Ustájení kojících prasnic sestává citlivým tématem ve vztahu k welfare prasat. V oblasti celého chovu prasat je právě tato kategorie cílem útoků různých aktivistů a bojovníků za práva zvířat, kteří většinou kromě absence potřebných znalostí disponují i značným nátlakovým potenciálem. Způsobují tak problémy chovatelům téměř v celé Evropské Unii.
Důvodem pro masové užití klecových technologií byly, ve srovnání s volným ustájením, především nízké nároky na plochu kotce spolu s úsporou investičních nákladů, snadnou manipulací se zvířaty a snížení mortality selat v důsledku zalehnutí. Přes zjevné výhody klecového ustájení na poli efektivity produkce je nutné zmínit jeho negativní dopady na welfare prasnic jak před porodem, tak i po něm. Dochází při něm k určitému omezení fyzické pohody zvířete. Je pravdou, že se omezují projevy přirozeného mateřského chování prasnice. Mezi toto chování lze zařadit výběr vhodného místa s následnou stavbou hnízda či širší možnosti pro interakci prasnice se selaty. Neblahý účinek prostorového omezení ještě umocňuje vliv šlechtění, kdy jsou chována delší a větší zvířata s vysoce početnými vrhy, což může způsobit, že používané porodní klece jsou příliš těsné. Uvedené problémy v oblasti welfare stály za příčinou vzrůstajícího tlaku na nalezení šetrných alternativ ke stávajícím klecovým technologiím v porodních kotcích prasnic. Některé evropské země, například Švýcarsko, Švédsko a Norsko, již zakázaly klecovou fixaci prasnic v porodních kotcích. Podobně postupovalo i Rakousko a naposledy i Německo (2020), přičemž existuje možnost, že podobný krok bude v budoucnu požadovat i legislativa Evropské unie. S poklesem obecné informovanosti o zemědělství a se sílícím tlakem aktivistických skupin i další evropské země k této cestě pozvolna směřují. Například v Dánsku zamýšlí mít deset procent porodních kotců s volným ustájením do roku 2022. Plány našich rakouských sousedů jdou ještě dále, neboť tato země chystá úplný zákaz konvenčních klecových porodních kotců do roku 2033. Volné kotcové ustájení sice představuje značný posun ve welfare prasnic, neboť zde zcela odpadá fixace v kleci, nicméně takové řešení rovněž přináší určité kontroverze z pohledu welfare selat. Zejména v prvním týdnu laktace může v takovém typu ustájení docházet k nežádoucí mortalitě selat v důsledku zalehnutí či agrese prasnice. Zvýšená úmrtnost selat spolu s vysokými náklady spojenými s pořízením a následným provozem volného kotcového ustájení a celkově nižší efektivita produkce značně omezují využití tohoto typu ustájení v běžných chovech prasat. Rozšířené je tak především v zemích, kde zakázaly klecovou fixaci prasnic v konvenčních porodních kotcích. Avšak je třeba si uvědomit, že v evropských zemích s nejvyšším zastoupením etologicky příznivých technologií je zároveň obvykle dosahováno i nejhorší ekonomiky v chovu prasat. Případný negativní dopad na producenty bývá eliminován chováním tamních spotřebitelů, kteří preferují domácí produkci i přes její značně vysokou cenu.
Více se dočtete v článku autorů Ing. Miroslava Rozkota, CSc., RnDr. Gudrun Illmannové, CSc., a Ing. Soni Frydrychové, PhD., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., Praha – Uhříněves, který vyšel v květnovém čísle časopisu Náš chov.*
