V Evropské unii se pravděpodobně blíží konec fixačního ustájení rodících a kojících prasnic. Na základě revize stávající legislativy EU pro ustájení hospodářských se v nových nařízeních již nepočítá s používáním klecí pro hospodářská zvířata. V chovech prasat by se měly přestat používat standardní fixační porodní kotce od roku 2027. Co to přinese evropským chovatelům prasnic a jaké se nabízejí alternativy?
Vyřazení fixačních porodních kotců je ambiciózní, protože řešení nejsou jednoduchá. Optimální design zohledňuje potřeby a bezpečnost prasnic, selat a pracovníků. Tradiční porodní kotce, které mají obvykle průměrnou podlahovou plochu pro prasnici kolem 1,3 m2, se v průmyslovém chovu prasat staly oblíbené, protože poskytovaly účinnější prostředky pro individuální péči o prasnici. Ovšem omezovaly schopnost prasnic stavět hnízdo, k níž jsou extrémně motivovány před porodem.
Zvětšení šířky tradičního porodního kotce zvýšilo mobilitu prasnic při zachování ochranné oblasti pro selata. Výsledky různých studií prokázaly, že modifikované kotce poskytují selatům stejnou ochranu jako tradiční porodní kotce. Ale ustájení na roštových podlahách brání použití materiálů (slámy) pro stavbu hnízda.
V hnízdních systémech jsou prasnice ustájené na větší ploše (s průměrnou podlahovou plochou 10 m2 na prasnici. Prasnice zde mají více prostoru, který podporuje mateřské chování, což vede ke zlepšení pohody prasnice a ke snížení zalehnutí selat. Výzkum ukázal, že prasnice ustájené v kotcích se slámou projevují zřetelnější chování pro stavbu hnízda. V porovnání s tradičními porodními kotci nebyly zjištěny významné rozdíly v počtu odstavených selat na prasnici a v úhynu selat.
Skupinové systémy se obvykle skládají z individuální porodní oblasti pro prasnici a volného přístupu do skupinového ustájení s průměrnou podlahovou plochou na prasnici 8,8 až 42 m2. Skupina poskytuje prostředí, kde může prasnice komunikovat se selaty, podporuje bdělost a mateřskou péči, avšak velikost skupiny může negativně ovlivnit přežití selat jako následek agresivních interakcí mezi prasnicemi. Minimalizovat agresivitu lze vytvářením stabilních skupin známých prasnic, u kterých je hierarchie stanovena před porodem. Pro přežití selat ve skupinových systémech hraje klíčovou roli mateřské chování a dispozice plemene. Obecně však platí, že ve skupinových systémech je nejvyšší úhyn selat (v průměru kolem 23 %).
Venkovní systémy jsou uváděny jako zlatý standard porodních systémů, protože zajišťují vysoké standardy welfare a přitom zůstávají ekonomicky efektivní. Uspokojují biologické potřeby prasnice i selat tím, že umožňují projevy přirozeného chování v době před porodem a během laktace. V porovnání s chovem ve stájích jsou venkovní systémy z hlediska úhynu selat konkurenceschopné.*
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který najdete v připravovaném prosincovém čísle časopisu Náš chov
