Extenzivní travní porosty neplní jen ekologické funkce

Trvalé travní porosty jsou jedním z nejrozšířenějších a nejdůležitějších ekosystémů na Zemi. Otevřená krajina s rozsáhlými zelenými plochami luk a pastvin pokrývá nejenom více než čtvrtinu celého povrchu souše, ale také ukládá nejméně třetinu suchozemského uhlíku, je klíčová pro produkci potravin a na relativně malé ploše může být mimořádně druhově bohatá.

Měnící se klima a s tím související změny průběhu počasí a intenzity některých jevů ovlivňují biodiverzitu a produktivitu všech ekosystémů, tedy i luk a pastvin. Porosty, jež jsou „optimalizované“ pro dosahování vysokých výnosů, reagují zejména na delší období sucha mnohem citlivěji než extenzivněji využívané louky a pastviny. To může mít podle vědců výrazné ekonomické důsledky zejména pro ty zemědělce, kteří s takovými vysoce intenzivními systémy pracují.

Změny, které přináší problémy

Trvalé travní porosty na celém světě ohrožují především dvě environmentální změny. Zejména v Evropě bývaly v posledních několika desetiletích trvalé travní porosty mnohem silněji hnojeny, častěji sečeny a intenzivněji spásány. Zemědělci navíc k dosévání či obnově používali jen poměrně úzkou skupinu travních druhů a jejich variet, které slibovaly obzvláště vysoký výnos. Jenže taková intenzifikace využívání půdy zásadně ovlivnila druhové složení a environmentální funkčnost luk a pastvin. Když se k tomu přidaly změny průběhu počasí a intenzitě některých meteorologických jevů, tak na sebe problémy nenechaly dlouho čekat. Výrazné teplotní výkyvy či prodloužení období s vysokými teplotami, posun v sezónním rozložení a intenzitě srážek, vč. nárůstu hydrologických extrémů (např. přívalových srážek, dlouhého období sucha). Tyto změny jsou obecně považovány za silné hrozby pro stávající (a zejména ty nějakým způsobem narušené) ekosystémy. Zatím však nikdo přesně neví, co se skutečně stane, když se spojí a začnou vzájemně posilovat.

Biodiverzita a produktivita

Zemědělci si jsou poměrně rychlé degradace původně vysoce výkonných travních porostů vědomi, a proto také obvykle počítají s tím, že musí v určitých intervalech pozemek odpovídajícím způsobem ošetřit (orba, herbicidy atd) a znovu osít. Nicméně změny teplotních a srážkových poměrů mohou tuto potřebu obnovy urychlovat a přinášet s sebou stále vyšší náklady. Krom toho se zemědělci, kteří se při produkci objemných krmiv spoléhají pouze na intenzivní travní porosty, mohou za takových podmínek potýkat s horší plánovatelností produkce objemných krmiv, a nést tak větší ekonomické riziko. Může se totiž dost dobře stát, že několik let bude všechno probíhat bez problémů a srážky v odpovídající fázi růstu budou dostatečné. Ale také může po sobě následovat několik nepříznivých let – ať už s příliš nízkými srážkovými úhrny, nebo s nevhodnou distribucí srážek v průběhu roku a o potíže bude postaráno. Přitom je vcelku lhostejné, zda se tyto jevy přičtou klimatické změně či čemukoliv jinému, ale v každém případě omezení předvídatelnosti může i velmi výrazně ohrozit produkci objemného krmiva a efektivitu chovu. Oproti tomu mohou odolnější extenzivní louky a pastviny nejen významně přispět k zachování biodiverzity, ale také pomoci stabilizovat produktivitu trvalých travních porostů a zlepšit předvídatelnost výnosů biomasy a kvality krmiva.

Biodiverzita a zdraví půdy

Jelikož trvalé travní porosty sloužící k pastvě hospodářských zvířat reprezentují poměrně velkou část britského venkova, bývají považovány za životně důležité ekosystémy pro venkovské komunity a jejich zemědělskou produkci. Nicméně tato půda by neměla být vnímána pouze jako prostředek k získávání potravin, protože již nejedna studie poskytla důkazy o tom, jak zásadním faktorem se intenzita produkce jeví při snahách o zlepšení zdraví půdy, zvýšení biodiverzity a stability ekosystémů. Trvalé travní porosty s různými kvetoucími rostlinnými druhy, jež jsou schopné dosahovat vyššího vzrůstu, spojovány s opatřeními, která mají za cíl zlepšení ukazatelů v oblasti zdraví půdy, jsou prospěšné nejenom pro opylovače, ale též pro další živočišné druhy (od mikroskopických, po ty viditelné pouhým okem) na povrchu půdy i pod ním. Takový bohatý „mini“ život může dále podporovat drobné savce a ptactvo, ale též šelmy a dravce. Někteří zemědělci účastnící se studie prý vědcům sdělili, že vlastně poprvé pozorovali na svých polích hraboše a myši.

Ing. Anna Mikšovský Marcinková+ foto

Podrobněji v NCH3/2026.