Menu
e-shop
Pod vrcholky malebných Slezských Beskyd, ale ve velmi specifické oblasti charakteristické hustou zástavbou, v blízkosti Třince, se rozprostírá Ranč Karpentná. Ekologickému hospodaření na 60 hektarech půdy, krajinotvorbě, chovu masného skotu a amerických plemen koní se tu věnuje za pomoci svých rodičů Petr Křižánek s manželkou Terezou a dětmi Víťou a Emily. Ty v sobě geny po rodičích rozhodně nezapřou. Farma disponuje pastevním a boxovým ustájením, venkovní pískovou jízdárnou a nabízí i výcvik koní a jezdců. Nechybí ani prodej hovězího masa koncovým zákazníkům, v plánu je otevření prodejny s farmářskou produkcí přímo v prostorách ranče.
Těšínské Slezsko, kde již několik desetiletí hospodaří v oblasti Třineckých železáren v obci Karpentná rodina Křižánkových, se vyznačuje specifickým historickým vývojem. Tradiční způsob obživy obyvatel, kterým v minulosti bylo především pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor, ale i lesní práce, poněkud ustoupil zprůmyslněním zdejší oblasti. V jižní části regionu se tak stalo roku 1839 založením železáren v Třinci, na severu pak hlavně vlivem těžařství. Původní způsob obživy se pro mnohé dělníky stal už jen doplňkovou činností, rozšířil se počet kovozemědělců. Prolínaly se zde české i polské vlivy a před i v průběhu 2. světové války i výrazný vliv německý. V české části Těšínska dodnes hraje významnou úlohu polská národnostní menšina. Je zde poměrně hodně rozšířené tzv. goralské nářečí.
Vznik dnešní moderní ekofarmy, která navázala na tradici zemědělského statku původních majitelů, se datuje k roku 1991. Tehdy rodiče pana Křižánka zakoupili od rodiny původního majitele půdu, která jí byla v restituci navrácena, a to necelých 20 hektarů, a s nadšením začali hospodařit.
„Manžel sice pochází z města, sem na statek se přiženil a původní profesí je instalatér, ale poradit si umí jako rozený sedlák. Možná je to i tím, že mu v žilách koluje selská krev po prarodičích, kteří hospodařili ve vedlejší vesnici, a jeho to už od dětství k zemědělství táhlo. Však už za minulého režimu jsme tu spolu chovali ovce, nutrie a pár prasat a rozhodnutí, že začneme se sedlačinou, bylo hlavně z jeho hlavy,“ usmívá se Uršula Křižánková.
„Ačkoliv prvotním záměrem mých rodičů v počátcích soukromého hospodaření byl chov masného skotu plemene hereford za účelem prodeje masa, tzv. baby beef, pro gastronomické účely, neměl tenkrát o tuto produkci nikdo zájem. Proto bylo nutné změnit zaměření farmy na chov mléčných krav a prasnic,“ vysvětluje Petr Křižánek.
Původně plánovým směrem se nejen z důvodu dlouhodobých problémů s odběrateli mléka začala farma postupně ubírat roku 2003, kdy se po získání zkušeností v zahraničí vrátil domů dnešní hospodář Petr Křižánek.
„I u nás začala být v té době konečně poptávka po kvalitním hovězím mase, a tak jsme postupným křížením původních mléčných krav s různými plemeny masných býků vytvořili stádo, které dnes čítá 160 zvířat, z toho 70 matek, plemen blonde d´Aquitane, parthenaise, ale i kříženců,“říká farmář.
Chov je zapojen do kontroly užitkovosti, a kromě produkce plemenných zvířat prodávají Křižánkovi část býčků jako zástav, zásadním zdrojem příjmů farmy je ale prodej vyzrálého hovězího masa koncovým zákazníkům.
„Naším cílem není kvantita, ale kvalita s finalizací produkce. Nebavilo by nás jen odvézt zvířata na jatka. Když máme zpětnou vazbu od spokojených zákazníků, dává to naší práci a zvolené cestě hlubší smysl a význam,“ shodují se manželé Křižánkovi.
