Slintavka a kulhavka vyžaduje razantní řešení

Na podzimním semináři pro chovatele skotu v Bělčicích, který ve spolupráci s Komorou zemědělských poradců České republiky, z. s., již tradičně pořádá společnost NTG Agri, s. r. o., se hovořilo také o aktuální nákazové situaci v chovech skotu. V rámci uvedeného tématu se na šedesát účastníků chovatelského setkání dozvědělo také o slintavce a kulhavce, s jejíž eradikací se potýkali letos na jaře na Slovensku a v Maďarsku. 

S aktuální nákazovou situací v chovech skotu seznámil přítomné MVDr. Petr Václavek, Ph.D., ze Státního veterinárního ústavu Jihlava (SVÚ Jihlava). V této souvislosti vedoucí oddělení virologie samozřejmě nemohl opomenout slintavku a kulhavku (SLAK).

SLAK u našich sousedů

Za nejpravděpodobnější způsob, jak se slintavka a kulhavka (SLAK) dostala během jednoho roku na dvě místa v centru Evropy, vědci považují obchodování se zvířaty. Podezření směřuje k Turecku, kde se toto vysoce nakažlivé onemocnění se 100% morbiditou běžně vyskytuje a v aktuální době zde evidovali na pět set ohnisek SLAK.

„Původcem je virus z čeledi Picornaviridae z rodu Aphthovirus, který vytváří sedm sérotypů, a to A, O, C, SAT1, SAT2, SAT3 a Asia-1. K nákaze jsou vnímaví přežvýkavci a prasata, na která se přenáší přímo, tj. kontaktem či aerosolem, nebo nepřímo lidmi. Inkubace je od dvou dní do dvou týdnů. Co se týká klinických příznaků, pro SLAK jsou typické afty v dutině tlamy, na paznehtech a na vemenu, což je podobné jako u BTV. Proto je nezbytné provést diferenciální diagnostiku. Postižená zvířata se neléčí. Preventivní vakcinace proti slintavce a kulhavce je v Evropské unii zakázaná od roku 1992, ale při vzniku ohniska a nebezpečí rychlého šíření nákazy lze výjimečně uplatnit nouzovou vakcinaci. Protože i vakcinovaná zvířata se nakonec porazí, má tento postup své kritiky. K takzvané „bez vakcinační politice“ proti SLAK přistoupila Evropská unie proto, že její území bylo v roce 1989 již deset let prosté slintavky a kulhavky. Mnoho primárních ohnisek v 70. až 80. letech vzniklo únikem viru z laboratoře nebo použitím vakcín s nedostatečně inaktivovaným virem. Převážilo tak ekonomické hledisko vzhledem k tomu, že plošná vakcinace je dražší než tlumení ohnisek metodou „stamping-out“ (poznámka: depopulací). Problém je i v tom, že plošné očkování omezuje obchod. Navíc neexistuje univerzální vakcína a chráněnost nastupuje za jeden až tři týdny po očkování, což je dlouhá doba. Současně se zjistilo, že i vakcinovaná zvířata mohou virus dále šířit,“ konstatoval MVDr. Václavek.

Riziko nákaz se bude zvyšovat

Na Slovensku potvrdili v komerčních chovech skotu šest ohnisek, kde museli utratit více než osm a půl tisíce zvířat. V Maďarsku měli na komerčních farmách pět ohnisek a utratili bezmála osmnáct tisíc zvířat, z toho preventivně 9900 prasat na sousedících farmách. Maďarské ministerstvo zemědělství vyčíslilo škody na 25 až 26 milionů euro.

„Šíření nákaz v Evropě je výsledkem kombinace více faktorů. Arbovirům přenášeným vektory včetně tiplíků, napomáhají k šíření na nová místa klimatické změny. Je tak pravděpodobné, že se do České republiky časem dostanou další nákazy skotu. Vedle nových sérotypů bluetongue přenášejí tiplíci například také epizootické hemoragické onemocnění či nodulární dermatitidu skotu. Pro účinnou prevenci a kontrolu je nezbytná mezinárodní spolupráce, rychlá diagnostika, důsledná biosekurita a osvěta chovatelů i veřejnosti,“ uvedl na závěr své prezentace vedoucí oddělení virologie Státního veterinárního ústavu Jihlava MVDr. Petr Václavek, Ph.D.

V závěru přednášející krátce představil také nákazy, které jsou důležité z hlediska diferenciální diagnostiky nejen od slintavky a kulhavky, ale také od katarální horečky ovcí. V této souvislosti byla řeč o zhoubné katarální horečce (MCF), epizootickém hemoragickém onemocnění (EHDV), nodulární dermatitidě skotu (LSD) či Schmallenberg viru (SBV).

Více se dočtete v listopadovém čísle časopisu Náš chov.*