Menu
e-shop
Náš lidský pohled na spokojenost či nespokojenost koně se může od vnímání koněm dramaticky lišit. Často do chování a potřeb koní promítáme sebe, nebo welfare zužujeme pouze na dobrou péči. Rovněž „opak týrání“ není úplně šťastná definice pohody. Netýrat je podmínka nutná, nikoli postačující. Zajištění fyzické pohody je dnes již požadovanou samozřejmostí.
Slovo welfare se začalo používat před sto lety, intenzivněji v 60. letech minulého století, kdy byl svět šokován popisem životních podmínek hospodářských zvířat v knize Ruth Harrisonové Animal Machines. Britská vláda poté založila tzv. Brambellovu komisi, jež formulovala pět oblastí, posléze známých jako 5 svobod, jejichž naplnění zaručuje kvalitu života zvířat chovaných v lidské péči. Od té doby se mnohé změnilo, veškeré současné koncepce hodnocení pohody zvířat však více či méně vycházejí z oněch 5 svobod, základních stavebních kamenů welfare.
Svoboda od žízně, hladu a podvýživy.
Svoboda od nepohodlí.
Svoboda od bolesti, zranění a nemoci.
Svoboda uskutečňovat přirozené chování.
Svoboda od strachu a utrpení.
Tři oblasti přímo souvisejí se záchovou a fyzickým prospíváním jedince, a jejich narušení vede ke špatnému tělesnému stavu, případně smrti:
Výživa a krmení (s důrazem nejen na živiny a množství, ale i na techniku krmení).
Fyzické prostředí (ustájení, prostor, teplotní komfort apod.; někdy sem bývá řazeno i sociální prostředí, tedy zajištění společnosti jiných koní).
Zdraví (vč. například následků nepadnoucí výstroje a poškozujícího tréninku).
Behaviorální interakce– souvisí zejména s kognitivními funkcemi zvířete a zahrnuje jeho chování vůči vnějšímu světu, tj. jeho aktivní interakce s prostředím, jinými zvířaty a člověkem.
Mentální stav zvířete, který je výslednicí spolupůsobení vjemů z dříve jmenovaných čtyř oblastí, osobnostních vlastností zvířete, předchozích zkušeností a životní etapy (věk, mateřství, sportovní využití apod.). Opět doklad, že netýrat samo o sobě nezaručuje
V této oblasti dnes bývá větší problém s technikou krmení než složením krmné dávky. Kůň potřebuje průběžně přijímat objemové krmivo, po 3 až 4 hodinách pociťuje hlad. Stále běžné zakrmování sena. Častým problémem koní je obezita. Koně jsou nezřídka krmeni na podstatně větší výkon, než podávají, nebo tráví čas na příliš kvalitní pastvě. Majitelé také často podléhají líbivému, ale biologicky neopodstatněnému marketingu. Koně pak v dobré víře a přesvědčení sytí krmivy a doplňky, jejichž účinnost se míjí s potřebami koně.
Bezpečné fyzické prostředí a omezení rizika zranění bývá považováno za samozřejmé a často je dobře zajištěno. Vzorná péče a útulné prostředí je synonymem dobrého koňáka v tradičním pojetí. Koně snášejí lépe zimu než vedro. Některé chovy neumožňují koním volný pohyb a sociální kontakt. Striktně vzato tak naplňují definici týrání koně. Z hlediska sociálního prostředí se v chovech a stájích potkáváme se dvěma extrémy: 1) sociální deprivace (nemožnost kontaktu, držení koně v sociální izolaci), a 2) sociální frustrace (pobyt v nevyhovující společnosti, koně si „nesednou“).
Na zdraví jezdeckých koní se často podepisuje nepadnoucí výstroj (sedlo, udidlo), a „nadbytečná“ výstroj a pomůcky (pomocné otěže, vyvazovací systémy, nekorektní používání ostruh, udidel a biče). Do výcviku koně nepatří násilné a zdraví ohrožující praktiky (vynucené pozice těla, naučená bezmocnost apod.).
Lékem na leccos je dobrá znalost a využití teorie učení v praxi.
Častým důsledkem nevhodných životních podmínek je výskyt stereotypního chování, a někdy bohužel také sebepoškozování. V dnešním pojetí se v této doméně welfare zdůrazňuje možnost aktivního přístupu koně ke svému okolí – uplatnění činorodosti a kognitivních funkcí, zachování alespoň částečné možnosti rozhodování a kontroly nad tím, co se s koněm děje. V České republice je dosud plně nevyužit koncept tzv. aktivních stájí.
Mentální stav koně odráží spokojenost či nespokojenost s naplněním všech čtyř předchozích oblastí. A také personalitu (osobnostní vlastnosti, temperament), předchozí zkušenosti, životní etapu (věk, mateřství, pracovní využití) atd. I koněm „cloumají“ emoce a další stavy, které ovlivňují chování i fyziologii. Člověk je součástí životního a sociálního prostředí koně. Někdy jsou však koně spíše „rukojmím“ nevzdělanosti a nepatřičných emocí a očekávání člověka než šťastným atletem a spokojeným parťákem. Situaci rozhodně neprospívá například nedávné nepříliš důstojné licitování zástupců Mezinárodní jezdecké federace (FEI), jak přistupovat k soutěžící dvojici, když se na koni objeví stopy krve. Rozporuplnou ukázkou sportovního nadšení a deklarovaného partnerského vztahu mezi jezdcem a koněm je letošní vítěz nejtěžšího kontinentálního překážkového dostihu, jenž do cíle dorazil zjevně na pokraji vyčerpání a se zkrvavenou hubou. Welfare bude vždy kompromisem možného.
při příchodu do stáje nebo třeba po ježdění koně chvíli drbejte tam, kde to má rád. Doc. Ing. Jitka Bartošová, Ph.D., Oddělení etologie, VÚŽV, v. v. i., Praha-Uhříněves, Katedra etologie a zájmových chovů, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze, Odborná sekce welfare koní, Česká hiporehabilitační společnost.
Podrobněji v NCH 1/2026.
