Menu
e-shop
Zvyšující se velikost vrhů je výsledkem šlechtitelské strategie, podle které jsou chovná zvířata selektována na základě jejich genetické schopnosti plodit velké vrhy. Avšak genetická selekce vede k vyššímu podílu selat narozených se sníženou úrovní fyziologické zralosti, což je v negativním vztahu k evoluční strategii, která podporuje přežití nejsilnějších jedinců.
Genetická selekce sice zvýšila celkový počet narozených selat ve vrhu, ale podíl živě narozených selat se nezvýšil přiměřeně. Odhaduje se, že z podílu mrtvě narozených selat jich 75 % uhyne během porodu, přičemž nejčastější příčinou úhynu je asfyxie (udušení).
Důležitou informací je, že většina mrtvě narozených selat uhyne během porodu, i když na začátku porodu jsou zdravá. V této oblasti existuje obrovský potenciál pro zlepšení.
Jedním z největších problémů je velká variabilita hmotnosti selat v rámci vrhu. Nízká hmotnost selat při narození je rizikovým faktorem kvůli nízkému příjmu kolostra a zvýšené pravděpodobnosti úhynu. Důležité není jen přežití těchto malých selat, ale také to, jak je přimět k efektivní ekonomické produkci a jak zabezpečit, že vývoj jejich svaloviny bude ideální pro kvalitu výrobků, kterou požaduje spotřebitel.
Porodní hmotnost selat významně ovlivňuje jejich přežití a růst až do porážky. Četné studie ukázaly, že selata s porodní hmotností od jednoho kilogramu mají 94 % šanci na přežití, oproti 50% přežití selat lehčích než jeden kilogram. Navíc selata s porodní hmotností 1,5 kg jsou ve věku devíti týdnů v průměru o čtyři kilogramy těžší než jejich vrstevníci s hmotností pod jeden kilogram, a porážkové hmotnosti dosahují o týden dříve.
U vysoce plodných prasnic je častý výskyt selat s určitým stupněm vývojového handicapu. Vada, označovaná jako IUGR (z angl. Intra Uterine Growth Restriction), je zapříčiněna konkurencí mezi embryi o endometriální povrch během prvního měsíce březosti. Selata, jejichž placenta měla omezený prostor pro růst, mají specifický delfínovitý tvar hlavy, protože vývoj plodu upřednostňuje růst mozku před jinými vnitřními orgány. Výskyt selat s touto vadou je častější u vrhů s více než 18 narozenými selaty, avšak nedávné hodnocení v Dánsku ukázalo, že až 29 % selat bylo mírně postiženo omezením růstu v děloze.
Kolostrum (mlezivo) je rozhodující složkou výživy selat, kterým dodává živiny, mateřskou imunitu a mnoho bioaktivních prvků důležitých pro vývoj tkání a orgánů. Prokázalo se, že množství přijatého mleziva ovlivňuje mortalitu selat před odstavem, která je u selat konzumujících nedostatečné množství mleziva ve srovnání se selaty s optimálním příjmem mleziva čtyři až pětkrát vyšší. Odhaduje se, že minimální množství mleziva potřebného k přežití je alespoň 30 % živé hmotnosti selete a že více než třetina selat trpí nedostatkem mleziva.
Dalším problémem je obsah protilátek v mlezivu, který rychle klesá po narození prvního selete, rychlostí asi o 50 % během šesti hodin. Koncentrace protilátek však nesouvisí s velikostí vrhu a je nedostatečná u soudobých vysoce plodných prasnic. Doporučený příjem mleziva je 250 g/sele. Jestliže prasnice produkují průměrně 3,5 kg mleziva a mají 16 a více selat ve vrhu, dochází k rozdílu mezi produkcí mleziva a očekávanou optimální potřebou pro selata. Navíc obsah protilátek v mlezivu prasniček je výrazně nižší než u prasnic. Proto kvalitní péče o selata vychází ze sledování výnosu mleziva a hmotnosti selat.
Vitalita selat ovlivňuje schopnost konkurence o struky na vemeni, začátek sání a udržení tělesné teploty. Výzkum ukázal, že selata, která začala sát do 30 minut po porodu, měla předčasný úhyn 6 % ve srovnání s 21 % úhynem selat, která sála až za hodinu po porodu. Prokázalo se, že přidušení selat během porodu negativně ovlivňuje začátek příjmu mleziva. Zatímco udušení je běžnou příčinou mrtvě narozených selat, mírné přidušení ohrožuje vitalitu a celoživotní užitkovost selat.
Novorozená selata jsou velmi citlivá na podchlazení. Selekce na libové maso snížila fyziologickou zralost selat. To mělo za následek sníženou vitalitu a termoregulační schopnost novorozených selat. Termoregulační mechanismus je důležitější pro přežití selat s nízkou porodní hmotností, protože tepelné ztráty na jednotku tělesné hmotnosti jsou nepřímo úměrné velikosti těla.
Nové technologie pro řešení problému s laktační kapacitou prasnic umožňují dočasně zvýšit kapacitu mléka pro porodní kotce. Podstatou této myšlenky je uživit všechna selata pomocí automatického dávkovače tekutých krmiv. Krmicí flexibilní automat zásobuje krmítka mlékem ve frekvenci jako prasnice a může sloužit dvěma prasnicím současně. Jeden vrh selat může být rozdělen mezi dvě další prasnice s krmicím automatem a prasnice může být uvolněna, aby pomohla ostatním. V daném případě není žádná prasnice vyřazena z jejího produkčního cyklu, protože dělá to, co by dělala stejně.
Více informací najdete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který vychází v listopadovém čísle časopisu Náš chov.
