Malí přežvýkavci často stáli u zrodu moderních živočišných biotechnologií, ale ty se pak v jejich chovech nijak výrazně neuplatnily. Co nabízí biotechnologie chovům ovcí a koz?
Když začátkem roku 1997 vědecký časopis Nature zveřejnil zprávu o narození ovce Dolly jako prvního savce naklonovaného z buňky dospělého zvířete, byl to šok pro laickou i odbornou veřejnost. Nikdo nepočítal s tím, že je něco takového možné. Dokonce ani autoři studie vedení Ianem Wilmutem a Keithem Campbellem z edinburgského Roslin Institute to nepovažovali za reálné a celý experiment podnikli, aby ukázali, že „tohle už nejde“. Je příznačné, že když v roce 2008 vydával americký Úřad pro potraviny a léčiva dobrozdání o živočišných produktech získaných od hospodářských zvířat vzniklých klonováním, ovce ve výčtu posuzovaných zvířat chyběly. Vědci neměli k dispozici dostatek ovčích klonů pro hodnověrné posouzení kvality jejich masa a mléka. Ovce, na rozdíl od skotu, skoro nikdo neklonoval. Od té doby se toho mnoho nezměnilo a biotechnologie se uplatňují v chovech ovcí a malých přežvýkavců obecně jen slabě.
Ovce i koza je z hlediska uplatnění biotechnologií velmi vhodný živočišný druh. Jasně to dokazují počiny biotechnologických firem na poli tzv. živých bioreaktorů. Tyto firmy vnášejí do dědičné informace zvířat cizí geny a následně od nich získávají proteiny syntetizované podle těchto genů. Často jde o lidské proteiny využitelné ve farmaceutickém průmyslu. Právě technika klonování tento obor výrazně posunula vpřed, protože genetickou modifikaci lze provést na buňkách kultivovaných v laboratoři a z nich pak získávat zvířata klonováním. Každé zvíře, které se narodí, nese genetickou modifikaci ve všech buňkách těla. Produkci bílkoviny lze nasměrovat do mléčné žlázy, takže ji laktující samice vylučují s mlékem, odkud se dá izolovat v čistém stavu. Ovce tak produkují např. lidské srážlivé faktory VIII a IX pro léčbu hemofilie, kozy produkují lidský anti-trypsin pro léčbu rozedmy plic. Oproti produkci stejných bílkovin geneticky modifikovanými mikroorganismy nebo tělními buňkami v bioreaktorech má „živý bioreaktor“ obrovskou výhodu v nízkých pořizovacích a provozních nákladech. Produkce bílkoviny zvířetem vychází zhruba třikrát levněji než v bioreaktorech a při vysokých cenách farmakologicky využitelných proteinů se vyplácí.
Pro tento text byly využity informace získané díky institucionální podpoře MZeRO0723
Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., 1,2
Ing. Šárka Prokešová, 1
Ing. Tereza Žalmanová, Ph.D., 1
Ing. Beáta Michálková, 1
Ing. Kristýna Hošková, Ph.D., 1
Ing. Tomáš Kott, Ph.D. 1
1) Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha
2) Česká zemědělská univerzita v Praze
Kontakt: petr.jaroslav@vuzv.cz
Celý článek autorů najdete v Našem chovu 9/2024.
