Napájecí voda a změna klimatu

Dopady globálního oteplování na dostupnost vody budou mít v nejbližší budoucnosti významný vliv na postupné změny v živočišné i rostlinné výrobě, které budou směřovat k produkci komodit živočišného i rostlinného původu s nižší spotřebou vody. Hospodářská zvířata spotřebovávají jednu třetinu všech vodních zdrojů, zajištění dostatečného množství kvalitní napájecí vody tak bude základní podmínkou pro udržení jejich dobrého zdravotního stavu a užitkovosti.

Využívání vody v živočišné výrobě by mělo být považováno za nedílnou součást hospodaření se zemědělskými vodními zdroji. Na produkci jednoho kilogramu hovězího masa se spotřebuje 550 až 700 litrů vody, u vepřového masa je to 450 litrů vody a u kuřecího masa 300 litrů vody. Přitom nejvíce vody se spotřebuje pro napájení zvířat a sanitaci stájí, včetně technologických systémů, a na chlazení.

Všechna chovaná zvířata musí mít zajištěn volný přístup k napájecí vodě v kvalitě vody pitné, ve výjimečných případech vody napájecí, po celých 24 hodin v adlibitním množství. Spotřeba vody pro napájení hospodářských zvířat v průběhu různých makroklimatických období roku mění. Obecně platí, že při vyšších teplotách prostředí, tj. nad 26 °C, se průměrná spotřeba vody zvířaty zvyšuje až na trojnásobek.

Množství přijaté vody je dále ovlivněno druhem a věkovou kategorií zvířat, počtem zvířat, možností přístupu k napájecím místům, ale i průtokem vody v napájecím systému.

Prevence ztrát vody

Prevence přímých ztrát vody spočívá v optimalizaci pracovních postupů, zabránění úniku vody z napájecího systému a ve využívání recyklace. Například dešťová voda svedená ze střech na farmě do podzemních rezervoárů může v chovech prasat pokrýt až 25 % spotřebu vody. Stejně tak je možné opakovaně používat vodu z deskových chladičů.

Prevence nepřímých ztrát vody je potom zaměřena na optimalizaci konverze krmiva (šlechtění zvířat na efektivitu konverze krmiva pomáhá snížit náklady na krmivo v průměru o deset procent), optimalizovanou produkci plodin s maximálním využitím dešťové vody k zavlažování a cíleným doplňováním chybějících živin na základě analýzy živin v půdě.

A v neposlední řadě i šetrnému využívání půdy, které nejsou vhodné pro pěstování plodin. Například využívání mokřadů zvířaty méně poškozuje biologickou rozmanitost (biodiverzitu) než jejich odvodňování za účelem přeměny na ornou půdu. Na druhé straně je ovšem nutné mít na zřeteli potenciální riziko přežívání vývojových stádií parazitů a vektorů v mokřadech.

Více se dočtete v článku doc. MVDr. Pavla Nováka, CSc., který najdete v květnovém čísle časopisu Náš chov.