Biosekurita ve farmových chovech

Zásady biosekurity ve farmových a oborových chovech spárkaté a pernaté zvěře jsou obtížněji realizovatelné než v chovech hospodářských zvířat. Také průkaz rezervoárů virových, bakteriálních i parazitárních onemocnění a jejich vzájemných vztahů v rámci epizootologické surveillance je v podmínkách farmových chovů a obor často velmi obtížný. Je tak nutné věnovat zvýšenou pozornost preventivním opatřením, rychlé diagnostice původce a výběru účinné léčby, aby se zamezilo šíření nákazy v chovu, ale i okolním prostředí.

Chov zvěře v oborách a bažantnicích se řadí mezi intenzivní chovy zvěře. Zatímco obora je oplocená část lesa a přilehlého území s trvalými travními porosty s podmínkami pro intenzivní chov zvěře, bažantnice je ohraničená část honitby, která slouží k chovu, ochraně a lovu bažantů. Farmové chovy v České republice jsou součástí zemědělského podnikání zaměřeného především na extenzivní chov jelenovitých za účelem produkce kvalitního masa v biokvalitě. Podle veterinárního zákona (č.166/1999 Sb.) je zvěř ve farmových chovech považovaná za hospodářská zvířata.

Doporučení pro praxi

Možnostmi realizace preventivních opatření biosekurity v oborách a ve farmových chovech spárkaté a pernaté zvěře se ve svém příspěvku zabýval doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. Z obecných preventivních opatření specialista na zoohygienu, welfare a biosekuritu jmenoval systematický sběr a analýzu údajů k interpretaci zdraví zvířat a výskytu nákaz v populaci.

Další nedílnou součástí prevence je podle něj sledování zdravotního stavu volně žijících zvířat a nákazové situace v honitbách, bažantnicích, oborách i farmových chovech. Veterinární vyšetření vzorků od jednotlivých druhů zvěře po odstřelu, včetně vyšetření všech nalezených kadáverů a uhynulých zvířat by mělo být samozřejmostí. To platí i pro dodržování základních chovatelských pravidel ohledně početních stavů zvěře a selekce jedinců nevhodných k chovu.

Další zásadou je, umísťovat krmná zařízení na suchá, slunná místa, aby se využilo působení UV záření s tím, že počet krmítek a frekvence jejich sanitace se odvíjí nejen od počtu zvířat, ale také od věkového složení stáda či hejna. Ke krmení a přikrmování zvěře v oborách a farmových chovech používat výhradně zdravotně nezávadná krmiv a minerální lizy. Zdroje vody zabezpečit před kontaminací (sekrety, exkrety, výkaly) volně žijícími zvířaty. Dodržovat preventivní a diagnostické úkony k předcházení vzniku a šíření nákaz zvěře a nemocí přenosných ze zvířat na člověka v souladu s Metodikou kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace. Účinnost preventivních opatření biosekurity pravidelně vyhodnocovat ve spolupráci s inspektory Krajské veterinární správy.

Více se dočtete v březnovém čísle časopisu Náš chov.*