Výživa vysokoprodukčních dojnic - Filip Kopecký

Časopis Krmivářství oslovil několik praktických výživářů působících v Česku, jaké jsou současné trendy ve výživě vysokoprodukčních dojnic a jak klimatická změna ovlivňuje jejich práci. Jedním z nich byl i Ing. Filip Kopecký ze společnosti Mikrop Čebín.

1.

V poslední době nejčastěji vycházím z NRC 2021, případně z jeho upravených verzí, které jsou více přizpůsobené evropským podmínkám. Oproti starším systémům přináší přesnější výpočty, lépe pracuje s produkcí mléka (ECM) a sleduje i metabolismus aminokyselin. Co mi, ale přijde nejpřínosnější, je možnost propojit tyto normy s moderními programy, které nám práci výrazně usnadňují.

2.

Sestavování krmné dávky bylo dříve spíše záležitostí zkušeností a orientace v tabulkových hodnotách. Dnes máme k dispozici celou řadu laboratorních analýz (NIR, in vitro degradabilita, chemické rozbory), software pro formulaci dávky, a především kvalitnější vstupní data. To vše práci významně zefektivňuje a zpřesňuje.

Na druhou stranu je dnes mnohem větší důraz na výsledky, udržitelnost, zdraví stáda i ekonomiku. Změnil se i přístup chovatelů – víc se ptají, víc přemýšlejí a očekávají individuální řešení. Náročnost tedy nezmizela, jen se přenesla z manuálních výpočtů na zodpovědnou interpretaci výstupů a důsledné sledování efektu na produkci. Často také musíme kombinovat výživové znalosti s technologickým poradenstvím, aby změny v dávce měly reálný dopad na stádo.

Takže bych řekl, že práce je dnes spíš jiná – technicky propracovanější, ale i zodpovědnější.

3.

Dopady klimatických změn vnímám každou sezónu intenzivněji – projevují se hlavně v kvalitě a stabilitě objemných krmiv. Častější výkyvy teplot, sucha a nepravidelné deště komplikují produkci a konzervaci siláží, což se následně promítá do krmných dávek. V letních měsících je navíc potřeba více řešit zahřívání TMR a pokles příjmu krmiva. V praxi se to odráží vyšším využíváním stabilizátorů, antioxidantů, nebo přípravků na ochranu jater a podporu imunity. Zároveň přibývá využívání vedlejších produktů z potravinářství a dalších netradičních surovin.

Čím déle se v oboru pohybuji, tím víc si uvědomuji, jak důležitá je schopnost přizpůsobit se podmínkám – a to nejen v teoretické rovině, ale přímo v reálných provozech. Výživa je dnes komplexní obor, který spojuje biologii, ekonomiku i udržitelnost – a právě proto mě baví.