
Na straně jedné se v chovu slepic můžeme setkat s „návratem k tradicím“, kdy se hejna objevují na zahradách a dvorcích. Současně však vědecké týmy pátrají po nových možnostech, jak zintenzivnit „průmyslový“ chov, např. prodloužením reprodukčních schopností slepic brojlerového typu. Chov tzv. drobných hospodářských zvířat, jako jsou drůbež či králíci, a alespoň částečné samozásobení bývaly naprosto běžnou součástí života na venkově, ale i ve městech.
S rozvojem velkochovů, supermarketů a celoroční dostupnosti relativně levných potravin z celého světa však drobnochovatelství a snahy o samozásobení ztratily na přitažlivosti. Ze dvorků a zahrad zmizely nejprve ty větší druhy (ovce, kozy, prasata), pak i časově a prostorově „náročnější“ králíci. Aspoň ta drůbež se na mnoha místech jakž takž udržela do současnosti. V posledních desetiletích dokonce začala nacházet i nové příznivce o domácí chov.
Slepice byly po staletí a v mnohých zemích stále jsou typickou součástí venkovských a mnohde i městských dvorků a zahrad. Pomalu se vracejí i na ty české a stále častěji se na trhu objevují knihy, které se chovu slepic a další drůbeže věnují nejenom z toho čistě pragmatického hlediska, ale zohledňují i welfare a vztah mezi chovatelem a zvířaty. Zvýšený zájem o etický přístup mají nejenom spotřebitelé, ale bývá poměrně častý též u malochovatelů či samozásobitelů, kteří svým užitkovým zvířatům věnují patřičnou péči a k jejich welfare a využití produktů z nich přistupují s respektem.
Proč vlastně k této „renesanci“ domácího chovu slepic dochází? Spotřebitelé častěji dávají přednost vejcím z tzv. volného chovu, protože jsou vnímána jako přirozenější, etičtější a bezpečnější. Nicméně nárůst počtu slepic v drobnochovech naznačil stoupající nedůvěru ke komerční produkci potravin. Z vyjádření účastníků studie pak bylo zřejmé, že při domácím chovu mají jistotu, že vajíčka, která konzumují jsou skutečně z volného chovu a nemusí tak řešit zmatek a kontroverze spojované s australskými standardy pro označování vajec z volného chovu. To by podle vědců mělo apelovat na instituce, které jsou za tento trend svým způsobem odpovědné, a jejich výzkum by tak mohl mít i politické důsledky, zejména v oblasti biologické bezpečnosti potravin a dobrých životních podmínek zvířat, třeba právě kvůli nedostatečné veterinární péči, kterou mají slepice v domácích chovech.
Metformin je humánním lékem tzv. první volby pro léčbu cukrovky 2. typu a používá se též k léčbě syndromu polycystických ovárií (PCOS). Tak co by mohl mít společného s drůbeží? Vědci na Penn State University zjistili, že metformin může pomoci slepicím snášet více vajec, resp. zůstat plodnými i ve vyšším věku (samozřejmě adekvátně k obvyklé délce produktivního života nosnice). Krom toho vědci zjistili i jakým způsobem metformin působí.
Slepice brojlerového typu byly desítky let cíleně selektovány a šlechtěny k tomu, aby jejich potomstvo rychle rostlo a dosáhlo jatečné hmotnosti v co nejkratším čase a při co nejnižších nákladech, aby se dokázala uspokojit stoupající celosvětová poptávka po cenově dostupném kuřecím mase.
Je tu však problém. Mimo poměrně krátký generační interval, což se při šlechtění a chovu hodí, dochází u slepic s věkem (a to již většinou po roce) k rapidnímu poklesu jejich schopnosti snášet, což výrazně omezuje dobu, po kterou je jejich chov efektivní. Tento pokles produkce dostatečného množství vajíček s adekvátní oplozeností. Vědci z Penn State University skupině slepic denně po dobu 40 týdnů malou dávku metforminu a získali podle jejich vyjádření pozoruhodné výsledky. Slepice snášely více oplozených vajec, měly nižší podíl tělesného tuku a byly u nich zjištěny lepší hladiny reprodukčních hormonů než u těch, kterým lék podáván nebyl.
Následně se vědci detailněji zabývali tím, co se přesně děje v organismu ptáků a odpověď našli v játrech, která hrají klíčovou roli v reprodukci ptáků, protože se v nich tvoří prekurzory vaječného žloutku. Metformin v podstatě pomohl „starším“ slepicím zůstat metabolicky zdravějšími, což jim umožnilo prodloužit období produkce vajec i ve věku, kdy už u nich obvykle dochází k výraznému poklesu snášky.
Prodloužením produktivního života slepic ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech by mohlo dojít ke zpomalení frekvence potřeby obměny hejna, zlepšení welfare a zvýšení efektivity – a to vše díky použití cenově dostupného a bezpečného preparátu.Ale je to skutečně ta cesta, kterou by se mělo zemědělství, resp. produkce drůbežího masa vydat?
Ing. Anna Mikšovský Marcinková + plus foto
Podrobněji v NCH 2/2026.