Začátkem března se v dolnorakouském Wieselburgu konal již poněkolikáté veletrh Ab Hof, což znamená „ze dvora“. Hlavní náplní této akce je propagace o prodeje zemědělských produktů přímo od sedláků, ale i seznámení se s nabídkou výrobků, ale i zařízení a strojů pro tento způsob odbytu produktů.
Nezanedbatelnou část expozic zahrnoval i nabídky výrobků z biologického zemědělství, které jsou v Rakousku čím dál více populární a v „prodeji ze dvora“ hrají poměrně významnou roli
Biologické zemědělství nastupuje
První biologicky hospodařící podnik s biologicko-dynamickou produkcí byl v Rakousku založen v roce 1927, a to na základě znalostí a zkušeností badatele a antropozofa Rudolfa Steinera. Ve 40. letech minulého století se poté častěji využívala organicko-biologická metoda hospodaření vypracovaná Hansem Müllerem (na rozdíl od organicko-biologicky hospodařících podniků zohledňují biologicko-dynamické podniky při hospodaření například konstelaci hvězd). Do 80. let 20. století bylo přesto v rakousko jen málo farmářů zabývajících se biologickým zemědělstvím. Velký „bio-boom“ nastal na konci 80. let. Pro porovnání: v roce 1988 bylo v Rakousku 880 bio-farmářů, o 10 let později se jejich počet více než zdvacetinásobil.
Velký úspěch bioproduktů v Rakousku je především zásluhou tří faktorů:
1. Podpora biozemědělství
Od roku 1991 se v Rakousku poskytuje biozemědelcům podpora, jejíž zavedení bylo významným přínosem k organizaci zemědělství podle ekologických a sociálních kritérií. Po vstupu do Evropské unie mohlo Rakousko dále rozvíjet své podpory biozemědělství v rámci Nařízení 2078/98. V roce 2000 obdrželi rakouští biozemědělci v rámci agroenvironmentálního programu ÖPUL kolem 880 miliónů šilinků, z toho téměř polovina pocházela z prostředků Evropské unie, o zbývající částku se podělil stát a jednotlivé spolkové země v poměru 60 : 40.
2. Nástup obchodních řetězců
Důležitým impulsem pro masivní rozvoj biozemedělství bylo v roce 1995 zahájení prodeje bioproduktů velkými obchodními řetězci. Díky tomu si mohl biovýrobky koupit daleko větší okruh spotřebitelů než původní „biofanoušci“ v obchodech specializovaných pouze na potraviny z biozemědělství. Zde také leží rakouská filozofie: na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí nechce bioprodukty vytlačit pouze na tržiště. Čím více bude tento šetrný způsob zemědelství rozšířen, tím lépe bude možné udržet do budoucna dobrou kvalitu půdy, vody i vzduchu.
3. Ekologické myšlení konzumentů
Vedle státních podpora a rozšíření bioproduktů v obchodních řetězcích se nesmí zapomenout na téměř nejdůležitější faktor - spotřebitele. Právě jejich zájem a ochota přispět k udržení zdravého životního prostředí a platit vyšší ceny za bioprodukty umožnila zmíněné zahájení prodeje produktů z biologického zemědělství ve velkých supermarketech.
V čem tkví zvyšující se obliba bioproduktů?
Bioprodukty přispívají ke zdravé výživě, při bioprodukci se nepoužívají žádné chemické postřiky rostlin, zelenina pocházející z biozemědělství má delší trvanlivost a lepší chuť. Mezi jiným se u čím dál většího množství konzumentů projevuje vědomí odpovědnosti vůči prostředí a zvířatům.
Spotřebitele kupující bioprodukty mají například jistotu, že zvířata chovaná v rámci biologického zemědělství jsou chována přirozeným způsobem a že tento způsob jejich chovu významně přispívá ke tvorbě neporušené mnohotvárné krajiny. Mohou si být rovněž jisti, že k produkci biopotravin neslouží a ani v budoucnu nebudou sloužit genové manipulace.
Příležitostně kupuje potraviny pocházející z biologického zemědělství kolem 54 % Rakušanů a Rakušanek. Velké oblibě se těší především ovoce a zelenina, především brambory (v 79 % domácností nakupujících bioprodukty), následovány mlékem a mléčnými produkty (65 % domácností) i masem a uzeninami (61 %). Nejčastěji nakupují Rakušané bioprodukty v supermarketech (kolem 80 % všech bioproduktů). Existují samozřejmě i specifické rozdíly týkající se jednotlivých produktů biozemědělství: u prodeje ovoce, zeleniny, ale i masa a uzenin hraje velkou roli prodej ze dvora, mléko a mléčné produkty se prodávají ze dvora i v supermarketech přibližně na stejné úrovni. U masa a masných výrobků je nezanedbatelný rovněž přímý prodej s donáškou do domu zprostředkovaný přímo zemědělci. Sójové produkty, obiloviny a pečivo se prodává nejčastěji v obchodech specializovaných na bioprodukty nebo na trhu. Stále více biozemědělců nabízí rovněž Bio – Partyservis.
V Rakousku si můžete biopotraviny objednat i na internetu. Na adresách www.biobauern.at nebo www.bioclub.at naleznou zájemci cenné informace o biozemědělství, například přibližně 1500 adres biozemědělců, uspořádaných podle regionu či nabídky, nebo obsáhlý lexikon biologického zemědělství.
Každý desátý zemědělec je biozemědělec
V současné době je v Rakousku 18 630 biozemědělců (odhad pro rok 2001), to znamená, že více než 9 % ze všech zemědělců se zabývá biologickým zemědělstvím. Podle zásad biologického zemědělství je tak obhospodařováno kolem 8,5 % zemědělské půdy. Razantní vývoj biofarem nastal především v západním Rakousku a v pastvinářských oblastech země. To je pochopitelné hlavně z toho důvodu, že pastvinářské hospodaření je v Rakousku tradičně velmi extenzívní a jeho převod na biologické hospodaření je tím pádem mnohem snazší než například u intenzivně obhospodařované orné půdy nebo v podnicích, které pěstují speciální plodiny.
V roce 2000 obdrželo v rámci agroenvironmentálního programu ÖPUL státní osvědčení 18 433 biozemědělců. Několika biozemědělcům skončilo v minulých letech povinné pětileté období, kdy museli biologicky hospodařit, aby měli nárok na státní podporu v rámci ÖPUL, a ze systému biologického zemědělství vystoupili. Hlavním důvodem přechodu na konvenční zemědělství byly vysoké ceny produkovaných biopotravin, drahý nákup krmiv, problémy s prodejem a marketingem a rovněž zvýšené „papírování“. K ukončení činnosti vedly i strukturální změny například rozpuštění či pronájem podniku, což je běžné i v sektoru konvenčního zemědělství. Zajímavá je skutečnost, že většina biozemědělců, kteří přešli zpět ke konvenčnímu zemědělství, nikdy nepatřila k některému ze svazů ekologického zemědělství. V roce 1998 tak bylo v Rakousku 20 316 biozemědělců, v roce 1999 klesl jejich počet na 20 121, v roce 2000 na 19 031 a dnes se jejich počet pohybuje na již zmíněné úrovni 18 360 subjektů. Pokud jde o počet podniků, v roce 2000 biologicky hospodařilo celkem 1532 podniků, v současné době přešlo na tento způsob hospodaření dalších 442 podniků.
Průměrná velikost biofarmy 14 ha odpovídá přibližně průměrné výměře všech zemědělských podniků v Rakousku. Kolem 37 % biopodniků obhospodařuje mezi 10 až 20 ha zemědělské půdy, 18 % podniků má méně než 10 ha a 44 % podniků více než 20 ha.
Protože velký počet biopodniků hospodaří v horských oblastech a zabývají se takřka výhradně chovem skotu, je nejčastějším bioproduktem mléko a hovězí maso. U obou těchto produktů existuje dokonce nadprodukce. Biomléko je tak jen z poloviny prodáváno jako biopotravina (třetina toho množství jde na export), 50 % celkové produkce musí být prodávána jako konvenční mléko.
Velká část bioobilovin, převážně pšenice, žito a dinkel, se pěstuje v Dolním Rakousku, Burgenlandu a Horním Rakousku. Dvě třetiny produkce jsou zkrmovány, pouze jedna třetina je používána jako potravinářské obilí pro lidskou výživu.
Nedostatečná nabídka je u biovepřového. Biologický chov prasat je spojen s velkým změnami v chovu, proto se tímto způsobem chovu prasat zabývá zatím jen několik biofarmářů. Také u drůbežího masa převyšuje poptávka nabídku, protože pro biologický výkrm drůbeže jsou využívána pomalu rostoucí plemena, která jsou pro tento systém hospodaření vhodnější.
Poptávka převyšuje nabídku i u ovoce a zeleniny.
Biologické zemědělství v Rakousku v porovnání s EU
S podílem kolem 9 % biopodniků z celkového počtu zemědělských podniků a kolem 8,5 % biologicky ohospodařované zemědělské půdy (254 000 ha) patří Rakousko zřetelně na špičku mezi ostatním evropskými zeměmi (tabulka)
Podle absolutních čísel má nejvíce biopodniků (50 000) v Evropě zatím Itálie, Španělsko má 15 000 biopodniků, následuje Švédsko s 14 300 podniky, dále Německo s 11 000 podniky a Francie s 9000 podniky.
V Evropské unii je v současné době pět zemí, ve kterých dosahuje plocha biologicky obhospodařované plochy více než 5 % z celkové plochy. Po Rakousku s 8,5 % následuje Finsko s 6,3 % biologické plochy (6,1 % patří biopodnikům), poté Dánsko s 6 % (5,2 % biopodniky), Švédsko 5,5 % (3,7 % biopodniky) a 5,3 % Itálie (1,8 % biopodniky).
