Také dojicí roboty vyžadují adekvátní management

Umožnit každé krávě dosáhnout svého potenciálu je cílem každého chovatele, ale ne vždy se to daří úplně snadno. V případě dojicích robotů je důležité, aby bylo stádo z hlediska produkce a dalších charakteristik co nejvyrovnanější. Zavádění automatizovaných dojicích systémů (AMS, dojicích robotů) začalo před téměř 30 lety a jasnou výhodu představovala redukce nároků na pracovní sílu a organizaci práce. Nicméně první výzvou při jejich implementaci do provozu bylo: Jak krávy přimět k tomu, aby se chodily samy dojit?

Chovatel by měl mít představu o tom, kolik mléka může robot za den získat. Průměrná produkce na robota se udává 1500 až 2200 kg mléka za den, přičemž skutečná výše závisí nejenom na počtu krav ve skupině a jejich užitkovosti, ale také na využití kapacity robota, jež vychází z průměrného počtu dojení a délky jednotlivého dojení (což je doba od chvíle, kdy kráva vstoupí do boxu, do okamžiku, kdy je box připraven na další krávu). Zároveň je nutné počítat s tím, že ani robot nepracuje 24 hodin denně. I on potřebuje „čas na odpočinek“, respektive operátoři a údržbáři na jeho očistu a údržbu, která závisí dle rozsahu prací, ale v průměru se pohybuje mezi 1 a 1,5 hodinou za den. Nejčastěji se udává, že robot za den zvládne mezi 50 až 65 dojnicemi. Nicméně je lepší počítat s určitou rezervou, protože ne každá kráva optimálně spolupracuje. Příliš „napjatý rozvrh“ (např. při vyšším počtu krav v sekci) může některým kravám – zejména těm, které jsou v hierarchii skupiny na nejnižších příčkách – omezovat přístup k dojení, což navíc může představovat i riziko pro jejich zdraví.

Odhalení „neprůměrných“ dojnic

Z dostupných dat (ať už od robota nebo z KU) může chovatel odhalit ty, které zvolené podmínky nesplňují. Většina ukazatelů užitkovosti slouží k selekci krav stejně, ať už jsou dojeny v robotech nebo v klasických dojírnách. Množství mléka, tuku a bílkovin či počet somatických buněk jsou v obou případech stejně důležité parametry. Avšak při využití AMS je důležitá také ochota k návštěvě dojicího robota a délka dojení. Krávy, které je třeba do robota opakovaně „nahánět“, mohou nejenom postrádat dostatek motivace, ale také mohou mít zdravotní potíže (např. s paznehty) nebo (zatím) nepochopily princip fungování (zejména prvotelky). Proto je důležité nejméně jednou za den projít seznamy zvířat, které se nedostavily na dojení v zadaném intervalu, zjistit příčinu a vyřešit problém. Software zaznamenává i rychlost vlastního dojení jednotlivých krav – průtok mléka v litrech za minutu doby dojení bývá nejobvyklejší charakteristikou. Krávy s nižší produkcí mívají obvykle nižší průtok mléka než krávy s vyšší produkcí. Ačkoliv kráva, která nadojí za den 45 kg mléka, avšak během tří dojení, sice může mít kratší dobu jednoho dojení než kráva, které k nadojení stejného množství mléka stačí dvě dojení, ale celková doba, kterou krávy stráví v dojicím robotu bude pravděpodobně u krávy se dvěma dojeními kratší.

Management „neprůměrných“ dojnic

Z provozního i ekonomického hlediska si nelze dovolit ignorovat problémovou krávu, ale vždy záleží na povaze problému. Krávu, která při každém příchodu do boxu, komplikuje nasazení dojicího stroje či úspěšné dokončení dojení tím, že kope do ramena robota je vhodnější ze skupiny (či ze stáda) odstranit.

Je možnost konvenčního dojení?

Dalším způsobem, jak zvládat „neprůměrné“ krávy, je jejich vyřazení z AMS. Tento přístup je snazší, pokud má farma k dispozici konvenční dojírnu a skupinu krav, která je tam pravidelně dojena. Není-li tato možnost, existují jen dvě další – prodat krávu jinému chovateli nebo na jatka. I když se to někomu nemusí zamlouvat, tak každý chovatel má právo rozhodnout se, které krávy jsou pro něj, resp. jeho podnikání, přínosem a které ne. Vždy je snadnější a levnější vybrat krávy, které se hodí do zvoleného systému než se snažit systém přizpůsobit každé krávě. Krom toho dojicí roboty nejsou vůbec levnou záležitostí a chovat krávy, které je opakovaně poškozují ekonomice (ani ostatním kravám) neprospívá.

Když nejde o jednotlivce

Pokud více krav (např. polovina) spadá do kategorie „nestandardu“, je třeba změnit úhel pohledu. Mají-li (skoro) všechny prvotelky problém chodit do robota, nejspíš se musí změnit přístup k jejich učení. Jestliže (téměř) všechny krávy v pozdní fázi laktace potřebují prodloužit intervaly mezi dojeními, aby jejich vemena nebyla příliš „plochá“ pro efektivní nasazení dojicího stroje, může být skutečným problémem nízká úroveň reprodukce, kvůli níž ještě nedošlo k jejich zasušení. Proto je před zahájením úprav nastavení důležité vyhodnocení relevantních ukazatelů produkce a reprodukce a identifikace prvotního problému.

Ing. Anna Mikšovský Marcinková plus foto

Podrobněji v NCH9/2026.