Genetická rozmanitost a struktura národních plemen koz chovaných v České republice a Polsku

Mnoho studií dnes sleduje genetickou rozmanitost a populační strukturu místních plemen pro jejich zachování jako genetických zdrojů, vytváření šlechtitelských programů nebo křížení. Často však dochází k vytlačování původních (autochtonních) plemen kulturními nebo hybridními liniemi za účelem dosažení maximální užitkovosti. Intenzivní výběr a nahrazování původních populací vysoce produktivními kosmopolitními plemeny vedly k vážným ztrátám biodiverzity. Pro ex situ řízení rozmanitosti FAO (Organizace pro výživu a zemědělství) doporučuje kryokonzervaci.

Ke studiu genetické variability se používají mikrosatelitní markery, jednonukleotidové polymorfizmy, celogenomové sekvenování a sekvenování nové generace. Výzkumníci z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., Praha – Uhříněves se s použitím mikrosatelitních markerů zabývali genetickou rozmanitostí a strukturou národních plemen koz chovaných v České republice (koza bílá krátkosrstá, koza hnědá krátkosrstá, alpinská koza, anglonubijská koza) a v Polsku (polská bílá zušlechtěná koza, polská plavá zušlechtěná koza, sandoměřská koza, toggenburská koza). Za tím účelem analyzovali 398 jedinců v patnácti mikrosatelitních markerech. Odhalili 191 alel s průměrným počtem 7,108 alel na lokus. Průměrná pozorovaná heterozygotnost se pohybovala od 0,599 (anglonubijská koza) do 0,721 (polská plavá zušlechtěná koza) a očekávaná heterozygotnost se pohybovala od 0,576 (anglonubijská koza) do 0,735 (polská bílá zušlechtěná koza, polská plavá zušlechtěná koza). Koeficient příbuzenské plemenitby mezi plemeny ukázal hodnotu od -0,041 (anglonubijská koza) do 0,073 (sandoměřská koza)

Závěr

Analýza odhalila dva hlavní genofondy, přičemž anglonubijská koza se nejvíce odlišuje od ostatních sledovaných plemen. Ostatní plemena sdílela vysokou míru genetické podobnosti, což naznačuje společný široký původ. Získané výsledky mohou být přínosné pro budoucí genetický pokrok při navrhování chovných programů i v plánech ochrany místních (původních) plemen koz k zachování dostatečné úrovně biodiverzity v chovu hospodářských zvířat. Udržování vysoké úrovně genetické rozmanitosti u původních plemen podporuje globální strategie ochrany přírody, je zdrojem ekonomického rozvoje s potenciálem pro rozvoj agroturistiky.'

Více se dočtete v článku Ing. Zuzany Sztankóové Ph. D., (Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves), který najdete v aktuálně připravovaném říjnovém čísle časopisu Náš chov.*