18.02.2008 | 10:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Bioklimatologické jevy ve stájích

Užitkovost, zdravotní stav a pohoda zvířat ovlivňují bioklimatologické faktory. Nejdůležitější z nich jsou vysokotepelný stres v létě a ochlazovací hodnota během chladné sezóny. Vědci zjistili, že změny v dojivosti nastávající zejména v období vysokých letních teplot závisí na stadiu laktace, ve kterém se dojnice nachází. Krávy ve vrcholové části laktace začínají trpět teplotním stresem daleko dříve než ve střední a koncové fázi laktačního období. Mají však lepší schopnost se dříve vrátit na svou původní dojivost.

Za vlastní podnět hypertermálního stresu se pokládá zvýšení tělesné teploty zvířete na fyziologickou hodnotu, která se u dojnic nachází mezi 24 až 27 °C. Nad touto hranicí se snižuje příjem krmiva, mléčná produkce i reprodukční schopnosti. Kritická teplota přitom závisí na více faktorech, například stupni aklimatizace, úrovni užitkovosti, stádiu březosti, živé hmotnosti, exponovaném povrchu těla, osrstění, proudění vzduchu, relativní vlhkosti, pocení a další. Hladinu citlivosti ovlivňuje také věk, podmínky výživy a zdravotní stav zvířat. Genetická diverzita populace může působit na reakci a stupeň adaptability, což znamená, že některý faktor prostředí nemusí být stresem pro všechna zvířata. Ve své přednášce to uvedl Doc. Ing. Jan Brouček, DrSc. ze Slovenského centra poľnohospodárskeho výskumu Nitra, který o vlivu tepelně-vlhkostního indexu na dojivost hovořil na vědecké konferenci uspořádané Českou bioklimatologickou společností při ČAV ve spolupráci s Výzkumným ústavem živočišné výroby Praha a brněnskou pobočkou Ústřední komise pro ochranu zvířat Praha. Ta se konala v prosinci minulého roku v Brně.

Ochlazování vodou je efektivní Z výsledků pozorování je zřejmé, že změny v dojivosti během vysokých teplot prostředí přísně závisí na stadiu laktace. „Krávy ve vrcholové části laktace začínají trpět stresem při nižších teplotách než dojnice ve střední části a na konci laktačního období. Jsou však schopny se po vysokotepelném stresu daleko rychleji vrátit na původní dojivost než dojnice v pozdějším stadiu laktace. Ty jsou poznamenány letním počasím mnohem více. Prokázal to pokus, při kterém vědci hodnotili vliv vysokých teplot na produkci mléka u dojnic. Do výpočtu byly brány záznamy z kontrol užitkovosti dojnic nad třicátý den po otelení a pod 270. den laktace. Sledovalo se šestnáct stád rozdělených navíc podle způsobu ochlazování zvířat. V osmi stádech se dojnice ochlazovaly evaporačně pomocí ventilátorů s rozprašováním vody v prostoru ustájení a čekárně dojírny. Prostor pro krmení byl větraný pomocí vysokovýkonných ventilátorů bez vody. Dojnice ve druhé skupině byly ochlazované jen pomocí ventilátorů bez vody.
Podle výzkumných pracovníků mohlo zřejmě za lepší výsledky u dojnic ve vrcholové části laktace evaporační ochlazování. „Zamlžovače pravděpodobně umožňují zvířeti lepší kontrolu tělesné teploty, a tak zmírňují pokles mléčné produkce. Krávy, které byly v pokusu evaporativně ochlazovány, nadojily víc než druhá skupina,“ shrnul Brouček.

Samostatné dojírny jsou teplejší V další studii se vědci zabývali vlivem stavebně dispozičního řešení dojírny na její mikroklima. Prokázali, že v dojírnách, které jsou stavebně řešeny jako samostatné objekty, se teplota vzduchu udržuje na vyšší úrovni než u dojíren vestavěných do produkční stáje. To platí i při poklesu venkovní teploty pod bod mrazu. V oddělených dojírnách byly naměřeny také vyšší hodnoty relativní vlhkosti vzduchu. Prokázal to pokus, ve kterém se jeden rok sledovalo třináct dojíren, rozdělených do dvou skupin. První skupinu tvořily samostatně stojící objekty spojené s produkční stájí naháněcími uličkami, které byly buď zcela nezakryté nebo zastřešené, popřípadě i obezděné. Druhou skupinu představovaly dojírny vestavené do objektu stáje nebo na ni bezprostředně navazovaly. Posuzovala se teplota vzduchu, relativní vlhkost vzduchu a rychlost proudění vzduchu v dojírnách a vnějším prostředí. Hodnoty byly zjišťovány v pracovní zóně dojičů v průběhu celého roku, vždy jedenkrát za měsíc, třikrát denně.
Podle Ing. Ivany Knížkové, CSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., Praha – Uhříněves, mezi oběma skupinami dojíren existují značné rozdíly v závislosti interiérových hodnot na hodnotách vnějšího prostředí. „V oddělených dojírnách je i při poklesu venkovní teploty vzduchu pod bod mrazu vnitřní teplota udržována pomocí přídavného vytápění na vyšší hodnotě. To sice klade zvýšené nároky na spotřebu energií, ale současně zajišťuje lepší teplotní podmínky pro dojiče. U vestavěných dojíren, které se nevytápějí, je proto důležité věnovat zvýšenou pozornost temperování pracovního prostoru dojičů, jelikož se nelze spoléhat jen na produkci tepla zvířaty,“ shrnula Knížková. Nevýhodou samostatně stojících dojíren je přetrvávající vyšší relativní vlhkost vzduchu, která by se měla eliminovat častým větráním v době, kdy uvnitř nejsou zvířata.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down