U nás si technologické změny v chovech prasat nevynutí spotřebitelé, pro něž je rozhodující cena finálního produktu, tedy vepřového masa, ale plošné nařízení Evropské unie. Přitom z mnoha legislativních omezení je patrné, že Evropa stále více inklinuje k welfare zvířat.
Z pohledu pohody ustájení prasnic se jedná o hledání alternativ k porodním klecím, jejichž předností je ochrana selat před zalehnutím, snadné udržování odpovídající hygieny a relativně nízká cena. Zastánci technologií zlepšujících pohodu zvířat argumentují především tím, že prasnice jsou omezovány ve svém přirozeném chování, což se negativně odráží i v mateřském chování. Navíc současné genotypy prasnic mají v porovnání s prasnicemi z 80., 90. let minulého století až o polovinu vyšší hmotnost a jsou tak pro staré porodní kotce příliš velké. A s vyšším počtem selat ve vrhu současně ubývá prostor také pro selata, která tak mají málo místa pro sání.
Protože ekonomika výroby vepřového masa stojí na koncentraci produkce, budou se porodny vybavovat (pokud to bude možné) standardními porodními kotci, které budou samozřejmě zohledňovat jak větší tělesný rámec současných genotypů prasnic, tak i větší počet selat ve vrhu. Dnešní standard je 180 krát 270 cm s tím, že klec s nastavitelnou šířkou pro prasnici má délku 210 cm a doupě v porodním kotci zabírá podlahovou plochu 0,8 m2. Od zadní částí klece k brance kotce je 25 cm volného prostoru, kterým selata mohou procházet z jedné strany klece na druhou. Kromě porodních klecí (konvenčních, ale i dočasných) je aktuálně na trhu několik typů individuálních volných kotců, ale i technologie ustájení ve skupinách nebo ve venkovních systémech.*
Více se dočtete v lednovém čísle časopisu Náš chov
