V poslední době se v některých chovech převážně v zahraničí objevuje alternativní systém podestýlání dojnic, tzv. stáje s kompostovými loži či lehárnami, kde podlahu, po které se zvířata pohybují a na níž odpočívají, tvoří v podstatě postupně narůstající vrstva zrajícího kompostu.
Princip spočívá v tom, že postupně narůstající vrstva kompostu vytváří v podstatě stabilní podlahovinu, na které leží a pohybují se zvířata bez jakéhokoliv omezení a zábran. Na takovýchto kompostových površích, resp. ložích, lze pozorovat obdobně jako na pastvině snad všechny možné polohy ležení – od dlouhých, širokých a dokonce i plně bočních. Nejčastěji se staví tyto stáje jako dvouprostorové, s nepodestýlaným, zpevněným, vyhrnovaným či dokonce splachovaným (Izrael) krmištěm (WC systém s využitím tekuté frakce vzniklé separací kejdy) a nastýlanou lehárnou.
Základnou (první vrstvou) pro tuto lehárnu může být i normální zahradní kompost (i z velkokompostáren). Nejčastěji to jsou však dřevní odpady (piliny, hobliny, štěpky, drcená kůra, Miscanthus, drcená kukuřičná vřetena aj.), které následně přecházejí a to ve vysoké vrstvě, jako materiál vhodný ke kompostování do fermentačního procesu. V Izraeli se lze setkat i s upraveným granulovaným novinovým papírem, či drceným sádrokartonem, ale dokonce i vysušeným separátem. Piliny a hobliny z měkkých dřevin patří např. v Rakousku k dobrým materiálům, především pro jejich dobrou sorpční schopnost (1 kg měkkých pilin pojme až 2,5 kg vody, piliny tvrdé až 1,5 kg vody). Ty jsou navíc, spolu s výbornou zpracovatelností a schopností držet „formu“ u chovatelů nejoblíbenější.
Více si přečtete v příspěvku doc. Doležala ve Farmáři č. 3
