Chování prasnic po otevření dočasné klece

Porodní klece jsou v chovu prasat dlouhodobě diskutovaným tématem. Zajišťují sice bezpečí selatům, ale za cenu omezení pohybu prasnice. Nové výzkumy však ukazují, že i bez trvalé fixace prasnice a při správné technologii a konstrukci ustájení s ochrannými prvky, může být dosaženo lepšího welfare.

Používání porodních klecí je v komerčním chovu prasat stále běžnou praxí, přestože z pohledu welfare představují jeden z nejproblematičtějších prvků ustájení. Klec sice omezuje riziko zalehnutí selat, ale zároveň zásadně omezuje přirozené chování prasnice, zejména možnost pohybu, kontaktu s mláďaty a termoregulace. V posledních letech proto roste zájem o dočasné klece (angl. temporary crating systems), které kombinují výhody ochrany selat s lepší pohodou prasnic.

Otevření klecí

Přesto zůstává otázkou, zda otevření klece nezvyšuje riziko úhynu selat a jak mohou konstrukční prvky, jako např. šikmé stěny, toto riziko ovlivnit. Výzkum probíhal na experimentální farmě Výzkumného ústavu živočišné výroby v Netlukách. Do studie bylo zařazeno 19 prasnic kříženců Large White × Landrace, které porodily ve speciálně upravených kotcích WELLUP o ploše 6,5 m². Každý kotec byl vybaven klecí, kterou bylo možné po třech dnech po porodu zcela otevřít. Po otevření měla prasnice k dispozici více než dvojnásobný prostor. Součástí kotce byla šikmá stěna (angl. slope wall), jejímž cílem bylo omezit riziko zalehnutí selat a zároveň nabídnout prasnici oporu při uléhání. Chování prasnic bylo zaznamenáváno kamerovým systémem během tří období, a to třetí den po porodu (24 hodin před otevřením klece), 4.–5. den po porodu (24 hodin po otevření klece) a 25. den po porodu. Sledovalo se především, jak často prasnice lehají, zdali využívají oporu a v jakém místě kotce. Dále, kde se v průběhu uléhání vyskytují selata, a zdali došlo během uléhání k zalehnutí matkou. Výsledky ukázaly, že po otevření klece se způsob chování změnil. Prasnice využívaly opory méně často, ale riziko zalehnutí selat se nezvýšilo. Před otevřením klece se prasnice opíraly zhruba v 70 % případů uléhání, po otevření to bylo asi 60 %, a na konci laktace kolem 65 %. Šikmá stěna byla po otevření využívána velmi málo, z původních 56 % případů klesla na méně než 20 %. Úhyn selat byl minimální, ze všech sledovaných případů došlo k fatálnímu zalehnutí pouze čtyř selat z 219, přičemž dvě uhynula na následky zalehnutí matkou ještě před otevřením klece. Zajímavé bylo i chování prasnic po otevření. Docházelo k častějšímu uléhání uprostřed kotce bez opory, což bylo dříve považováno za rizikovou pozici hlavně první tři dny po porodu ve volném ustájení. V této studii se však ukázalo, že prasnice v otevřeném prostoru uléhají pomaleji, opatrněji, často se před ulehnutím rozhlédnou a přizpůsobí pohyb poloze selat. Rovněž se změnila orientace hlavy prasnic. Po otevření klece více směřovaly hlavu směrem k hnízdu se selaty, což odpovídá přirozenému mateřskému chování.. Taková poloha usnadňuje kontakt se selaty, kontrolu jejich pohybu i komunikaci. Po otevření klece se zvýšila i aktivita selat. Zpočátku trávila většinu času v ohřívaném hnízdě, ale postupně se častěji pohybovala v blízkosti matky. Na 25. den po porodu se více než polovina selat pohybovala mimo hnízdo, aniž by to vedlo k nárůstu případů zalehnutí. Výsledky jasně ukazují, že otevření dočasné klece po třetím dni laktace, nezvyšuje riziko úhynu selat, ale současně zlepšuje welfare prasnic. Prasnice s možností volného pohybu více interagují se selaty, chovají se více přirozeně a lépe přizpůsobují své pohyby při uléhání. Z pohledu konstrukce porodních kotců se ukazuje, že prasnice nepreferuje speciální šikmé stěny. Pro praxi to znamená, že důležitější než přidávání složitých konstrukčních prvků, je promyšlené uspořádání prostoru. Porodní kotec by měl prasnici umožnit dostatečně se otočit a pohodlně si lehnout, zároveň by měl být zřetelně oddělený prostor pro hnízdo selat. Klíčový je také vizuální kontakt mezi matkou a mláďaty, který napomáhá přirozenému chování a lepší orientaci prasnice při pohybu.

Závěr

Krátkodobá fixace prasnice v kleci během prvních tří dnů po porodu tak poskytuje ochranu v nejkritičtějším období, zatímco následné otevření klece umožňuje přirozené projevy chování a lepší psychickou pohodu. Dočasné klece tak mohou být vhodným přechodným řešením mezi klasickými porodními klecemi a zcela volným systémem ustájení s výhodami pro welfare i životaschopnost vrhu.

Ing. Veronika Sekyrová, doc. Ing. Helena Chaloupová, Ph.D., doc. Dr. agr. Gudrun Illmann, Česká zemědělská univerzita v Praze. FAPPZ, Katedra etologie a zájmových chovů, Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze, Oddělení etologie

Podrobněji v NCH 12/2025.*