Úspěšná fermentace siláže spočívá v přeměně cukru na kyselinu mléčnou, a tím ve snížení pH. Pak dochází k inhibici nežádoucí epifitní mikroflóry, která se na rostlinách vyskytuje (klostridie, kvasinky, plísně atp.) To je ale pouze začátek teorie silážování…
Vývoj v poznání konzervace silážováním
Nejvíce žádaným konzervačním médiem je kyselina mléčná, protože je mnohem silnější než ostatní organické kyseliny jako je kys. octová, propionová, máselná. Rychlý pokles pH snižuje ztráty cukru ale také proteinu.
Konzervační přípravky na bázi bakterií mléčného kvašení byly uvedené na trh jako první. Jejich přínos spočívá v přeměně šestiuhlíkatých cukrů na dvě molekuly tříuhlíkaté kyseliny mléčné. Předpokládalo se, že tento proces inhibuje všechny nežádoucí mikroorganismy, které s sebou nese sklizeň. Kyselina mléčná by měla být tím nejlepším konzervantem, který si lze představit. Ale již první zkušenosti s těmito konzervanty zklamaly, protože docházelo k nežádoucímu zahřívání siláže při zkrmování. Viník se našel – byly to kvasinky rodu Candida a Hannesula, které nebyly inhibovány kyselinou mléčnou a nízkým pH. Pokud měl k siláži přístup kyslík (při zkrmování), rostlo pH vlivem ztráty kyseliny mléčné, která byla kvasinkami využita jako zdroj energie. To umožňovalo růst epifitní mikroflóry, bakterií a plísní, které se do silážní hmoty dostaly s rostlinami při sklizni. Následkem byla ztráta cukru, škrobu, proteinu a adekvátní tvorba tepla. Dnes spolehlivě víme, že kvasinky se vyskytují v kukuřici, travním porostu, kukuřičném zrnu, (nikoli ve vojtěšce) a hrají hlavní roli ve tvorbě tepla za přístupu kyslíku. Jakmile byl viník znám, vznikla nová generace silážních heterofermentativních inokulantů jako je Laktobacillus buchneri (LAB). Ten fermentuje šestiuhlíkatý cukr na jednu molekulu kyseliny mléčné, jednu molekulu kyseliny octové a jednu molekulu CO2 (ztráta hmoty).
Původně se mělo za to, že tento typ inokulantů není pro silážování vhodný, protože nesnižuje dostatečně pH (kyselina octová je 10x slabší nežli mléčná – pozn. překladatele). Dalším nedostatkem byla ztráta sušiny tvorbou CO2. velká odběrná stěna kukuřičné siláže nebo vlhkého zrna nesla s sebou na druhé straně velké ztráty v zahřívání hmoty, ale i ztráty v chutnosti krmiva. Z tohoto hlediska pak byla kyselina octová a další produkty fermentace LAB jako inhibitor růstu kvasinek přehodnocena.
Zdroj: S. Dennis – mikrobiolog, B. Mahanna – výživář, DuPont Pioneer (Hoards Dairyman 9/2017)
Jiří Kadečka
Podrobněji v Krmivářství 6/2017
