v nárůstu zhruba 200 litrů mléka na kus a rok silně pokulháváme za některými chovatelsky vyspělými státy (v Japonsku byl v těchto letech zaznamenán meziroční nárůst až 500 litrů na kus). Především však v užitkovosti skotu dost pokulháváme za hospodářsky vyspělými státy Západní Evropy.
Je ale zlepšení technologie sklizně a konzervace píce u nás tak výrazné? Můžeme říci, že mnohé se změnilo k lepšímu, avšak stále nejvíce bojujeme s dodržováním technologické kázně při sklizni a konzervaci píce. Na trh jsou dodávána osiva výkonných odrůd pícnin, většinou se nám daří vyprodukovat i dostatek hmoty, horší však je, že často sklízíme s velkými ztrátami a v nevhodné době. Máme sice již poměrně široký sortiment kvalitních konzervačních přípravků krmiv, ale na druhé straně i problémy s jejich aplikací. Jinými slovy, účinnost přípravků používaných pro konzervaci píce v ČR je ve srovnání s hospodářsky vyspělými státy Západní Evropy nižší, a to proto, že se jimi snažíme zakrýt nedostatky v technologiích a ne řídit fermentaci.
Jaké změny měly vliv na zlepšení kvality konzervovaných krmiv? Byly to změny:
- v produkci a skladbě pícnin ke konzervaci ?
- ve vybavení podniků technikou, přístroji a pomůckami ?
- ve stavu skladovacích prostor a způsobu konzervace ?
- v používání přípravků ke konzervaci krmiv ?
- v manipulaci s konzervovanými krmivy ?
- v legislativním opatření, ve změně zákonů ?
- v informovanosti lidí a jejich přístupu k práci ?
Změny v produkci a skladbě pícnin ke konzervaci
V zemích EU zaujímá 64 % plochy pícnin plocha trav a trvalých travních porostů, jen asi 2 % vojtěška a jetel, asi 26 % ploch připadá na kukuřici a 8 % zbývá na ostatní plodiny. Zatímco plochy trav určených k silážování tvoří v zemích západní Evropy jen asi 15 % z veškerých ploch trav (ostatní porosty jsou spaseny nebo usušeny na seno), plochy kukuřice jsou ke sklizni za účelem silážování využívány z plných 98 %.
Z tabulky 3 lze vyčíst dlouhodobý i krátkodobý vývoj produkce pícnin u nás. Víceleté pícniny zaujímaly v roce 2000 zhruba 82 % plochy všech pícnin, na zbylých 18 % byly pěstovány pícniny jednoleté. Zatímco v zemích EU se pěstuje a následně silážuje vojtěška a jetel jen velmi málo, v ČR se tyto plodiny na celkové produkci z víceletých pícnin podílejí z plných 29 %.
Celková produkce konzervované hmoty (sena a siláží dohromady) se u nás, stejně jako v zemích západní Evropy, za posledních pět let zvýšila asi o 4 % (na úkor pastvy a tzv. zeleného pásu krmení), změnila se však i skladba produkce konzervované hmoty, a to ve prospěch siláží a na úkor produkce sena. Zatímco před pěti roky byl poměr produkce sena a siláže zhruba vyrovnaný, nyní se již produkuje více sušiny siláží než sušiny sena. Odhaduje se, že tento trend bude, především v souvislosti se zaváděním nových technologií silážování v balících lisovaných do fólií a do vaků, v příštích letech stoupat, i když asi již ne tak dramaticky.
I v rámci siláží se jejich skladba mění. Na úkor siláže z víceletých pícnin se zvyšuje podíl siláže vyprodukované z kukuřice. Předpokládá se však, že tento růst bude v příštích letech opačný. S novými technologiemi a novými přípravky pro konzervaci obtížně silážovatelné píce se totiž pravděpodobně začne zvyšovat množství pěstované a silážované vojtěšky. Plochy vojtěšky se asi budou zvyšovat i díky její schopnosti růstu v době sucha a produkce dusíkatých látek s pomocí kořenových bakterií.
Produkce kukuřičného zrna se za deset let téměř zdvojnásobila a lze předpokládat, že se bude i nadále zvyšovat, protože roste zájem o konzervaci vlhkého zrna, ať již celého (hlavně v prostředí oxidu uhličitého) nebo upraveného (mačkáním pro přežvýkavce, drcením či šrotováním pro prasata). V souvislosti s poklesem stavů hospodářských zvířat po roce 1989 se rychle snížily i plochy pěstovaných pícnin. Zdá se, že se již poklesy ploch pícnin i stavů zvířat zastavily. Ještě stále však dochází k poměrně velkým meziročním výkyvům, jejichž příčiny lze hledat nejenom v různém vývoji počasí, ale i v nestabilním tržním prostředí v naší republice (nejistotě v podnikání).
Podle našeho odhadu se silážuje zhruba 35 % produkce víceletých pícnin a 95 % produkce pícnin jednoletých. Produkce siláží z víceletých pícnin téměř s jistotou dále poroste, a to na úkor produkce sena a zeleného krmení. V mnoha zemědělských podnicích zavádějí i letní krmení postaveném na krmných dávek siláží kukuřice, případně i siláží víceletých pícnin. V souvislosti se zlepšením technologií sklizně a novými poznatky o biochemii silážování lze předpokládat zvýšení produkce vojtěškových i vojtěško-travních siláží. V souvislosti s intenzivním šlechtěním nových výkonných zrnových hybridů kukuřice lze očekávat zvýšení nejen produkce vlhkého kukuřičného zrna, ale také siláže po sklizni celých rostlin s vyšším strništěm (asi 40 cm). Ještě stále je hodně podniků, které sklízejí kukuřici systémem LKS (silážováním drtě palic s listeny), mnoho z nich však přechází buď na technologii konzervace čistého vlhkého zrna, nebo na konzervaci celých rostlin po sklizni s vyšším strništěm. Technologie sklizně a konzervace kukuřice s využitím kombajnů označovaná CCM (silážování drtě zrna a vřetene) u nás nikdy nebyla oblíbená a již se téměř nevyužívá.
Silážují se však i jiné produkty, například cukrovarské řízky nebo mláto. Na základě výzkumu silážování vyslazených cukrovarských řízků a modernizace cukrovarů se u nás již téměř všude přešlo ze silážování pleskavých či vlhkých řízků na silážování řízků se sušinou nad 18 %. Taková hmota, pokud je z cukrovaru čerstvá a je silážována do vaku (nebo do vhodného žlabu) do 48 hodin, může být po ukončení fermentačních procesů velmi kvalitním zdrojem živin a energie. Bohužel, cukrovarů ubývá a cukrovky se pěstuje čím dál méně, tudíž ubývá i cukrovarských řízků. Trendem je tedy jejich silážování s vyšší sušinou (kolem 24 %) do vaků, avšak s tím, že řízky budou k dispozici jen v některých podnicích. Pro zajištění dobré kvality siláže z cukrovarských řízků je třeba zajistit aby byly čerstvé, bez známek zmazovatění. To může nastat již po 48 hodinách skladování. Proto je základní podmínkou úspěšné výroby řízkových siláží zorganizovaní svozu všemi dostupnými prostředky v co nejkratším čase. Organizačním opatřením (svozem většího množství v krátkém časovém úseku) lze úspěšně silážovat mnoho materiálů, například i pivovarské mláto.
Změny ve vybavení podniků technikou, přístroji a pomůckami ?
Jakými stroji se u nás píce sklízí? V přehledech ČSÚ týkajících se strojového parku (viz tabulka 2) jsou čísla, která téměř vyrážejí dech.
Se stářím sklizňové techniky jsme tedy na tom špatně. Jak chceme s tak starým strojovým parkem sklízet efektivně, bezztrátově a bezporuchově? Přitom prodejem zemědělské techniky se v ČR zabývá zhruba 200 výrobců, dovozců a prodejců. I když je co nabízet, moc se toho neprodává. Prodej zemědělské techniky je neuspokojivý především z důvodů nedostatečných investic v zemědělských podnicích, nárůstu cen zemědělských strojů a nepříznivé ekonomické situace zemědělských podniků. Strojový park je zastaralý (s výjimkou některých nových technologií) a obnova strojů nedostatečná. To má negativní vliv na udržování provozní spolehlivosti strojů, ekonomiku jejich provozu a ve svých důsledcích i na ekonomiku zemědělských podniků.
Perspektivní však je, že i na náš trh se dostávají vysoce kvalitní sklizňové stroje, jsou přesné, spolehlivé, ke sklízené píci šetrné. Vylepšení strojů secích, žacích, obracečů, shrnovačů, řezaček, sběracích vozů s řezacím ústrojím, různých nástaveb na dopravních prostředcích, různých lisů, baliček má na produkci kvalitních siláží významně pozitivní vliv. Obdobně je tomu u strojů určených pro konzervaci krmiv a manipulaci s konzervovanými krmivy. Pozitivní efekt měly inovace plnicích silážních strojů, vykousávačů či vyřezávačů bloků siláží, frézových vybíračů siláží, a v neposlední řadě i krmných míchacích vozů. Cílem inovací strojů bylo příznivě ovlivnit průběh mléčného kvašení, snížit fermentační ztráty, zvýšit stabilitu získaných siláží vůči vzduchu, zlepšit jejich krmnou hodnotu.
Pro zvýšení kvality siláží mělo významný vliv to, že v mnoha zemědělských podnicích začali k dusání silážované píce používat speciální nesené či tažené dusače z vagónových kol. Tento stroj byl sice patentován před dvaceti lety, ale až nyní začal být v praxi více používaný. Zatímco v sousedním SRN jsou oblíbené tzv. rozhrnovače píce na silážním žlabu, u nás je nikdo nepoužívá.
Pro aplikaci přípravků na konzervaci píce jsou nezbytné přesné aplikátory. Ty se na našem trhu více rozšířily až v posledních dvou letech. Již více než polovina firem prodávajících přípravky ke konzervaci k nim nabízí i vhodné aplikátory. Je však ještě mnoho podniků, které nemají žádný aplikátor, a nepoužívají ani přípravky ke konzervaci píce. Je to škoda.
Zatím máme velké rezervy v používání přístrojů pro rychlé určení sušiny, pH, obsahu vodorozpustných cukrů, tlumivé kapacity apod., obdobné je to v používání plachet, fólií, zátěží na ně (např. speciálních pytlů), speciální sítě (ať již zátěžových či ochranných), zipů, ventilů, lepicích opravných pásek a podobně.
Velký krok vpřed se udělal právě v používání plachet a různých fólii. V poslední době již v mnoha zemědělských podnicích zakryjí silážovanou hmotu nejprve slabou igelitovou, průhlednou fólií, která dobře k materiálu přilne a tu překryjí silnější, tmavou izolační plachtou. Mezi oběma fóliemi se vytvoří izolační vrstva, která jednak částečně brání zvýšení teploty siláže, jednak zvýšení vlhkosti v důsledku vytváření kondenzační vody při změnách teplot. Ke zlepšení izolace, zatížení i ochrany krycí fólie před nepřízní počasí, případně před mechanickým poškozením zvířaty slouží speciální pytle a síťoviny.
Změny ve stavu skladovacích prostor a způsobu konzervace ?
Přehledy o počtu, druzích a stavu skladovacích kapacit ČSÚ nevydává. Kdyby tomu tak bylo, asi by nám již při jejich čtení stékal pot po zádech. Většina silážních žlabů, věží či jímek na silážní tekutiny je z technického, hygienického, či ekologického hlediska nevyhovujících. Horší však je způsob, jakým se silážovaná píce ukládá do konzervačních prostor a jak se s ní následně během fermentace, skladování a spotřebě zachází. Bohužel, co se týká dodržování technologické kázně, je mnoho našinců nepoučitelných.
Pozůstatkem let minulých jsou velkokapacitní silážní žlaby. V mnoha podnicích již je podélně rozdělily na dva, ale stále je jejich kapacita mnohdy i tak příliš velká. Silážovanou hmotu nelze rychle naskladnit, nelze ji dostatečně zakrýt a utěsnit, při pomalém odběru se siláž kazí. Problémem jsou netěsnosti mezi panely, dostává se jimi do siláže vzduch a vlhkost. Tomu lze zabránit zakrytím stěn fólií. Většina silážních žlabů nemá stěny na čelní straně snížené, takže silážovanou hmotu nelze pořádně zakrýt plachtou. Nové typy žlabů již jsou projektovány správně. Nové silážní žlaby se však stavějí jen zřídka. Je to v současné době příliš drahá investice. Zdá se, že ani v dohledné budoucnosti to nebude lepší. Podíváme-li se do zemí EU, zjistíme, že ani tam není silážování do žlabů příliš oblíbené, již převažují technologie konzervace a skladování píce do figury (hromada na zpevněném platě zakrytá dvěma různě silnými fóliemi), do obřích balíků nebo do vaků.
V mnoha zemědělských podnicích (zejména těch v podhůří) zakoupili technologii silážování do obřích balíků obalených třívrstevnou samosmršťovací fólií. Pokud dodržují technologické požadavky této technologie (např. obalení šesti vrstvami), mohou být spokojeni. Většina farmářů, kteří tuto technologii potřebovali, ji již mají, a tudíž se v brzké době nepočítá s jejím větším rozšiřováním, je poměrně drahá. Další technologie tohoto druhu, tj. hranaté balíky a balení do dlouhé řady se u nás příliš nerozšířilo a pravděpodobně ani nerozšíří.
Významnou změnou oproti tradičnímu systému silážování u nás bylo rozšíření technologie silážování do vaků. U této technologie se anaerobní prostředí v silážované hmotě vytváří téměř bezprostředně po jejím vtlačení do prostor vaku. Během několika let se v ČR prodalo asi 150 plnicích strojů s lisováním pomocí příčně uloženého ozubeného válce a několik desítek strojů s lisováním pomocí podélně uloženého šneku. Významné je, že vlastníci těchto strojů nabízejí služby práce stroje, často celé kompletní sklizňové linky, i ostatním farmářům. Lidé si již zvykli na to, že v zemědělských podnicích nebo v jejich okolí jsou silážní vaky a nemají již tak velkou potřebu se do nich podívat. Tím se snížil i počet případů poškození vaku. Zlepšila se i ochrana proti ptákům (sítě) a jiným škůdcům, kteří fólii vaku občas poškozovali. Určitý vliv na zvýšení prodeje lisů by mohlo mít poznání, že ve vaku lze vyrobit velmi kvalitní siláž s náklady srovnatelnými s těmi, které jsou dosahovány při silážování v klasickém silážním žlabu. Stále více se také rozšiřuje silážování vlhkého, mačkaného, resp crimpovaného (na stroji Murska) (Romil) zrna ve vacích. Dá se očekávat, že obliba této technologie bude i nadále významně růst.
V mnoha podnicích byly řezačky nahrazeny sběracími vozy s řezacím ústrojím. Ty jsou schopny materiál nařezat na velikost 40 mm, což je téměř ideálním kompromisem velikosti řezanky z hlediska fermentace siláže a fermentace v bachoru zvířete. Otázkou je jak dalece je tato deklarovaná velikost řezanky realizována v praxi a zda píce není sklízena při vysoké sušině, což způsobuje zvýšení rizika výskytu plísní v konzervovaném krmivu.
V poslední době se u nás rozšířilo také několik nových systémů konzervace píce. Velmi významným technologickým opatřením bylo naskladňování silážované píce do silážního žlabu postupným naplňováním od zadního čela, tzv. „do klínu“. Má to velkou výhodu v tom, že se potřebná vrstva silážované píce vytvoří rychleji a fermentační pochody mají pak možnost probíhat s nižšími ztrátami. Nevýhodou je to, že se v průběhu vyskladňování mění poměr mezi vrstvami naskladněné píce různé kvality, a to pak může činit problémy při sestavování a dodržování krmných dávek pro přežvýkavce. Zdá se, že se tímto způsobem bude píce do silážních žlabů naskladňovat, i když v některých zemích tato metoda příliš oblíbená není (zvláště tam, kde silážují na hromadu a ne do silážního žlabu).
Od silážování objemných pícnin do věžových sil se téměř upustilo, věže se začaly předělávat na systém skladování vlhkého zrna v prostředí oxidu uhličitého. Ve větší míře, v souvislosti s lepší nabídkou silážních fólií na zakrývání silážované píce, se začalo silážovat na zpevněné plato tzv. „do figury“. Tomuto systému se také říká „holandský“.
V posledních dvou letech se mnoho hovořilo o systému silážování od dr. Piepera. Je založen na aplikaci , který u nás prosazovala firma CRS Marketing, s. s r.o. Čížkovice. Vyžaduje však velké množství melasy a tažení cisterny za řezačkou. Tento systém využívá u nás jen několik podniků a nedá se předpokládat (především vzhledem k omezeným zdrojům melasy) s jeho velkým rozšířením.
Změny v používání přípravků ke konzervaci krmiv ?
Dá se říci, že v oblasti produkce a konzervace krmiv nejdynamičtější změny byly právě v nabídce přípravků pro konzervaci píce silážováním. Podstatně se zvýšil sortiment biologických i chemických přípravků, zlepšila se jejich distribuce včetně poradenského servisu. Zvýšené používání přípravků ke konzervace krmiv mělo na kvalitu siláží nesporně vysoce pozitivní vliv. Škoda jen, že v mnoha podnicích dodnes dává přednost aplikaci konzervačního přípravku před nákupem kvalitnějšího osiva, kvalitnějšího sklizňového stroje, či zlepšení technologie konzervace například včasnou sklizní nebo včasným a důkladným zakrytím silážované hmoty.
Změny v manipulaci s konzervovanými krmivy ?
V souvislosti s častým výskytem acidóz u skotu krmeného silážemi pícnin o krátké řezance, začalo mnoho podniků uvažovat (a mnoho podniků to již zcela nebo částečně realizovalo) o opětném prodloužení řezanky u bílkovinných a polobílkovinných pícnin na zhruba 50 mm a u kukuřice na 25 mm s tím, že při sklizni kukuřice je řezačka vybavena přídavnými zařízeními, drhlíkovým dnem, nebo tzv. corn-crackerem (pokud totiž při delší řezance nedojde k dostatečnému narušení zrna a podélnému narušení rostlinného pletiva, dochází k zhoršení fermentačního procesu).
V mnoha zemědělských podnicích si uvědomili, že záleží nejen na tom jak proběhne fermentační proces uvnitř silážované hmoty, ale i na fermentačním procesu v bachoru zvířat. Pokud se zvířatům předkládá řezanka nestrukturálního charakteru, snižuje se výkon i funkčnost bachoru. Jinými slovy zjistili, že při použití frézových vybíračů se sice vytvoří rovná stěna a siláž se v krmném voze dobře míchá, ale krmivo ztrácí svoji dietetickou hodnotu. Používají tedy různé vykousávače bloků a speciální míchací vozy, které již siláž tolik nerozmělňují.
V mnoha zemědělských podnicích si také uvědomili, že nevhodnou manipulací se silážemi, nepořádkem v silážním žlabu, ponecháváním siláže v krmném voze do příštího krmení apod. snižují krmnou hodnotu již vyprodukované siláže a zbytečně zatěžují organismus zvířete, který se musí s metabolity aerobní degradace potýkat.
Změny v legislativním opatření, ve změně zákonů ?
Stále více je a bude kladen důraz na ekologii, aby krmiva byla kvalitní, nezaplísněná, aby neobsahovala nevhodné metabolity či dokonce toxiny, aby silážní tekutiny odtékaly co nejméně, aby upotřebené plachty a fólie byly recyklovány. Sporné je tvrzení, že by se při konzervaci píce měla dávat přednost používání přípravků biologických před chemickými. V některých případech má chemický přípravek lepší účinek než biologický. Doporučuje se sice silážovat tak připravenou hmotu a za tak příznivých podmínek, že není nutné chemický přípravek přidávat, ale ne vždy se to v praxi podaří. Pak je lepší mít kvalitní siláž, byť připravenou s použitím chemického konzervantu, než siláž zkaženou, zaplísněnou či jinak změněnou.
Změny v informovanosti lidí a jejich přístupu k práci ?
Myslíme, že se udělalo hodně pro zvýšení informovanosti lidí, kteří se pohybují kolem pěstování, sklizně a konzervace píce, i lidí zabývající se výživou a krmením zvířat. Například naše skupina připravila pro praxi několik samostatných publikací, napsali jsme velké množství článků do specializovaných odborných časopisů a své poznatky jsme prezentovali na mnoha vědeckých konferencích a odborných seminářích. Svůj velký podíl na zvýšení informovanosti mají jak poradenské služby, tak služby, které zabezpečují smluvní sklizeň či konzervaci píce. Většina firem, které prodávají sklizňovou techniku a přípravky ke konzervaci navíc poskytuje i odborné poradenství. Bohužel však, často zjišťujeme, že lidé sice vědí jak by to měli dělat, ale nejsou ochotni požadavky na technologie dodržovat, případně si nedokáží spočítat, jaký přínos budou mít z nákupu kvalitnějšího osiva, stroje nebo konzervačního přípravku.
Závěr
V krátkosti jsme se pokusili seznámit Vás se změnami a s trendy ve vývoji technologií konzervace objemných i koncentrovaných krmiv v České republice. Současný stav není příliš příznivý, ale výhled je celkem optimistický. V posledních letech se mnohé změnilo k lepšímu, přitom hlavní změny se teprve očekávají. Tento článek jen jedním obecným pohledem na současný vývoj v oblasti konzervace krmiv a tak je třeba to i chápat. Co pro někoho může být výhodné, druhému nemusí vyhovovat. Co se někomu zdá být výhodné, nemusí být v konkrétních podmínkách funkční nebo ekonomické. Očekává se, že se bude zvyšovat kvalita siláží, a to jak z důvodu zlepšení technologické kázně při sklizni a konzervaci píce, tak cílenou aplikací specializovaných vysoce účinných konzervačních přípravků. K tomu bychom rádi přispěli i my v naší pracovní skupině řešením výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
Ing. R. Loučka, CSc., Ing. Eliška Machačová, CSc., Ing. Yvona Tyrolová
