V rámci programu ochrany a welfare hospodářských zvířat se chovatelé prasat musí zaměřovat také na zajištění biologické bezpečnosti ve svých chovech. Zabezpečení stád prasat proti průniku viru PRRS není jednoduché s ohledem na široký okruh faktorů, které je třeba brát v úvahu.
Z praktického hlediska neexistuje jednotná metodika použitelná pro všechny farmy. Existuje však obecný návod pro formulaci základních principů biologické bezpečnosti, které v podmínkách praxe moderních chovů s intenzivní produkcí a vysokou úrovní genetického potenciálu prasat nelze obejít. Z hlediska potřeb chovatelské praxe je proto typické hledání základních pravidel, která by usnadnila nejenom pochopení cílů, ale především vlastní realizaci pravidel biologické bezpečnosti. Jedno takové „ desatero“ bylo navrženo nedávno (Neumann 2012). V této metodice uvádíme jedenáct základních kritérií, která jsou aktuální jak z hlediska ochrany chovu před virem PRRS (prasečího reprodukčního a respiratorního syndromu), který se šíří vzdušnou cestou, tak pro novou variantou viru prasečí epidemické diarrhoe (PED), která se šíří převážně kontaminovanými výkaly prasat. K infekci tímto virem dochází per os, jako v případě jiné koronavirové infekce vyvolávané virem transmisivní gastroenteritidy prasat.
Zajištění biologické bezpečnosti jednotlivých chovů prasat je každodenním úkolem, který nemá jinou alternativu. Tak jak se zvyšují nároky na moderní management stáda prasat, budou se zpřísňovat požadavky na jejich zabezpečení. Účinnost takového systému je snadné kontrolovat pomocí monitorovacích indikátorů. Za chyby se tvrdě platí v produkci a jsou prakticky nevratné. Ze zkušenosti řady našich chovů však vyplývá udržitelnost pravidel biosekurity po dlouhé období. Vyžaduje to však disciplínu a profesionální přístup každý den a každou minutu.*
Více se dočtete v článku prof. MVDr. Jiřího Smoly, CSc. (z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno), v červnovém čísle časopisu Náš chov.
