Menu
e-shop
Smart farming využívá tzv. chytré technologie a umělou inteligenci ke zvýšení produktivity a efektivity, ke zlepšení welfare a zdraví zvířat, ale též udržitelnosti chovu. Možnosti, jak je využívat například v chovu skotu, přibývají každým rokem a je na každém chovateli, do jaké míry je bude využívat.
Když se v posledních desetiletích minulého století začaly kravám upevňovat na končetiny první pedometry, které uměly zaznamenávat počet kroků, byl to velký přínos pro vyhledávání krav, které se svou zvýšenou (či naopak sníženou) aktivitou lišily „od průměru“. Daly se tak snáze identifikovat nejenom ty aktivnější – pravděpodobně říjící se krávy – ale i ty, u nichž se mohl rozvíjet nějaký zdravotní problém. Postupně přibývaly a přibývají další technologická vylepšení, která usnadňují a zefektivňují nejenom každodenní práci, ale i organizaci chovu a rozhodování o změnách, zootechnických či veterinárních opatřeních.
Respondéry na obojcích a následně mikročipy pod kůží či v ušní známce zjednodušily a zpřesnily identifikaci zvířete na dojírně nebo při vážení, zpřístupnily zvířatům přídavek koncentrovaného krmiva v krmném automatu a řadu dalšího. Jejich pokročilejší verze dovedly získané údaje odeslat k dalšímu zpracování a vyhodnocování, a tak stále více chovatelů využívá moderní zařízení ke sběru a zpracování dat. Papírové sešity nahradily mobily a tablety, excelové tabulky sofistikované aplikace. Nelze se tedy divit, že firmy, které se zabývají vývojem a poskytováním technologií, se snaží pravidelně přicházet s něčím novým a ještě přesnějším, protože operativní získávání a zpracování dat v reálném čase pomáhá k efektivnějšímu rozhodování, zejména v případech, kdy čas rozhoduje o úspěšnosti a nákladech – například při propuknutí a šíření onemocnění. Nelze opomenout ani to, že moderní technika stále častěji pomáhá s překonáváním problémů s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a vytrvale rostoucími náklady snad úplně na všechno. Proto se na chovech dojeného skotu stávají robotické dojírny či automatické krmné systémy spíše standardem, než aby zůstávaly pozoruhodnou výjimkou. V Kanadě dokonce fungují dojicí roboty i na vazných stájích. Avšak roboty umí nejenom dojit a krmit. Zvládnou i uklízet a podestýlat, nebo se v kombinaci s meteostanicí a souborem odpovídajících senzorů postarat o udržení vhodného stájového mikroklimatu.
Ačkoliv jsou pořizovací náklady na tyto technologie poměrně vysoké, tak zároveň pomáhají omezit starosti s nedostatkem kvalifikovaných (nebo aspoň zodpovědných) pracovníků, protože zájem o práci v zemědělství nevykazuje příznivý trend. A tak sedlákům či zootechnikům více pomáhají senzory monitorující aktivitu zvířete a další důležité parametry u zvířat i prostředí, objektivy kamer sledují porodny, odchovny, produkční stáje a další prostory na farmě, termokamery snadno a rychle najdou podchlazené či přehřáté zvíře ve stáji i na pastvině, virtuální oplocení hlídá pasoucí se stádo... Stále častěji se do vyhodnocování informací zapojuje umělá inteligence a chovatel tak může řešit „menší“ problémy, respektive přistoupit k řešení dříve, než se příliš rozvinou, a tím pádem i efektivněji. V posledních desetiletích se věnuje velká pozornost welfare hospodářských zvířat, udržitelnosti produkce a vlivu na životní prostředí, a tak se vědecké studie často ubírají tímto směrem.
