Nová metoda hodnocení stravitelnosti bílkovin v krmných dietách pro prasata

Přesné hodnocení stravitelnosti krmiv je zásadní pro optimalizaci výživy zvířat, snižování nákladů na krmiva a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí. K tomuto účelu se využívají dva základní přístupy: in vivo (přímé stanovení u živého zvířete) a in vitro (laboratorní simulace trávicích procesů). Metody in vitro představují rychlou, ekonomicky efektivní a eticky přijatelnou alternativu k pokusům na živých zvířatech, jejich přesnost a predikční hodnota však musí být ověřena porovnáním s výsledky získanými in vivo. Nedávné studie ukazují, že in vitro stravitelnost u mnoha krmných surovin často dobře koreluje s výsledky in vivo, zejména při použití vícestupňových enzymatických protokolů, které věrně napodobují podmínky v trávicím traktu.

V současnosti neexistují jednotné standardy pro metody hodnocení stravitelnosti in vivo ani in vitro. Oba přístupy mají své výhody, omezení i metodologické rozdíly, a proto jsou používané postupy často upravovány a modifikovány v závislosti na konkrétním cíli studie.

Cílem studie specialistů z oddělení chovu prasat Kostelec nad Orlicí VÚŽV, v. v. i., bylo stanovit stravitelnost bílkovin u dvou kukuřičných surovin v krmných dietách pro prasata, identifikovat mezi nimi rozdíly a ověřit, že použité technologie zpracování kukuřice zvyšují stravitelnost kukuřičných bílkovin a jsou nákladově efektivní. Současně i vyhodnotit účinnost in vitro experimentů pro předběžný screening krmných surovin před jejich potvrzením in vivo.

Materiál a metodika

Studie byla provedena na deseti přeštických prasatech, kterým byly podávány dva typy kukuřičného krmiva, respektive šrotovaného kukuřičném zrna (K1) a kukuřičné vločky (K2), které krátkodobě napařované a následně sešrotované. Obě krmiva byla podávána po dobu sedmi dní. Stravitelnost kukuřice byla hodnocena pomocí in vivo a in vitro metod. Stravitelnost in vivo byla vypočítána s využitím markeru nerozpustného v kyselině chlorovodíkové. Jako nestravitelný marker byla také použita acidodetergentní hrubá bílkovina (ADICP) a stravitelnost in vivo byla dále stanovena z hodnot standardizované precekální stravitelné hrubé bílkoviny (pcdCP). Složení kukuřice a vzorků výkalů bylo určeno v souladu s ISO standardními metodami pro krmiva pro zvířata. Dusíkaté látky byly stanoveny s využitím analyzátoru Kjeltec Auto 1030 (FOSS Tecator AB, Hoganas, Švédsko). Pro simulaci in vitro jednorázové enzymatické (žaludeční) stravitelnosti byl použit prasečí pepsin v inkubátoru se vzorky kukuřice při 37 °C po dobu 60, 120 a 240 minut. Dusík v reziduích byl stanoven Kjeldahlovou metodou. Data byla analyzována v Excelu s využitím standardních statistických funkcí (směrodatná odchylka, t-test).

Závěr

Studie prokázala, že ačkoli obě kukuřičné suroviny měly téměř identické chemické složení včetně nestravitelných markerů, jejich nutriční hodnotu nelze plně posoudit pouze na základě analýzy složení. Stravitelnost bílkovin in vivo se mezi vzorky významně nelišila, avšak in vitro pepsinová stravitelnost ukázala významný rozdíl během 100 až 150 minut inkubace. Kinetický model stravitelnosti lze integrovat do testovacího cyklu, čímž se dosahuje vyšší citlivosti laboratorního modelování a zohledňuje se vliv technologických procesů.

In vivo studie na prasatech zůstávají nezbytné pro získání definitivních hodnot stravitelnosti, avšak dobře validované in vitro modely mohou představovat účinný, etický a efektivní doplněk pro predikci stravitelnosti a předběžný screening krmiv a krmných surovin před jejich potvrzením in vivo. In vitro experimenty mohou napomoci urychlit testování krmných surovin a zlepšit efektivitu využití surovin a ingrediencí v živočišné výrobě, minimalizovat překrmování a vylučování živin, čímž se snižují emise skleníkových plynů a environmentální dopad chovu prasat při zachování zdraví a pohody zvířat.

Více se dočtete v článku Dr. Svitlany Karvanové, který najdete v březnovém čísle časopisu Krmivářství.*